ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.232.2006
sp. zn. 3 Azs 232/2006 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: D. Q. V., zastoupeného Mgr. Pavlem
Letáčkem, advokátem se sídlem Praha 2, Náměstí Míru 9, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp.zn. 29 Az 5/2005, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2005, č.j. OAM-
1447/VL-07-05-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2006, č. j. 29 Az 5/2005 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále též „Krajský soud“), jímž byla
zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 9. 2005,
č.j. OAM-1447/VL-07-05-2005. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V podání napadajícím rozhodnutí žalovaného žalobce pouze uvedl,
že v předcházejícím řízení o udělení azylu v České republice byl zkrácen na svých právech,
a proto napadá předmětné rozhodnutí v plném rozsahu. Parafrázoval některá ustanoven í
zákona č. 71/1976 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), která měla být žalovaným správním orgánem porušena. Pokud jde o skutkové důvody,
na jejichž základě tvrdí porušení zákona, odkázal na spisový materiál, který se vztahuje
k jeho žádosti o udělení azylu.
Krajský soud v Hradci Králové předmětnou žalobu jako nedůvodnou rozsudkem
zamítl. Po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že v řízení před žalovaným nedošlo
k žádnému porušení ustanovení správního řádu, skutková zjištění, z nichž rozhodnutí
žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí
je v souladu se zákonem. Ze správního spisu je zcela patrné, že žalobce v průběhu správního
řízení neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla správní orgán vést k závěru, že v dané věci
jsou dány podmínky pro udělení azylu z důvodů taxativně upravených v ust. §12 zákona
o azylu.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl žalobce včas podanou
kasační stížností, ve které argumentuje důvody dle ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu
nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení otázky soudem v předcházejícím řízení,
a nepřezkoumatelnosti z nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž tato vada mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nesprávné posouzení právní otázky Krajským
soudem stěžovatel shledává ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu a současně namítá, že žalovaný řádně neodůvodnil své rozhodnutí ve vztahu k výroku
o neudělení humanitárního azylu, tj. z jakého důvodu žalovaný správní uvážení nevyužil
a ustanovení §14 cit. zákona v posuzované věci neaplikoval . Stěžovatel dále požádal
o přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti. Uvedl,
že posoudil žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou a nebyl proto povinen ji zkoumat –
v souladu se zákonem – podle podmínek ust. §14 zákona o azylu, neboť pro rozhodování
o udělení azylu z důvodů předvídaných v ust. §14 cit. zákona je určující závěr o existenci
důvodů pro udělení azylu podle §12 cit. zákona. Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti
o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 cit. zákona vylučuje posouzení žádosti podle §12
cit. zákona. Proto navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost nebo její zamítnutí
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost z následujících důvodů.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V podané kasační stížnosti se stěžovatel dovolává pochybení správního orgánu
spočívajícího v tom, že se žalovaný správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí otázkou
neudělení azylu z humanitárních důvodů dle ust. §14 zákona o azylu nijak nezabýval, a proto
žalobce nevěděl, z jakého důvodu v jeho případě nejsou dány důvody pro využití tohoto
právního institutu. V důsledku absence takového odůvodnění považuje žalobce rozhodnutí
žalovaného za vadné a nezákonné. Z předloženého soudního spisu ve věci však plyne,
že v rámci řízení o žalobě u Krajského soudu citované skutečnosti žalobce nenamítal.
V žalobě konkrétní tvrzení zpochybňující rozhodnutí žalovaného ve smyslu ust. §14
cit. zákona uvedena nebyla, neboť stěžovatel pouze označil obecně formulovaná ustanovení
správního řádu, která měl žalovaný v řízení či rozhodnutí porušit.
Stěžovatel až nyní v kasační stížnosti opírá důvod, pro který mělo být rozhodnutí
žalovaného správního orgánu zrušeno, o nedostatečně zjištěný skutkový stav ohledně využití
možnosti udělení humanitárního azylu a absenci odůvodnění jeho neudělení, který však
neuplatnil v řízení před Krajským soudem, ač je zřejmé, že tak učinit mohl. V řízení o kasační
stížnosti nelze uplatnit důvod pro udělení azylu dosud neuplatněný, pokud stěžovatel
měl možnost k jeho uplatnění v soudním řízení. Opírá -li se kasační stížnost výhradně
o nové důvody popírající správnost právního závěru o neexistenci důvodu pro udělení
azylu, jde o důvody kasační stížnosti, který jsou podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné,
neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno,
ač tak učinit mohl. Jelikož kasační stížnost stěžovatele neobsahuje žádný jiný stížnostní
důvod, je podle citovaného ustanovení nepřípustná. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost stěžovatele podle ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se soud nezabýval, neboť
podle §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005 má podání kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci azylu odkladný
účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu