ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.130.2006
sp. zn. 3 Azs 130/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar
Nygrínové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: I. M., zast. JUDr. Lenkou
Kulhavou, advokátkou se sídlem Praha 2, Slezská 19, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze, č. j. 8 Az 25/2005 – 23 ze dne 28. 3. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-788/LE-03-06-2004, ze dne 16. 8. 2005. Rozhodnutím
správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný
rozhodl, že se na stěžovatele vztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona
o azylu.
Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodů
podle ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen s. ř. s.). Namítl, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí
nebyly řádně zkoumány a vyhodnoceny důvody, pro které žalobce žádal o azyl. Odůvodnění
je obecné, situací žalobce se náležitě nezabývá, pokud obsahuje konkrétní skutečnosti, soud
je nesprávně vyložil v neprospěch žalobce. Dále stěžovatel tvrdil, že správní orgán nezjistil
přesně a úplně skutkový stav věci a v důsledku toho nesprávně rozhodl o žádosti o azyl,
rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že zemi
opustil z ekonomických důvodů. Z Běloruska neodjel proto, aby mohl pracovat jinde,
nýbrž proto, že zde začal mít problémy poté, co odmítl vydírání a nechtěl platit úředníkům
a policistům za to, že ho nechají na pokoji. Neznámí muži mu pak začali vyhrožovat smrtí,
své výhrůžky stupňovali, opakovaně mu prohledali kancelář a zabavili počítač a doklady.
Žalobce se proto začal skrývat a následně v obavách o svůj život zemi opustil. Protože odmítl
uplácet policisty a úředníky, hrozí mu v Bělorusku vězení, únos, mučení a smrt. Ochrany
ze strany policistů a úřadů se řadový občan nedočká, v řadách policie vládne obrovská
korupce. Žádný orgán v zemi, ani nevládní organizace mu ochranu neposkytly. Stěžovatel
poukázal na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků
vydanou Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě, podle které
je k posouzení postavení žadatele jako uprchlíka možná kumulace různých jednání, která
sama o sobě nepředstavují pronásledování, ale ve spojení s další diskriminací a zápornými
faktory mají tytéž následky jako přímé pronásledování. Podle čl. 43 Příručky se v případě,
kdy není pronásledován přímo sám uprchlík, ale děje se tak jeho přátelům a známým,
může ukazovat, že jeho obavy v tom smyslu, že se sám později také stane obětí, jsou
opodstatněné. Stěžovatel žádal, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil.
Po posouzení obsahu kasační stížnosti ji Nejvyšší správní soud spolu se spisy vrátil
bez věcného vyřízení krajskému soudu s pokynem, aby vyzval žalobce prostřednictvím
jeho zástupkyně k odstranění nedostatků podání a doplnění relevantních důvodů kasační
stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť kasační stížnost neměla předepsané
náležitosti a tvrzení žalobce obsažená v kasační stížnosti se netýkala obsahu napadeného
rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud stěžovatele vyzval k doplnění náležitostí
kasační stížnosti a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy. Současně jej poučil
o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě opraveno a v řízení nebude možné pro tento
nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne. Žalobce vady ve stanovené lhůtě
neodstranil.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval otázkou, zda kasační stížnost splňuje
zákonem vyžadované náležitosti. Stěžovatel svoji kasační stížnost opíral o důvody podle
ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) a odst. 2 s. ř. s. Krajskému soudu vytýkal, že řádně nezhodnotil
důvodnost jeho žádosti o udělení azylu. Důvody jeho kasační stížnosti však nemají žádný
vztah k napadenému usnesení. Krajský soud se totiž věcným obsahem žaloby nezabýval,
neboť žalobu odmítl pro opožděnost. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud
je vázán důvody kasační stížnosti (s výjimkou případů uvedených v §109 odst. 3 s. ř. s.),
je k projednání kasační stížnosti třeba, aby důvody kasační stížnosti alespoň rámcově odrážely
obsah rozhodnutí soudu. V projednávaném případě přichází v úvahu pouze důvody podle
ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Nejvyšší správní soud se pak v řízení o kasační stížnosti může zabývat pouze
otázkou, zda krajský soud správně posoudil včasnost žaloby.
Pokud stěžovatel uvedl důvody, které se netýkaly obsahu napadeného usnesení, zatížil
tak kasační stížnost vadou, která brání jejímu projednání. Krajský soud jej ve smyslu
ust. §106 odst. 3 s. ř. s. vyzval k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě stanovené v souladu
se zákonem. Stěžovatel na výzvu soudu nereagoval, vady kasační stížnosti neodstranil.
Pro chybějící náležitosti kasační stížnosti v daném případě nelze v řízení pokračovat.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost podle
ust. §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ust. §106 odst. 3 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu