ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.15.2007
sp. zn. 3 Azs 15/2007 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: D. S. L., zast. Mgr. Lilianou Bašalovou
Vochalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, č. j. 47 Az 6/2006 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 9. 9. 2005, č. j. OAM-1252/VL-10-BE01-2005. Rozhodnutím
správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb. (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný rozhodl,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu.
Krajský soud se ztotožnil se závěry ža lovaného, že žádný z tvrzených důvodů žádosti o azyl
nelze podřadit zákonným důvodům podle ust. §12, resp. §14 zákona o azylu. Stěžovatel
navíc požádal o azyl až poté, co bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění. Tvrzení
o hrozícím trestním stíhání posoudil krajský soud jako účelové, navíc institut azylu není určen
k ochraně pachatelů trestné činnosti. Krajský soud přisvědčil rovněž rozhodnutí žalovaného
podle §91 zákona o azylu. Žalovaný podle něj vzal v úvahu tvrzení žalobce i obsah zpráv,
které si pro své rozhodnutí opatřil, a na základě těchto podkladů učinil závěr, který není
v rozporu se zákonem. Soud proto žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Zde zejména opakuje důvody podané žádosti o azyl
a vytýká krajskému soudu nedostatky jejich posouzení s ohledem na §14 a §91 zákona
o azylu. Dle jeho názoru jsou podmínky udělení humanitárního azylu, přinejmenším
pak vztažení překážky vycestování na jeho osobu dány. Soud navíc nijak nezohlednil
celkovou politickou situaci a neuspokojivý hospodářský stav země původu stěžovatele.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal podle §107 s. ř. s. o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 30. 6. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Relevancí snahy o legalizaci pobytu jako důvodu žádosti o azyl se Nejvyšší správní soud
dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81,
www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb.,
ve znění zák. č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval
již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. července 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu