ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.32.2007
sp. zn. 3 Azs 32/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: B. K., zast. JUDr. Miroslavem Bartošem,
advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Bílinská 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 24. 11. 2006, č. j. 64 Az 56/2006 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Miroslavu Bartošovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude
jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní
moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 10. 5. 2006, č. j. OAM-486/VL-07-04-2006,
zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Podanou žalobu Krajský soud v Ostravě zamítl. Žalobce podal žádost o udělení
azylu až poté, co bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění. Snahou žalobce tedy bylo
pouze legalizovat si pobyt v ČR. Žalovaný proto nepochybil, pokud žádost žalobce zamítl
jako zjevně nedůvodnou.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností. V České
republice pracuje a žije zde s družkou řádným občanským životem podle zákonů ČR. Cílem
jeho žádosti nebylo vyhnout se hrozícímu vyhoštění. V zemi původu mu bylo a je
vyhrožováno bývalou rodinou, kterou jako manžel a otec z osobních a politických důvodů
opustil. Stříleli po něm a vyhrožovali mu zabitím. Má za to, že jsou v jeho případě dány
humanitární důvody pro udělení azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů
stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1
s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Snahou o legalizaci pobytu jako důvodem žádosti o azyl se Nejvyšší správní soud již dříve
dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ.
pod č. 397/2004 Sb. NSS; příp. v rozsudku ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69,
www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost
odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s §11
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení
o kasační stížnosti ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky
600 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu