ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.193.2006
sp. zn. 3 Azs 193/2006 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: R. D., zastoupen JUDr. Vladimírem
Gelbičem, advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 11, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2005, č.j. OAM-2234/VL-20-04-2005, vedené
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 Az 155/2005, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2006, č. j. 59 Az 155/2005 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále i „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále i „Krajský soud“) ze dne 5. 6. 2006, č. j. 59 Az 155/2005 -
45, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 12. 2005, č.j. OAM-2234/VL-20-04-2005. Uvedeným rozhodnutím žalovaného správního
orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který
demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a písm. d) s. ř. s. Namítá -li stěžovatel nezákonnost předcházejícího řízení spočívající
v nerespektování obavy žalobce z ohrožení života nebo svobody v zemi původu v důsledku
vydírání a případné pomsty příslušníků teroristické skupiny GSPS, pak je zapotřebí poukázat
na to, že s nemožností podřadit obavy z jednání soukromých osob pod důvody pro udělení
azylu se již Nejvyšší správní soud vypořádal například v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz. Domnívá-li se stěžovatel, že jej státní orgány v zemi
původu nejsou schopny před tímto jednáním soukromých osoby ochránit, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že podobná či totožná tvrzení byla již předmětem řady rozhodnutí zdejšího
soudu, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48,
www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37, www.nssoud.cz.
Tuto skutečnost popírá sám žalobce ve svých výpovědích, kdy uvádí, že ihned po oznámení
jeho problémů na policii, byl proveden úspěšný zásah bezpečnostní policejní složkou proti
teroristům a státní orgány mu tedy neodepřely pomoc. V kasační stížnosti stěžovatel nově
namítá, že informace z databáze České tiskové kanceláře, zprávy MZV ČR, ze které
v projednávané věci vycházel žalovaný správní orgán, situaci v Alžírsku nehodnotí věrohodně
a neprezentují aktuální bezpečnostní podmínky. Z předloženého správního a soudního spisu
ve věci však plyne, že v rámci řízení o udělení azylu stěžovatel citovanou skutečnost vůbec
nezmínil, a nenamítal ji ani v rámci řízení o žalobě u Krajského soudu. Jelikož Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které
stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, nelze k citované skutečnosti,
uplatněné teprve v kasační stížnosti, přihlížet. K obdobným skutkovým novotám se zdejší
soud vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích, mimo jiné v rozsudku ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 50/2003 - 49, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval již o žádosti žalobce o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti, neboť odkladný účinek, jak vyplývá z ustanovení §32
odst. 5 zákona o azylu, nastává přímo ze zákona.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu