ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.41.2007
sp. zn. 3 Azs 41/2007 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce S. (na některých písemnostech též jako
„S“ – pozn. soudu) M. A. E. B., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem
V Tůních 11, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 8. 2006, čj. OAM-1058/LE-05-P07-2006, vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 47 Az 56/2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, č. j. 47 Az 56/2006 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Umara Switata se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 8. 2006, čj. OAM-1058/LE-05-P07-2006, žalovaný zamítl
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů. (pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín
„azyl“ nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“.) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne
27. 9. 2006, č. j. 47 Az 56/2006 - 19, žalobu proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který
demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Namítá-li stěžovatel zmatečnost řízení před soudem z důvodu, že podle jeho
přesvědčení rozhodoval místně nepříslušný soud, neboť tranzitní prostor mezinárodního
letiště ve V. P. umístěný 40 km od mezinárodního letiště nelze podle něj považovat za
tranzitní prostor, nýbrž za přijímací středisko a tedy azylové zařízení, přičemž toto posouzení
mělo podle stěžovatele vliv na určení místní příslušnosti soudu, pak s touto právní otázkou se
již Nejvyšší správní soud vypořádal v rozsudku ze dne 22. 2. 2007, č. j. 2 Azs 156/2006 - 38,
www.nssoud.cz. Pokud jde o tvrzení stěžovatele v doplnění kasační stížnosti týkající se
nedostatečných skutkových zjištění žalovaného i krajského soudu ohledně jeho důvodů pro
udělení azylu, pak obdobná námitka byla již předmětem řady rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, z nichž lze namátkou uvést rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs
112/2004 - 61, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103,
www.nssoud.cz. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že nebyl o možnosti vyjádřit svůj nesouhlas
s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyrozuměn v souladu s §51 odst. 1 s. ř. s., pak
Nejvyšší správní soud podotýká, že v souzené věci došlo k situaci, že oba účastníci řízení
shodně navrhli, aby soud rozhodl o věci bez jednání. Byly tedy dány podmínky pro tento
postup a nebyl tedy porušen §51 odst. 1 s. ř. s.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokáta částkou 4200 Kč za dva úkony právní služby po 2100 Kč
spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v doplnění
kasační stížnosti ze dne 16. 3. 2007 [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], a dále
2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem
tedy odměna advokáta činí 4800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu