ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.180.2006
sp. zn. 3 Azs 180/2006 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. S. M., zast. JUDr. Jarmilou Lipnickou
Pešlovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Přívozská 10, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, ze dne 11. 5. 2006, č. j. 60 Az 7/2006 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 1. 2006, č. j. OAM-33/LE-VL-02-VL-02-2006.
Rozhodnutím správního orgánu bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o udělení
azylu z důvodu její nepřípustnosti podle ust. §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud se ztotožnil s posouzením daného případu
žalovaným. Žalobce je státním občanem členského státu Evropské unie, Polské republiky.
Podle Protokolu o poskytování azylu státním příslušníkům států Evropské unie se se zřetelem
na úroveň ochrany základních práv a svobod v členských státech Evropské unie tyto státy
navzájem považují za bezpečné země původu, a to pro veškeré právní a praktické účely
spojené se záležitostmi azylu. Žádost příslušníka členského státu o azyl může proto jiný
členský stát zvažovat nebo přijmout k dalšímu projednání pouze za taxativně vymezených
podmínek, které však v daném případě nenastaly. Žádost žalobce tak bylo nutné hodnotit
jako nepřípustnou. Soud proto žalobu podle ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že správní orgán nevycházel při svém rozhodování
z přesně a úplně zjištěného skutkového stavu a postupoval tak v rozporu se zákonem
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Následně pochybil i v právním posouzení
žádosti o azyl. Stěžovatel dále uvedl řadu námitek proti rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě o jeho vydání k trestnímu stíhání do USA. Poukázal mj. na to, že tímto rozhodnutím
bylo porušeno jeho základní právo na řádný a spravedlivý proces. Vydáním do USA
je vystaven možnosti uvěznění až na dvacet let odnětí svobody, což je trest nesrovnatelně
vyšší než v Polské republice nebo jiných členských státech Evropské unie. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu
v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 11. 5. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou posuzování žádosti o azyl příslušníka členského státu Evropské unie se Nejvyšší
správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2006, č. j. 3 Azs 259/2005 -
42, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu