ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.10.2007
sp. zn. 3 Azs 10/2007 - 96
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: A. Z., zastoupené JUDr. Jiřím
Hejdou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Zítkova 4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 Az 32/2003, o přezkoumání rozhodnutí
ministra vnitra ze dne 6. 2. 2002, č.j. OAM-2210/AŘ-2001, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2006, č. j. 14 Az
32/2003 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna soudem ustanoveného advokáta JUDr. Jiřího Hejdy se u r č u je částkou
4800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí včasně podanou kasační stížností
proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta
její žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 2. 2002, č.j. OAM-2210/AŘ-
2001, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 10. 2001, č.j. OAM-
9499/VL-11-12-2001 a zamítnut rozklad proti němu. Rozhodnutím správního orgánu prvního
stupně byl zamítnut návrh žalobkyně na zahájení řízení o udělení azylu jako zjevně
nedůvodný podle ust. §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění v době rozhodování (dále
jen „zákon o azylu“), a současně bylo vysloveno, že žalobkyně nesplňuje důvody udělení
azylu podle ust. §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ust. §91 téhož zákona.
Ve svém odůvodnění se krajský soud ztotožnil se závěrem žalovaného správního
orgánu, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla žádnou skutečnost svědčící
o jejím pronásledování z důvodů taxativně vymezených v ust. §12 zákona o azylu. Žádost
o udělení azylu odůvodnila toliko svými ekonomickými potížemi, kterým byla vystavena
ve své domovské zemi. V souladu se zákonným ust. §75 odst. 1 s. ř. s. krajský soud
nepřihlédl k žalobkyní nově uváděným tvrzením ohledně omezování svobody slova a projevu,
jemuž měla být jako novinářka v domovské zemi vystavena, neboť je žalobkyně ve správním
řízení vůbec nezmínila, tudíž se jimi správní orgány obou stupňů nemohly ve svých
rozhodnutích zabývat. Z obsahu správního spisu krajský soud nezjistil, že by žalobkyně
v průběhu pohovoru nemohla uvést všechny skutečnosti, které považovala za relevantní.
Obsáhle se také krajský soud vyjádřil k zákonnosti rozhodnutí žalovaného o neudělení
humanitárního azylu dle ust. §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování
ve smyslu ust. §91 téhož zákona.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů.
Stěžovatelka v podané kasační stížnosti ve znění jejího doplnění argumentuje
důvodem obsaženým v ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítá nezákonnost rozhodnutí
správního orgánu ve věci neudělení humanitárního azylu dle ust. §14 zákona o azylu, když
považuje obtížnou ekonomickou situaci za důvod zvláštního zřetele hodný. Z předloženého
soudního spisu ve věci však plyne, že v rámci řízení o žalobě u krajského soudu stěžovatelka
takový právní důvod neuplatnila, ačkoliv mohla, tedy se jedná o důvod nepřípustný podle
ust. §104 odst. 4 s. ř. s. Nad rámec Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek ze dne
11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, kde se dostatečně zabýval otázkou mezí
soudního přezkumu rozhodnutí Ministerstva vnitra dle ust. §14 zákona o azylu. Hlavní důvod
podané žaloby stěžovatelka spatřuje v ohrožení svého života ve vlasti z důvodů politických,
jmenovitě politické persekuce v důsledku zaměstnání novinářky a kritiky státní politiky
v Ukrajině. Ekonomické potíže stěžovatelky jsou až následným projevem zmíněných
politicky podmíněných problémů. K takto uplatněné námitce Nejvyšší správní soud
konstatuje, že žadatel o azyl musí uvést skutečnosti a důvody, pro které o azyl žádá,
již ve správním řízení. Byla-li žádost žadatelky o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná proto,
že byly tvrzeny toliko důvody ekonomické, je žalobní námitka stěžovatelky spočívající
v hrozbě politické persekuce ze strany státní moci v zemi původu nepřípustná a soud k jejímu
uplatnění až v žalobě či v kasační stížnosti nemůže přihlížet. S obdobnou procesní situací
se již Nejvyšší správní soud vypořádal v rozsudku ze dne 9. 12. 2003, č. j. 7 Azs 32/2003 - 60,
www.nssoud.cz., či rozsudku ze dne 29. 10. 2003, č. j. 3 Azs 23/2003 - 61, www.nssoud.cz.
Irelevancí ekonomických problémů jako důvodů žádosti o azyl se pak Nejvyšší správní
soud zabýval v mnoha svých rozhodnutí, například v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs
3/2003 - 54, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud nemůže ani přisvědčit tvrzení
stěžovatelky, že všechny relevantní skutečnosti uváděla při veškerých úkonech u příslušných
orgánů, neboť obsah spisového materiálu dokazuje opak, především absenci uvedení
politických důvodů jak v žádosti o azyl, tak v průběhu pohovoru provedeném ve správním
řízení.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne
13. 10. 2005 má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě
proti rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti
ustanoven soudem zástupce advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil
odměnu advokátovi částkou 4200 Kč dle ust. §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, v platném znění od 1. 9. 2006, za dva úkony právní služby – první poradu s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 23. 11. 2006. Soud
advokátovi dále přiznal částku 600 Kč jako paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Zástupci žalobkyně se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti ve výši 4800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu