ECLI:CZ:NSS:2007:3.AS.19.2006
sp. zn. 3 As 19/2006 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: H.
s. S., zast. Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovanému
Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, za účasti: Pozemkový fond České
republiky, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 18/2005 - 57, ze dne 16. 2. 2006,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 Ca 18/2005 - 57, ze dne 16. 2. 2006
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2005, č. j. 8 Ca 18/2005 - 36, odmítl
žalobu podanou žalobcem (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne
9. 11. 2004, č. j. 31760/04-11000, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí
Ministerstva zemědělství ze dne 16. 6. 2004, č. j. 42753/03-7040/16230. Žalovaný tímto
rozhodnutím změnil v mimoodvolacím řízení podle ust. §65 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (správní řád), rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne
23. 9. 2003, č. j. ŽP/7194/03, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí
Městského úřadu S. ze dne 18. 7. 2003, č. j. 592/03-206/A5-ŽP ve věci uznání honitby tak, že
se uvedené rozhodnutí Městského úřadu S. ruší a věc se vrací k novému projednání a
rozhodnutí. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nezaložilo,
nezměnilo, nezrušilo ani závazně neurčilo práva a povinnosti žalobce. Věc byla vrácena k
novému projednání a rozhodnutí, nejedná se tudíž o rozhodnutí správního orgánu ve věci
samé, nýbrž o procesní rozhodnutí. Soud proto odmítl žalobu podle ust. §46 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost, v níž požádal soud
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti z důvodu své nemajetnosti.
Městský soud v Praze tuto žádost zamítl usnesením ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Ca 18 /2005 –
57. Podle soudu žalobce sice doložil, že nemá prostředky na zaplacení soudního poplatku,
avšak současně soud dospěl podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. k závěru, že kasační stížnost nemůže
být úspěšná. Napadeným usnesením byla totiž odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
správního orgánu, které je vyloučeno ze soudního přezkumu podle ust. §70 písm. a) s. ř. s.
ve spojení s ust. §65 odst. 1 s. ř. s. Na podporu svých závěrů odkázal Městský soud v Praze
rovněž na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2003, č.j. 5 A 104/2002 - 34.
Toto usnesení Městského soudu v Praze napadl stěžovatel včas podanou kasační
stížností z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasil se závěrem soudu, který
při hodnocení předpokladů pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků podle §36
odst. 3 s. ř. s. dovodil, že jeho návrh ve věci samé zjevně nemůže být úspěšný. S tímto
závěrem se stěžovatel neztotožnil. N amítl, že uvedené zákonné ustanovení nelze na daný
případ aplikovat. Městský soud v Praze zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků
z téhož důvodu, jako odmítl jeho žalobu. Tím však žalobci, který prokazatelně nemá
prostředky na úhradu soudního poplatku, odňal možnost podrobit rozhodnutí soudu prvního
stupně přezkumu v řízení o kasační stížnosti. Žalobce poukázal na to, že v totožných řízeních
vedených u Městského soudu v Praze mu bylo pro řízení o kasačních stížnostech přiznáno
osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze
bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel opřel svoji kasační stížnost o ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení, neboť nesouhlasil s názorem soudu, že jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný.
Městský soud v Praze při posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků na jedné straně konstatoval nemajetnost stěžovatele, dále však posoudil podanou
kasační stížnost jako návrh, který zjevně nemůže být úspěšný. Nebyla tak podle něj splněna
druhá podmínka stanovená v ust. §36 odst. 3 s. ř. s. pro osvobození od soudních poplatků.
K takové úvaze však podle názoru Nejvyššího správního soudu nebyl Městský soud v Praze
oprávněn. V souzené věci stěžovatel napadl usnesení o odmítnutí žaloby kasační stížností
z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. V řízení o této kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních
poplatků. Posouzení, zda usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. 12. 2005, č. j. 8 Ca
18/2005 – 36, o odmítnutí žaloby, bylo či nebylo v souladu se zákonem a zda je tedy na místě
kasační stížnost zamítnout či napadené rozhodnutí zrušit, náleží výhradně do pravomoci
Nejvyššího správního soudu. Nebylo tedy na místě, aby si Městský soud v Praze činil vlastní
úsudky týkající se budoucího meritorního rozhodování Nejvyššího správního soudu. Pokud
poukázal na to, že Nejvyšší správní soud již dospěl ke stejnému závěru v usnesení ze dne
22. 10. 2003, č.j. 5 A 140/2002 - 34, je třeba poznamenat, že respektování názorů vyjádřených
v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu je nezbytné pro sjednocování judikatury
správních soudů. Jestliže však stěžovatel opírá kasační stížnost o názor odlišný, nelze takovou
kasační stížnost bez dalšího považovat za zjevně neúspěšnou. V ust. §17 odst. 1 s. ř. s.
je řešena situace, kdy senát Nejvyššího správního soudu dospěje při svém rozhodování
k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. V takovém případě postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému
senátu. Nelze tedy předpokládat, že Nejvyšší správní soud nemůže přistoupit ke změně svého
názoru, neboť v takovém případě by ust. §17 odst. 1 s. ř. s. ztrácelo své opodstatnění.
Závěr o zjevné neúspěšnosti podaného návrhu je soud oprávněn učinit toliko v situaci,
kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou,
či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná. Pokud však
byla podaná kasační stížnost včasná, přípustná a stěžovatel byl zastoupen advokátem, nebylo
možné dospět k závěru, že kasační stížnost zjevně nemůže být úspěšná, neboť soud nebyl
oprávněn činit si závěr o zákonnosti svého rozhodnutí, které bylo kasační stížností napadáno.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že Městský soud v Praze odůvodnil negativní rozhodnutí
ve věci osvobození od soudního poplatku právním názorem, jenž má být teprve podroben
kasačnímu přezkumu Nejvyšším správním soudem, předjímal tedy budoucí rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Tímto Městský soud v Praze zkrátil stěžovatele na jeho
procesních právech, neboť jeho postup znamenal de facto odepření ústavně zaručeného práva
na přístup k soudu, konkrétně v případě stěžovatele v podobě odnětí jedné soudní instance.
Nejvyšší správní soud shledal projednávanou kasační stížnost důvodnou pro nesprávné
posouzení právní otázky soudem, a proto usnesení Městského soudu v Praze podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu