ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.61.2007:47
sp. zn. 3 Azs 61/2007 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: V. U., zast. JUDr. Dominikem Brůhou,
advokátem se sídlem Praha 3, Koněvova 54/1107, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra
ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2007, č. j. 62 Az 36/2006 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatelky JUDr. Dominiku Brůhovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 6. 2006, č.j. OAM-703/VL-10-11-2006.
Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“). Krajský soud se s tímto posouzením žádosti o azyl ztotožnil.
Stěžovatelka požádala o udělení azylu teprve po zahájení řízení o správním vyhoštění.
V řízení nebylo prokázáno, že by Ukrajinu opustila z azylově relevantních důvodů.
Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností
z důvodu vymezeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítla, že správní orgán a následně ani krajský soud
nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Na Ukrajině má problémy
zdánlivě soukromého charakteru. V případě návratu se obává pronásledování z důvodu
příslušnosti k nejnižší sociální skupině a zastávání politických názorů, které jsou v rozporu
s oficiální politikou současné vlády Ukrajiny i vedení města C. Manžel stěžovatelky zahynul
při autonehodě, která podle ní souvisela s jeho politickou aktivitou a snahami o zabránění
zmanipulovaného rozprodávání majetku zemědělského družstva v C. Stěžovatelka dále
poukázala na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků,
vydané Vysokým komisařem OSN v lednu roku 1992 v Ženevě. Navrhla, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 2. 1. 2007, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší
správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl
nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti
krajských soudů. Posouzením žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné kvůli tomu,
že byla podána s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, se již Nejvyšší správní soud
dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81,
www.nssoud.cz. K otázce, zda je třeba v případě zjevně nedůvodné žádosti zkoumat existenci
důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, se pak vyjádřil rovněž v citovaném
rozsudku či v rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publ. pod č. 349/2004
Sb. NSS. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném
případě nejsou splněny a kasační stížnost podle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věcech azylu odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud
o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu
ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši
4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony
právní služby podle §13 odst. 3 cit. Vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu