ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.78.2007
sp. zn. 3 Azs 78/2007 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupena Mgr. Janou
Řezáčovou, advokátkou se sídlem Znojmo, nám. Republiky 18, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 Az 109/2005, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 9. 2005, č.j. OAM-1516/VL-20-11-2005, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2007, č. j. 64 Az 109/2005
– 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 4. 9. 2005, č.j. OAM-1516/VL-20-11-2005. Rozhodnutím
žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). (Pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín „azyl“
nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ a termín „překážka vycestování“ pojmem
„subsidiární ochrana“.)
Žalovaný odůvodnil své rozhodnutí tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno,
že důvody žádosti o udělení azylu žalobkyně byly obavy z bývalého přítele (potíže
zapříčiněny jeho snahou získat od žalobkyně náhradu za zničený automobil) a snaha zajistit
si prostřednictvím azylového řízení legální pobyt v České republice.
Proti správnímu rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
ve které uvedla, že žádá soud o nové projednání rozhodnutí Ministerstva vnitra v její věci,
jelikož tato byla posouzena povrchně a nebyla dokonale prostudována. Dále požádala
při projednání její věci vzít do úvahy veškeré negativní důsledky jejího návratu na Ukrajinu.
Krajský soud v Ostravě předmětnou žalobu jako nedůvodnou rozsudkem zamítl.
Po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že v řízení před žalovaným správním orgánem
nedošlo k žádnému porušení ustanovení správního řádu, skutková zjištění, z nichž rozhodnutí
žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí
je v souladu se zákonem. Obsah správního spisu dokládá, že žalovaný si opatřil veškeré
potřebné podklady pro své rozhodnutí a z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti
byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení
důkazů a při použití právních předpisů na základě kterých rozhodoval. Ze spisového materiálu
(z žádosti žalobkyně o udělení azylu, vlastnoručně psaného odůvodnění k této žádosti
i z obsahu protokolu o pohovoru k této žádosti) bylo prokazatelně zjištěno, že žalobkyně
přicestovala do České republiky a požádala o azyl zejména proto, že chtěla zůstat v České
republice legálně, pracovat a vydělat peníze. Žádný azylově relevantní důvod ve smyslu
ust. 12 zákona o azylu v průběhu správního řízení žalobkyně neuváděla, neprokazovala
ani se o něm nezmínila.
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou
kasační stížností, ve které argumentuje důvody dle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Podle názoru
stěžovatelky soud nesprávně aplikoval ust. §78 odst. 7 s. ř. s., avšak bez uvedení bližší
specifikace namítaného pochybení. Žalovaný měl posoudit její žádost o azyl a okolnosti
vedoucí k jeho požádání ve smyslu ust. §14 zákona o azylu, neboť se jednalo o případ
hodný zvláštního zřetele. Vadu řízení před správním orgánem stěžovatelka spatřuje
v tom, že při jednání se správním orgánem měla sice tlumočníka, ale jednalo se o ruského
překladatele a nikoliv tlumočníka ukrajinského jazyka, čímž mělo dojít k porušení základních
ustanovení LZPS a správních předpisů deklarujících právo účastníka jednat před správním
orgánem v rodném jazyce a jeho právo na tlumočníka. Stěžovatelka dále požádala o přiznání
odkladného účinku její kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti. Uvedl,
že posoudil žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou a nebyl proto povinen ji zkoumat –
v souladu se zákonem – podle podmínek ust. §14 zákona o azylu, neboť pro rozhodování
o udělení azylu z důvodů předvídaných v ust. §14 cit. zákona je určující závěr o existenci
důvodů pro udělení azylu podle §12 cit. zákona. Námitku stěžovatelky proti rusky vedenému
pohovoru ve správním řízení pokládá žalovaný za nově v kasační stížnosti uplatněnou
skutečnost, kterou stěžovatelka z vlastní viny neuplatnila v řízení před soudem, a z tohoto
důvodu k ní Nejvyšší správní soud nemůže podle ust. §109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet. Nadto
dodává, že postup správního orgánu byl plně v souladu s ust. §22 zákona o azylu, ve znění
platném do 12. 10. 2005, neboť pohovor se stěžovatelkou byl veden v jazyce ruském
na její žádost a ta proti tomu nikdy neprotestovala ani nežádala o tlumočníka do ukrajinštiny.
Proto žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost nebo její zamítnutí
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost z následujících důvodů.
Podle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v ust. §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V podané kasační stížnosti se stěžovatelka dovolává důvodu pro udělení
tzv. humanitárního azylu obsaženého v ust. §14 zákona o azylu v důsledku okolností, které
jí vedly a byly příčinou jejího odchodu do České republiky. V žalobě však stěžovatelka
takovou námitku zpochybňující rozhodnutí žalovaného neuvedla; omezila se pouze
na obecnou výtku proti zamítavému rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Rovněž
stěžovatelčiny výtky ohledně jazykové bariéry jsou v řízení před kasačním soudem nově
tvrzenou skutečností, jež nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem. Nad rámec
rozsahu soudního přezkumu Nejvyšší správní soud poukazuje na zjevnou bezdůvodnost
těchto výtek, neboť pohovor se stěžovatelkou ze dne 20. 8. 2005, jak patrno ze správního
spisu, byl veden v jazyce ruském, jemuž rozumí, a za účasti kvalifikovaného tlumočníka;
pravdivost a úplnost přednesených skutečností stvrdila svým podpisem.
Jestliže až nyní v podané kasační stížnosti stěžovatelka opírá důvod, pro který jí měl
být udělen azyl z humanitárních důvodů, o okolnosti, které jí vedly a byly příčinou jejího
odchodu z České republiky, navíc ani blíže nespecifikovaných, jedná se o důvod podle
ust. §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustný, neboť jej stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským
soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač je zřejmé, že tak učinit mohla. Co se týče
kasační námitky stěžovatelky ohledně již výše zmiňované jazykové bariéry v průběhu
správního řízení, jedná se o novou skutečnost, k níž Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet,
neboť ji stěžovatelka uplatnila až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí (§109 odst. 4
s. ř. s.), ačkoliv měla možnost k jejímu uplatnění ve správním nebo soudním řízení. Nelze
tedy až v řízení o kasační stížnosti uplatnit důvod pro udělení azylu dosud neuplatněný,
když stěžovatelka měla možnost k jeho uplatnění alespoň v řízení před krajským soudem.
Jelikož kasační stížnost stěžovatelky neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je podle
citovaného ustanovení nepřípustná. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky
podle ust. §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném ode dne
13. 10. 2005, má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti
rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu