ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.195.2006
sp. zn. 3 Azs 195/2006 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného Mgr. Lenkou
Lobovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 15, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem pod sp. zn. 14 Az 604/2003, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 11. 2003, č.j. OAM-7523/VL-06-P21-2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 14 Az
604/2003 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností
proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále
též „Krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 19. 11. 2003, č.j. OAM-7523/VL-06-P21-2001. Rozhodnutím
žalovaného správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle
ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Současně žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti,
byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs
13/2006 - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení
o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační
stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s.,
nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě
podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů.
V kasační stížnosti stěžovatel argumentuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. Otázkou absence tvrzených zákonných důvodů pro udělení azylu
se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 21. 7. 2005,
č. j. 3 Azs 303/2004 - 79, www.nssoud.cz. Namítá-li stěžovatel, že v řízení před
žalovaným správním orgánem i Krajským soudem byly nesprávně posuzovány jeho
důvody pro udělení azylu, tj. stěžovatelem tvrzené pronásledování ze strany údajných
příslušníků běloruské KGB za účelem získání ho pro spolupráci, pak je zapotřebí
poukázat na to, že obdobná tvrzení byla již předmětem řady rozhodnutí zdejšího soudu,
uvést lze např. rozsudek ze dne 28. 2. 2005, č. j. 2 Azs 13/2005 – 69, www.nssoud.cz,
nebo rozsudek ze dne 13. 9. 2004, č. j. 4 Azs 185/2004 – 45, www.nssoud.cz. Pokud jde
o tvrzení žalobce, že orgány, které v dané věci rozhodovaly, nepřihlédly dostatečně
k okolnostem hodným zvláštního zřetele pro možné udělení humanitárního azylu
dle ustanovení §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že k citované
stížnostní námitce se vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích, přičemž lze namátkou
jmenovat např. rozsudek ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz,
či rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti
stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ustanovení
§107 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu