ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.224.2006
sp. zn. 3 Azs 224/2006 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: B. Š., zastoupeného JUDr. Petrem
Tandlerem, advokátem se sídlem Liberec 1, nám. Dr. E. Beneše 3/19, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 65 Az 410/2005, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2005,
č.j. OAM-1655/VL-10-11-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2006, č. j. 65 Az 410/2005 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále též „Krajský soud“), jímž byla
zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 8. 2005,
č.j. OAM-1655/VL-10-11-2005. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu bylo zastaveno
řízení ve věci žádosti žalobce o udělení azylu z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení azylu
podle ust. §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění platném v době rozhodování o věci (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce je státním příslušníkem
Slovenské republiky, tedy členského státu Evropské unie, a podle Protokolu o poskytování
azylu státním příslušníkům států Evropské unie (dále jen „Protokol“), jež je dle článku 311
Smlouvy o založení Evropského společenství její nedílnou součástí, jsou členské státy
Evropské unie s ohledem na úroveň ochrany lidských práv a svobod navzájem považovány
jako bezpečné země původu pro všechny právní a praktické účely ve vztahu k azylové
problematice. Současně ve vztahu ke Slovenské republice nenastal žádný z případů
předvídaných cit. Protokolem proto, aby žalovaný mohl žádost zvažovat nebo přijmout
k dalšímu zpracování. Na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žádost žalobce
o udělení azylu v České republice jako členského státu Evropské unie je podle ust. §10a
písm. a) zákona o azylu nepřípustná.
Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2005 podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadl rozhodnutí ve výroku o zastavení řízení pro nepřípustnost podle ust. §25
písm. h) zákona o azylu. V žalobě pouze uvedl, že mu nebylo v rozhodnutí přesně a jasně
odůvodněno neudělení azylu, žalovaný správní orgán nepostupoval tak, aby byl zjištěn úplný
skutkový stav a z těchto důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a vadné.
Krajský soud v Ostravě předmětnou žalobu jako nedůvodnou rozsudkem zamítl.
Po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že v řízení před žalovaným správním orgánem
nedošlo k žádnému porušení ustanovení správního řádu, skutková zjištění, z nichž rozhodnutí
žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí
je v souladu se zákonem. Obsah správního spisu dokládá, že žalovaný si opatřil veškeré
potřebné podklady pro své rozhodnutí a z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti
byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů na základě kterých rozhodoval. Ze spisového materiálu
bylo prokazatelně zjištěno, že žalobce je státním příslušníkem Slovenské republiky, která dne
1. 5. 2004 přistoupila k Evropské unii, současně s Českou republikou. V projednávané věci
bylo správně užito zákona o azylu, neboť při rozhodování o žádosti o udělení azylu
příslušníka jiného členského státu, Protokol ani jiný pramen komunitárního práva neupravuje
postup státního orgánu členského státu a je tedy nutné v tomto směru vycházet z příslušných
vnitrostátních právních předpisů.
Rozsudek Krajského soudu napadl žalobce včas podanou kasační stížností, s odkazem
na možnost výjimečného udělení azylu z humanitárních důvodů, neboť jeho životní situace
je ve státu původu, i když Slovenská republika je členem Evropské unie, se zřetelem na jeho
rasový původ neúnosná. Stěžovatel dále požádal o přiznání odkladného účinku jeho kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření pokládá nově uváděné skutečnosti v podané kasační
stížnosti za naplňující ust. §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a navrhuje odmítnutí kasační stížnosti z důvodu
nepřípustnosti.
Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost z následujících důvodů.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Stěžovatel v kasační stížnosti opírá důvod, pro který mu měl být udělen azyl
z humanitárních důvodů, o špatnou životní situaci podmíněnou jeho rasovým původem,
který však neuplatnil v řízení před Krajským soudem, ač je zřejmé, že tak učinit mohl.
V řízení o kasační stížnosti nelze uplatnit důvod pro udělení azylu dosud neuplatněný, pokud
stěžovatel měl možnost k jeho uplatnění v soudním řízení. Opírá-li kasační stížnost výhradně
o nové důvody popírající správnost rozhodnutí Krajského soudu či žalovaného, jde o důvody
kasační stížnosti, který jsou podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné, neboť je stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl.
Jelikož kasační stížnost stěžovatele neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je podle
citovaného ustanovení nepřípustná. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele
podle ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se soud nezabýval,
neboť podle §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005 má podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci azylu
odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu