ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.105.2006
sp. zn. 3 Azs 105/2006 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: H. L., zast. JUDr. Petrem Knoblochem,
advokátem se sídlem v Plzni, Husova 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni, ze dne 25. 11. 2005, č. j. 60 Az 97/2005 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Petru Knoblochovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 9. 9. 2005, č.j. OAM-545/LE-B01-B02-2005. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud se ztotožnil s tímto závěrem správního orgánu. Stěžovatel učinil
prohlášení o úmyslu požádat o azyl teprve poté, co mu bylo předáno rozhodnutí o uložení
správního vyhoštění, a následně podal žádost o azyl. V provedeném správním řízení
soud neshledal žádné vady a v rozhodnutí žalovaného žádných pochybení. Žalobu proto
podle ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že správní orgán pochybil při shromažďování
důkazů rozhodných pro udělení či zamítnutí azylu stěžovateli, v průběhu azylového řízení
nebyly shromážděny důkazy o skutkovém stavu, jež by umožňovaly o azylu stěžovatele
objektivně rozhodnout. Dále poukázal na to, že v souvislosti s rozhodnutím o zamítnutí
žádosti stěžovatele o udělení azylu již dále nebyly zkoumány překážky vycestování dle §91
zákona o azylu. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu
v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 25. 11. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou absence tvrzených zákonných důvodů pro udělení azylu se Nejvyšší správní
soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79,
www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb.,
ve znění zák. č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval
již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti ve výši 2000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální
částky 150 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu