ECLI:CZ:NSS:2007:3.AS.58.2006:139
sp. zn. 3 As 58/2006 - 139
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci
žalobců a) B. M. a b) J. M., zastoupených JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se
sídlem Horšovský Týn, nám. Republiky 108, proti žalovanému Krajskému úřadu
Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2006, č. j. 58 Ca 77/2004 – 94,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci se včas podanou kasační stížností domáhají zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 9. 2004, č.j. 1004/ZZ/OR/SP/04. Krajský úřad Karlovarského kraje
jím zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Cheb ze dne 26. 1. 2004,
č.j. 424/03/ŽP/So, a toto rozhodnutí potvrdil. Prvoinstančním správním rozhodnutím vydal
Městský úřad Cheb podle §8 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 254/2001 Sb., o nakládání
s podzemními vodami (dále jen „zákon č. 254/2001 Sb.“), povolení k jejich odběru
na pozemku č. 13/1 v k. ú. S., obec L., přičemž zároveň stanovil rozsah odběru a údaje o
povoleném nakládání s podzemními vodami, a podle §10 odst. 4 téhož zákona stanovil
podrobnosti měření množství a jakosti podzemních vod. Současně vydal správní orgán
dodatečné stavební povolení podle §15 zákona č. 254/2001 Sb. a §88 odst. 1 písm. b) zákona
č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“),
k provedení stavby vodního díla s názvem vrtaná studna pro rodinný dům na pozemku č. 13/1
v k. ú. S., obec L. Zároveň byl podle §82 odst. 1 stavebního zákona vydán i souhlas s
užíváním předmětné stavby.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Manželé H. podali u Městského úřadu Cheb žádost o vydání stavebního povolení na
nový vodní zdroj označený jako vrtaná trubní studna na pozemku č. 13/2 v k. ú. S., obec L.
Správnímu orgánu došla žádost dne 11. 1. 2002. K žádosti byl přiložen projekt
hydrologických prací zpracovaný panem R. D. z července 2001, ve kterém bylo uvedeno, že
cílem projektovaných prací je vybudování vodního zdroje, tj. trubní studny, určené jako zdroj
pro rodinný domek pana H.
Dne 1. 7. 2002 rozhodl Městský úřad v Chebu o dodatečném povolení stavby vrtané
studny manželů H . (v průběhu řízení vyšlo najevo, že stavba již byla zahájena). Na základě
odvolání žalobců Krajský úřad Karlovarského kraje rozhodnutí Městského úřadu Cheb zrušil
a věc vrátil tomuto úřadu k dalšímu řízení. Prvoinstanční správní org án podle něj porušil
ustanovení §32 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), neboť
rozhodnutí vydal na základě zastaralých a neúplných údajů. Výpis z katastru nemovitostí a
snímek z katastrální mapy pocházejí z roku 1999, parcela č. 31/1 ani 13/2 v katastrálním
území S. již aktuálně neexistují. Prvoinstanční správní orgán se podle žalovaného dále řádně
nevypořádal s námitkou žalobců, že dodatečným povolením stavby studny na pozemku č.
13/1 dojde k ovlivnění jejich zdroje. Jako příslušný vodoprávní úřad měl Městský úřad Cheb
nechat vypracovat posudek znalce z oboru hydrologie, který by jednoznačně určil, zda nově
vybudovaná studna neovlivní okolní zdroje.
Novým rozhodnutím ze dne 26. 1. 2004 pod výrokem I. vydal Městský úřad Cheb
podle §8 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 254/2001 Sb. povolení k jejich odběru na pozemku
č. 13/1 v k. ú. S., obec L., přičemž zároveň stanovil rozsah odběru a údaje o povoleném
nakládání s podzemními vodami, a podle §10 odst. 4 téhož zákona stanovil podrobnosti
měření množství a jakosti podzemních vod. Pod výrokem II. vydal správní orgán dodatečné
stavební povolení podle §15 zákona č. 254/2001 Sb. a §88 odst. 1 písm. b) zákona č.
50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, k provedení stavby vodního
díla s názvem vrtaná studna pro rodinný dům na pozemku č. 13/1 v k. ú. S.,
obec L. Zároveň byl podle §82 odst. 1 stavebního zákona vydán i souhlas
s užíváním předmětné stavby. Ze znaleckého posudku, který byl pro účely správního řízení
vypracován RNDr. Ing. I. L., CSc., vyplynulo, že studna na pozemku paní M. a průzkumný
vrt na pozemku manželů H . se nemohly a nemohou za současných technických podmínek a
způsobu využívání těchto objektů vzájemně ovlivňovat. V úvodu znaleckého posudku znalec
uvedl, že s ohledem na složitost průběhu jednání, neprůhlednost zájmů zúčastněných stran a
místy i rozporuplná tvrzení se znalec opřel pouze o vlastní měření a výsledky ohlídky. Ze
znaleckého posudku dále vyplývá, že znalec provedl ohlídku na místě samém, a to i za účasti
účastníků řízení, zabýval se studnou na pozemku žalobkyně, přičemž uvedl, jaké údaje znalci
poskytla žalobkyně, dále se zabýval studnou manželů H. a rovněž uvedl údaje poskytnuté
panem H.
Podané odvolání žalobců proti tomuto novému rozhodnutí Městského úřadu Cheb
žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 8. 9. 2004 a napadené rozhodnutí potvrdil. Ze závěrů
znaleckého posudku podle něj vyplývá, že s ohledem na rozdílnou hloubku využívaných
zvodní, na vzájemnou polohu všech studní v dané oblasti a s př ihlédnutím k morfologii nelze
očekávat, že by došlo k ovlivnění vydatnosti studny žalobců. Žalovaný se v odvolacím řízení
držel zásady materiální pravdy a hodnotil všechny předložené důkazy jednotlivě i v jejich
vzájemné souvislosti. Dle jeho názoru byla dodržena veškerá zákonná opatření. Pokud byla
žalobcům způsobena škoda spočívající v podstatném snížení možnosti odběru ve zdroji
podzemních vod, mohou se podle žalovaného obrátit na soud.
Krajský soud v Plzni se předem odmítl zabývat žalobními body, které žalobci uplatnili
v podání ze dne 12. 9. 2005 označeném jako doplnění žaloby (pochybení správních orgánů
v souvislosti s prováděním čerpacích zkoušek v řízení před správním orgánem prvního
stupně), jakož i v podání označeném jako doplnění důkazních litin ze dne 22. 3. 2006
(neseznámení s dokumentem nazvaným Vyhodnocení geologických prací; nedoložení
vyjádření příslušného správního orgánu o souladu stavby s územně plánovací dokumentací,
technickými požadavky na výstavbu, resp. zájmy chráněnými zvláštními předpisy ze strany
stavebníka). Nový žalobní bod pak žalobci uvedli rovněž při jednání dne 29. 3. 2006,
když poukazovali na neúplnost spisového materiálu správních orgánů. Jelikož všechny tyto
žalobní body byly vzneseny po uplynutí lhůty pro podání žaloby (10. 11., resp. 14. 11. 2004),
tedy opožděně, nemohl se jimi soud zabývat.
Znalecký posudek podle soudu zodpověděl pro posouzení věci rozhodující odbornou
otázku, zda nově budovaná studna manželů H . mohla ovlivnit vydatnost studny žalobců. Na
podkladě závěru znalce pak nebylo možno učinit jiný závěr, než že jsou v daném případě v
rozsahu namítaném žalobci splněny obecné technické požadavky na výstavbu stanovené v §5
odst. 1 vyhl. č. 137/1998 Sb. V tomto směru nebyl prokázán rozpor s veřejným zájmem,
který by podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona bránil dodatečnému povolení stavby.
Soud neshledal důvodnou námitku, podle níž neproběhlo řádné místní šetření
a ohledání ze strany znalce. Znalecké zkoumání prováděné znalcem není ani místním šetřením
podle stavebního zákona ani ohledáním podle správního řádu. Účastníci proto o něm nejsou
vyrozumíváni ani k němu předvoláváni. Jejich neúčast při znaleckém zkoumání bez dalšího
nebrání vyhotovení znaleckého posudku a na jeho použitelnost v řízení nemá žádný vliv.
Z obsahu znaleckého posudku nicméně vyplývá, že znalec dne 9. 7. 2004 provedl v lokalitě
za přítomnosti každé ze stran měření hladin, dne 27. 7. 2004 kontrolní měření na studni
žalobkyně za přítomnosti žalobce, provedl obhlídku chatové oblasti za přítomnosti žalobkyně.
Žalobci uvedenou obecnou námitku nijak nespecifikovali, není proto možné dovodit, jaký vliv
by žalobcem tvrzená skutečnost měla mít na správnost závěru, který znalec v posudku učinil.
Oprávněnými soud neshledal ani další obecně formulované námitky vytýkající
znaleckému posudku povrchnost, resp. poplatnost zadání. Posudek soud naopak shledal
zcela jednoznačným a konkrétním, bez známek jakékoli zaujatosti vůči žalobcům. Stanovisko
RNDr. J. P., které mělo údajně potvrzovat jednostrannost znaleckého posudku, pak není
znaleckým posudkem, bylo vyhotoveno necelý rok před vyhotovením znaleckého posudku, a
proto se již jen z časového hlediska nemůže jednat o dokument zpochybňující správnost
závěrů znalce. Stanovisko se navíc nezabývá otázkou, která byla předmětem znaleckého
zkoumání, tj. zda nově budovaná studna manželů H. mohla ovlivnit vydatnost studny žalobců.
Totéž platí rovněž o dokumentu nazvaném Vyhodnocení hydrogeologických prací z prosince
2003.
Žádná z námitek proti znaleckému posudku tak podle soudu neprokázala, že by tento
posudek byl nesprávný a jako takový nepoužitelný jako důkaz ve správním řízení. Žalovaný
proto rozhodl zcela v souladu se zákonem, pokud dospěl k závěru o souladu stavby
s veřejným zájmem, neboť znaleckým posudkem bylo prokázáno, že studna manželů H. není
v takové poloze, aby mohla ovlivnit vydatnost studny žalobců. Soud neprovedl důkaz
výslechem žalobců ani zpracováním znaleckého posudku z oboru hydrogeologie, neboť mohl
o věci rozhodnout na podkladě obsahu správních spisů. Otázky, zda je studna žalobců
vyhovující jako zdroj pitné vody v místě a zda studna manželů H. a její využívání má
parametry studny, tedy zdroje pitné vody a užitkové vody, jsou bez jakéhokoli vlivu na
zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť s předmětem řízení nijak nesouvisí.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni napadli žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační
stížností z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V dané věci jde stěžovatelům o jejich vlastnictví,
ale i zdraví. Stav nedostatečnosti jejich studny je důsledkem jednak vědomého záměrného
konání, na druhé straně nepochybně i nedostatkem příslušných legislativních úprav. Podle
stěžovatelů jednaly všechny ve věci činné orgány a instituce jednostranně tak, aby státní
orgány legitimované v této věci nemusely revidovat svá předchozí rozhodnutí. V rámci kasace
je tak třeba přezkoumat jak rozhodnutí krajského soudu, tak i správní rozhodnutí. Stěžovatelé
proto navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu stěžovateli
uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná. Na rozdíl od stěžovatelů považuje Nejvyšší správní soud skutkový stav, tak jak byl
zjištěn Krajským soudem v Plzni, za dostatečný (viz níže) , a proto z něj vycházel sám
i v řízení o kasační stížnosti.
O věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Předně je nutno poukázat na naprostou nekonkrétnost kasačních námitek,
kdy stěžovatelé žádným způsobem nedokládají svá přesvědčení např. ohledně jednostrannosti
přístupu státních orgánů v projednávané věci či jejich neochoty k revizi předchozích
rozhodnutí. Tato obecnost pak do značné míry limituje možnosti přezkumu Nejvyšším
správním soudem, neboť podle §109 odst. 2 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud rozsahem
kasační stížnosti vázán. V zájmu přesvědčivosti svého odůvodnění se Nejvyšší správní soud
pokusí alespoň v omezené míře s námitkami stěžovatelů vypořádat.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud zcela správně vymezil rozsah
své přezkumné činnosti a z množství žalobci vznesených námitek posuzoval pouze ty,
které stěžovatelé vznesli včas, z nich pak pouze ty, které byly pro rozhodnutí v dané věci
relevantní. V zásadě se jednalo o námitky zpochybňující závěry znaleckého posudku
ing. RNDr. I. L., CSc., který zodpověděl hlavní otázku, kterou bylo ve správním řízení nutno
zhodnotit, a to, zda může vrtaná studna manželů H. ovlivnit vydatnost studny stěžovatelů.
Vypracovaný posudek je ve svém závěru zcela jednoznačný, neboť tuto možnost prakti cky
vylučuje. Rovněž dle názoru Nejvyššího správní soudu je pak uvedený posudek nanejvýš
přesvědčivý, když veškeré jeho závěry logicky vyplývají z předem analyzovaných skutkových
zjištění. Pro ilustraci cituje Nejvyšší správní soud část posudku týkající se studny stěžovatelů:
„… posuzovaná studna může využít z celkových bodových využitelných zásob pouze to
množství vody, které lze odčerpat při fixovaném snížení, které je dáno polohou přepadové
trubky a polohou sací trubky, tj. 18 cm, z čehož vyplývá, že daná studna jímající podzemní
vodu dnem, bez ohledu na široký průměr (1 m), dostatečnou hloubku (5,0 m) a tím i velmi
dobrou jímací kapacitu, může za zjištěných podmínek jen omezeně reagovat na měnící se
hydrodynamické podmínky vyvolané jak cyklickou změnou atmosférických srážek, tak i
případnou změnou ve využívání podzemních vod v širším okolí.“ (str. 6 posudku)
Tvrzení, podle kterého je stav nedostatečnosti studny stěžovatelů důsledkem
vědomého záměrného konání (byť se neuvádí jeho původce), je tak na podkladě výše
uvedeného nutno odmítnout jako zcela neopodstatněné. (Otázku vlivu „příslušných
legislativních úprav“ na nedostatečnost předmětné studny ponechává Nejvyšší správní soud
nezodpovězenou, neboť jakýkoli kauzální nexus mezi nastíněnými veličinami neodhalil.)
Námitka vytýkající státním orgánům neochotu k revizi předchozích rozhodnutí
je pak dle názoru Nejvyššího správního soudu do značné míry vyvrácena již samotným
průběhem řízení před správními orgány, kdy původní prvoinstanční rozhodnutí žalovaný
zrušil a současně uložil Městskému úřadu Cheb věc znovu projednat a rozhodnout,
a to na základě znaleckého posudku (jak se následně i stalo). K revizi následně vydaných
rozhodnutí pak nebyl – jak vyplývá z výše popsaného – objektivní důvod. Samotná
skutečnost, že stěžovatelé se závěry znaleckého posudku nesouhlasí (byť jsou zde dokonce
doporučeny způsoby, jak vydatnost jejich studny zvýšit), aniž by tento svůj postoj jakkoli
relevantně odůvodnili, pak takovým důvodem k revizi jistě není.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek
Krajského soudu v Plzni netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) ani b) s. ř. s.
a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci
úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné
úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. ).
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu