ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.2.2007
sp. zn. 3 Azs 2/2007 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. C., zastoupeného JUDr. Ervínem
Perthenem, advokátem Advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři se
sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Az 27/2005, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 4. 2005, č.j. OAM-2934/VL-10-K03-2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2006, č. j. 28 Az
27/2005 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 4. 2005, č.j. OAM-2934/VL-10-K03-
2004. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona. Krajský soud v odůvodnění svého
rozsudku zhodnotil, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, na základě
dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, bylo přesvědčivě odůvodněno a neshledal
ani žalobou namítané procesní vady provedeného správního řízení. Ztotožnil se závěrem
žalovaného, že důvodem žádosti o udělení azylu žalobce byly jeho obavy z celkové
bezpečnostní situace ve vlasti, vymáhání výpalného mafií a časté kontroly příslušníky policie,
přičemž se ale žalobce neobrátil se žádostí o pomoc na příslušné státní orgány, tudíž nevyužil
možnost ochrany své země původu. Uzavřel, že žalobce podal žádost o azyl zcela
účelově s cílem legalizovat svůj pobyt v ČR, mj. tak učinil teprve po uplynutí platnosti
jeho víza uděleného za účelem podnikání na území ČR. Krajský soud má na podkladě zpráv
a informací o zemi původu za prokázané, že žalobce nebyl pronásledován ani mu nehrozilo
pronásledování pro jeho kurdskou národnost, tzn. důvody žalobcem uplatněné nejsou
podřaditelné pod důvody pro udělení azylu taxativně uvedené v ust. §12 zákona o azylu,
rovněž v souzené věci neopodstatňují aplikaci ust. §13, §14 a §91 téhož zákona.
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má za to,
že se soud s žalobními námitkami uspokojivým způsobem nevypořádal, při posuzování
skutkových okolností zlehčoval otázku stěžovatelovy kurdské národnosti a z toho plynoucí
hrozbu ohrožení jeho života v případě návratu do vlasti. Namítá pochybení v závěrech soudu
ohledně nesrovnalostí v stěžovatelem uváděných skutečnostech, neboť žalovaný správní
orgán protokol o pohovorech pořizoval nepřesně a skutečný stav věci nemohl být tak správně
zjištěn. Zásadní nedostatek jak rozsudku soudu tak rozhodnutí správního orgánu stěžovatel
spatřuje v nedostatečném odůvodnění neudělení humanitárního azylu ve smyslu ust. §14
zákona o azylu, jež způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu
dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Současně stěžovatel vytýká nedostatek důvodů výroku
rozhodnutí o nevztažení překážky vycestování ve smyslu ust. §91 cit. zákona. Opětovně
uvádí, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v jeho mateřském jazyce, tudíž se
správní orgán dopustil vážného porušení svých zákonných povinností a krajský soud
pochybil, pokud k namítané vadě nepřihlédl. Dle názoru stěžovatele je napadený rozsudek
krajského soudu zcela prost relevantního odůvodnění, které by objasňovalo zamítnutí žaloby
ve všech jejích částech. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání
a vyslovil názor, že rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy. Stěžovatelovu námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
pokládá za zjevně neopodstatněnou, když zároveň podle ust. §104 odst. 2 s. ř. s. kasační
stížnost, která směřuje jen proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. Navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
S otázkou nepodřazení tvrzeného pronásledování stěžovatele z důvodu menšinové
národnosti pod zákonem vymezené důvody udělení azylu za situace, kdy se žádným
způsobem nedomáhal poskytnutí ochrany u orgánů domovského státu se Nejvyšší správní
soud dostatečně vypořádal např. v rozsudku ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 377/2004 - 75,
publikovaném pod č. 409/2004 Sb. NSS. Namítaným vadám při pořizování protokolu
o pohovoru ve spojení s porušením práva stěžovatele na projednání věci v jeho mateřském
jazyce nemůže Nejvyšší správní soud přisvědčit. Ve shodě s krajským soudem ze správního
spisu Nejvyšší správní soud nezjistil jakékoliv pochybení či porušení procesních předpisů
ve věci užitého jazyka při provedených pohovorech. Sám stěžovatel si volil jednací jazyky,
možnost zpětného překladu prvního pohovoru odmítl a k výslovnému dotazu soudu potvrdil
správnost přednesených skutečností. Tvrzená nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku
důvodů výroku o neudělení azylu ve smyslu ust. §14 zákona o azylu není dána,
Nejvyšší správní soud se mezí soudního přezkumu rozhodnutí Ministerstva vnitra podle
ust. §14 cit. zákona zabýval již v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne
15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz. Dále stěžovatel uplatnil námitku nedostatečného
odůvodnění závěru o neexistenci překážky vycestování dle ust. §91 téhož zákona, k otázce
soudního přezkumu rozhodnutí správní orgánu ve smyslu citovaného ustanovení se Nejvyšší
správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 3. 3. 2004, č. j. 2 Azs 12/2004 - 40,
publikovaném pod č. 260/2004 Sb. NSS, nebo v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs
1/2003 - 60, www.nssoud.cz. Obecná námitka týkající se nedostatečného odůvodnění
napadeného rozhodnutí byla předmětem mnoha rozhodnutí zdejšího soudu, např. lze jmenovat
rozsudek ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 Azs 465/2004 - 104, www.nssoud.cz, v němž se Nejvyšší
správní soud vypořádal i s tím, že není dána nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu,
který neshledal vytýkané vady správního rozhodnutí.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu kasační
stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem zástupce advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Nejvyššímu správnímu soudu však do dne jeho rozhodnutí nebylo prokázáno, že v daném
případě proběhla první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu
ust. §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění,
proto o odměně advokáta za zastupování v řízení o této kasační stížnosti nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu