ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.95.2007
sp. zn. 3 Ads 95/2007 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
Mgr. P. P., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2006, čj.
2006/48754-442, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cad 99/2006, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2007, č. j. 1 Cad
99/2006 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 9. 2006, čj. 2006/48754-442, žalovaný podle §90 odst. 5
spr. ř. (v celém textu míněn zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů)
zamítl odvolání žalobce a potvrdil jím napadené rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě
(dále jen „úřad práce“) ze dne 20. 6. 2006, čj. OTC-3942/2006-Z3/1279. Jím byl žalobce
ode dne 29. 5. 2006 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti
s úřadem práce podle §30 odst. 2 písm. e); odst. 3 a §31 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), neboť
se dne 29. 5. 2006 nedostavil na jednání na úřad práce.
Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce byl
dostatečně poučen o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, včetně povinnosti
dodržovat stanovené termíny návštěv na úřadu práce. Žalobce tuto svoji povinnost dne
29. 5. 2006 nesplnil. Omluvit nepřítomnost na jednání na úřadu práce ve stanoveném termínu
lze pouze z vážných důvodů podle §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, přičemž samotné
opomenutí takovým důvodem není. Psychické problémy, které uvedl žalobce v odvolání,
nijak žalovanému a úřadu práce nedoložil. Pokud se uchazeč o zaměstnání nedostaví
na termín návštěvy na úřadu práce ve stanoveném termínu, i když se jedná o první
a neúmyslné zavinění, zákon o zaměstnanosti za toto jednání stanoví sankci v podobě
vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, přičemž nedává možnost ke správnímu uvážení.
Žalobce měl možnost ve správním řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě 2 dnů, která byla dostačující. Žalovaný uzavřel,
že úřad práce správně kvalifikoval jednání žalobce jako maření součinnosti a oprávněně
jej podle §30 odst. 2 písm. e); odst. 3 a §31 písm. d) zákona o zaměstnanosti vyřadil
z evidence uchazečů o zaměstnání.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2007, č. j. 1 Cad 99/2006 - 53, zamítl
žalobu žalobce. Soud uvedl, že žalovaný a ani úřad práce v řízení nepochybili. Žalobce byl
řádně poučen o tom, že jednou ze základních povinností uchazeče o zaměstnání je dodržovat
stanovené termíny návštěv na úřadu práce. Přes toto poučení svoji povinnost dne 29. 5. 2006
nesplnil a nedoložil, že v nepřítomnosti mu bránily vážné důvody uvedené v §5 písm. c)
zákona o zaměstnanosti. Jako nepravdivou označil námitku žalobce, že v žádosti
o zprostředkování zaměstnání uvedl poznámku, že skutečný důvod skončení pracovního
poměru bude řešit soudně, neboť tato poznámka v žádosti uvedena není. Nedůvodnou shledal
soud námitku žalobce, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí,
neboť ze správního spisu zjistil, že žalobce se k věci vyjádřil do protokolu dne 6. 6. 2006
a tím, že souhlasil, že k dalšímu se vyjádří ve lhůtě 2 dnů, dal najevo, že tuto lhůtu považuje
za dostačující. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti podané soudu elektronicky dne 30. 5. 2007 a doplněné
předložením jejího originálu doručeného soudu dne 1. 6. 2007, uvedl žalobce (dále
též „stěžovatel“) pouze, že „podávám kasační stížnost proti rozsudku ze dne 10. 4. 2007.
Rozsudek mi byl doručen dne 16. 5. 2007.“ V jejím doplnění prostřednictvím originálu
pak jen doplnil, že „tímto doplňuju výše podanou kasační stížnost písemně.“
Jelikož však kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti, které pro ni s. ř. s.
stanoví, Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2007, č. j. 1 Cad 99/2006 - 67, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne jeho doručení doplnil kasační stížnost
tak, aby v ní uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů ji podává, aby podle §37 odst. 3
a §69 s. ř. s. řádně označil žalovaného, a aby si pro řízení o kasační stížnosti zvolil
advokáta, nebo aby doložil, že má vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, nebo aby doložil své majetkové poměry v přiloženém
formuláři „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků“ a vyplněný jej zaslal soudu zpět. Soud současně stěžovatele poučil
o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno, bude odmítnuto.
Výše zmíněná výzva byla stěžovateli prokazatelně doručena dne 21. 6. 2007,
kdy si ji osobně převzal. Doklad o tom se nachází v procesním spise na č.l. 67. Stěžovateli
uplynula lhůta k odstranění vad kasační stížnosti a splnění procesních podmínek řízení
o kasační stížnosti dne 21. 7. 2007. Procesní spis byl Městským soudem v Praze dne
23. 8. 2007 předložen Nejvyššímu správnímu soudu.
Podle Nejvyššího správního soudu k tomu, aby se mohl meritorně zabývat kasační
stížností napadající rozsudek soudu prvního stupně je třeba, aby byly splněny procesní
podmínky řízení o kasační stížnosti. Tou je jednak bezvadná kasační stížnost, která obsahuje
podle 106 odst. 1 s. ř. s. všechny požadované náležitosti. Chybějící náležitosti, zejména
rozsah napadení a důvody kasační stížnosti brání pokračování v řízení, neboť v něm
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. jejím rozsahem a důvody vázán.
Další procesní podmínkou řízení je rovněž prokázání, že stěžovatel je v řízení
o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, nebo že má
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Ve správním spise jsou sice uvedeny skutečnosti, podle nichž lze s jistou mírou
určitosti tvrdit, že stěžovatel požadované právnické vzdělání má, nicméně doklad
o jeho dosažení však ve správním a ani soudním spise založen není.
Tato skutečnost však nic nemění na závěru, že stěžovatel, přes výzvu soudu
ve stanovené lhůtě neodstranil soudem vytýkané vady svého podání a nesplnil procesní
podmínku řízení o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto s ohledem na §120 s. ř. s. a podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. návrh stěžovatele odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti - nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu