ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.118.2006
sp. zn. 3 Azs 118/2006 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: N. S. I., zastoupené JUDr. Františkem
Tůmou, advokátem se sídlem Praha 8-Troja, Povltavská 22/150, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2006, č. j. 59 Az 36/2005 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též stěžovatelka) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 3. 2005, č. j. OAM-375/VL-20-04-BZ-2005.
Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. Krajský soud se ztotožnil
se závěry správního orgánu, že stěžovatelka přichází z bezpečné země původu, a to nejen
objektivně, ale též subjektivně ve vztahu k její osobě. Stěžovatelka neuvedla, že by byla ve
své vlasti pronásledována za uplatňování politických práv a svobod nebo že má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů v zemi původu. Jen tyto skutečnosti
by však odůvodňovaly udělení azylu podle ust. §12 zákona č. 325/1999 Sb. Stěžovatelka se v
případě návratu ničeho neobává, pouze toho, že nezíská vhodnou práci.
V kasační stížnosti stěžovatelka dovozovala existenci důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
neboť je přesvědčena, že byla správním orgánem zkrácena na svých právech. Žalovaný podle
ní porušil ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, konkrétně jeho ust. §3 odst. 3
a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1. Krajský soud pak měl přezkoumat výrok rozhodnutí
v mezích žalobního návrhu, zejména doplnit dokazování provedené správním orgánem. Místo
toho soud dle názoru stěžovatelky pouze zopakoval závěry správního rozhodnutí.
Stěžovatelka proto žádá Nejvyšší správní soud, aby napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl její
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 11. 1. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů. Otázkou soudního přezkumu rozhodnutí Ministerstva vnitra podle ust. §16
zákona č. 325/1999 Sb. se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozhodnutí
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS; irelevancí
ekonomických problémů jako důvodu žádosti o azyl pak např. v rozsudku ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně
dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu