ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.230.2006
sp. zn. 3 Azs 230/2006 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. B., zastoupeného Mgr. Lubošem
Komůrkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Benešova 8, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56
Az 90/2006, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2006, č.j. OAM-178/LE-
PA03-PA03-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 26. 9. 2006, č. j. 56 Az 90/2006 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti
v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále též „Krajský soud“),
jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
10. 3. 2006, č.j. OAM-178/LE-PA03-PA03-2006. Rozhodnutím žalovaného správního
orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku jeho kasační
stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudní ho
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs
13/2006 - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení
o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační
stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s.,
nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě
podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů.
V kasační stížnosti stěžovatel argumentuje důvodem dle us tanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., neboť je přesvědčen, že jsou v jeho případě naplněny zákonné podmínky
pro udělení azylu podle ust. §12 zákona o azylu a podaná kasační stížnost je důvodná.
Pokud jde o obecnou námitku stěžovatele, že správní orgá n měl jeho situaci
podřadit důvodům obsaženým v ust. §12 zákona o azylu a nikoliv ust. §16 zákona
o azylu, odkazuje Nejvyšší správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikován jako 244/2004 Sb. NSS. Namítá-li
stěžovatel nezákonnost předcházejícího řízení spočívající v nerespektování tvrzeného
pronásledování či obavy žalobce z ohrožení života nebo svobody v zemi původu
v důsledku výhrůžek vymahačů dluhů a vydírání údajných výběrčích výpalného,
pak je zapotřebí poukázat na to, že s nemožností podřadit jednání soukromých
osob a obavy z takového jednání pod důvody pro udělení azylu se již Nejvyšší správní
soud vypořádal například v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49,
www.nssoud.cz. Domnívá-li se stěžovatel, že jej státní orgány v zemi původu
nejsou schopny před tímto jednáním soukromých osob ochránit, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že podobná či totožná tvrzení byla již předmětem řady rozhodnutí
zdejšího soudu, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs
22/2004 - 48, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37,
www.nssoud.cz. Navíc bylo z vlastních výpovědí žalobce zjištěno, že se ve své domovské
zemi pomoci ze strany státních orgánů nedomáhal.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti
stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ustanovení
§107 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanov ení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu