ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.170.2006
sp. zn. 3 Azs 170/2006 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turková
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: V. V., zast. JUDr. Zuzanou Artnerovou,
advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze, ze dne 30. 3. 2006, č. j. 6 Az 16/2005 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 22. 6. 2005, č. j. OAM-12145/VL-11-BE01-2R-2001.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně
žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91
zákona o azylu. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že z informací
poskytnutých žalobcem a zpráv o situaci v zemi původu nevyplývá, že by měl na Ukrajině
problémy se státní mocí pro uplatňování politických práv nebo měl odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů. Soud neshledal pochybení
v neudělení azylu za účelem sloučení rodiny žalobci; při posouzení důvodů udělení
humanitárního azylu nezjistil překročení mezí správního uvážení nebo jeho zneužití. Tvrzení
stěžovatele a informace o situaci v zemi původu žalovaný správně vyhodnotil tak, že žalobce
nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi, které zakládají překážky vycestování ve smyslu
ust. §91 zákona o azylu. Soud proto žalobu podle ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Uvedl, že soud na podkladě shromážděných důkazů
nesprávně posoudil skutkový stav věci, nebyla provedena všechna šetření nutná k objasnění
rozhodujících okolností. Stěžovatel má za to, že tvrzení o pronásledování jeho rodiny
z národnostních důvodů soud neodůvodněně zlehčil. Poukázal na to, že orgány zastupující
a reprezentující státní moc mu odmítají poskytovat ochranu, na níž má podle formálně
platných zákonů jako občan právo. Stěžovatel je toho názoru, že se na něj vztahuje překážka
vycestování dle §91 zákona o azylu. Žádá proto Nejvyšší správní soud, aby rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl
vynesen Městským soudem v Praze dne 30. 3. 2006, tedy po účinnosti novely azylového
zákona č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační
stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle
tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či
právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem
spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých
vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou národnostně motivovaného násilí ze strany soukromých osob na Ukrajině
se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, čj. 2 Azs
216/2004 - 60, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky
přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu