ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.141.2006
sp. zn. 3 Azs 141/2006 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P.-o. D., zast. Mgr Zbyňkem Stavinohou,
advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 6. 1. 2006, č. j. 64 Az 112/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též stěžovatel) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2005, č. j. OAM-1494/VL-10-HA08-2005. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb. Krajský soud vzal za prokázané,
že stěžovatel podal žádost o azyl zejména proto, že jeho předchozí žádost o udělení azylu byla
zamítnuta. Ztotožnil se se závěrem správního orgánu, že takový důvod nelze podřadit
zákonným důvodům udělení azylu podle ust. §12 zákona č. 325/1999 Sb., a dospěl proto
k závěru, že žalovaný nepochybil, zamítl-li žádost stěžovatele jako zjevně nedůvodnou.
Oprávněnou soud neshledal ani námitku porušení předpisů o řízení před správním orgánem.
V kasační stížnosti stěžovatel dovozoval nesprávnost výše uvedených závěrů
krajského soudu, resp. žalovaného. Má za to, že důvody, které ve správním řízení uplatnil,
jsou podřaditelné ust. §12 zákona č. 325/1999 Sb. Je přesvědčen, že minimálně je nutno
vztáhnout na jeho osobu překážku vycestování. V průběhu druhého správního řízení
pak uplatnil nové podstatné důvody své žádosti, a to zejména snahu o sloučení rodiny, neboť
jak jeho manželka, tak i syn setrvávají v ČR.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 6. 1. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž
také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou soudního přezkumu rozhodnutí Ministerstva vnitra podle ust. §16 zákona
č. 325/1999 Sb. se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozhodnutí ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS, či v rozhodnutí ze dne
27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publ. pod č. 349/2004 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud
proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační
stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu