ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.10.2007
sp. zn. 4 Ads 10/2007 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Z. S., zast.
JUDr. Vladimírem Krhutem, advokátem, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Nivnická 10,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný
invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 27. 1. 2006, č. j. 42 Cad 157/2004 – 27,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2006, č. j. 42 Cad 157/2004
– 27, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 1. 2006, č. j. 42 Cad 157/2004 –
27, odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze
dne 17. 8. 2004, č. j. X. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce podáním doručeným
soudu dne 22. 10. 2004 bez bližšího odůvodnění napadl rozhodnutí žalované ze dne 17. 8.
2004 o přiznání částečného invalidního důchodu od 20. 7. 2004 ve výši 3628 Kč měsíčně.
Soud konstatoval, že poučil žalobce o náležitostech žaloby s upozorněním, že pokud žalobce
žalobu nedoplní, bude žaloba odmítnuta. Žalobce na soudní výzvu k upřesnění žaloby sice
reagoval dopisem ze dne 26. 10. 2005, avšak podle poučení soudu nepostupoval, žalobu
neupřesnil, a zůstalo proto nejasným, z jakého důvodu brojí proti přiznání částečného
invalidního důchodu. Soud proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen „stěžovatel“).
Uvedl, že krajský soud napadené usnesení odůvodnil zejména tím, že není patrno,
která ze součástí výroku rozhodnutí žalované a z jakého důvodu je zpochybňována. Namítal,
že z povahy věci vyplývá, že žalobou napadl rozhodnutí žalované jako celek, tedy napadl
skutečnost, že místo plného invalidního důchodu, který mu náležel ode dne 19. 1. 1999,
mu byl napadeným rozhodnutím přiznán jen invalidní důchod částečný.
Podle názoru stěžovatele pro rozhodnutí soudu proto nebylo podstatné, kolik činí
základní výměra přiznaného částečného invalidního důchodu, kolik činí jeho procentní
výměra, ani zda je správně vypočten příslušný výpočtový základ, a proto nelze zdůvodnit
odmítnutí žaloby jen tvrzením, že není jisto, který výrok citovaného rozhodnutí ČSSZ
je napadán či zpochybňován, nehledě k tomu, že celá situace a důvod žaloby byly dostatečně
patrny z písemného podání, které žalobce učinil v dané věci u Krajského soudu v Ústí
nad Labem.
Stěžovatel poukazoval především na to, že před vydáním usnesení krajského soudu
nebyl odpovídajícím způsobem objektivně zjištěn jeho zdravotní stav po další operaci páteře,
kterou podstoupil dne 14. 12. 2004, nebyla provedena směrodatná vyšetření,
jako např. magnetická rezonance nebo CT a nebyl ani vypracován závěrečný posudek
neurologického případně neurochirurgického pracoviště, přičemž jeho zdravotní potíže,
které měl před operací, přetrvávají po operaci i v současné době a zcela odpovídají ponechání
plného invalidního důchodu. V daných souvislostech proto stěžovatel tvrdí, že došlo
k nezákonnosti při rozhodnutí o odmítnutí jeho žaloby. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá zásadní námitky
proti rozhodnutí krajského soudu. Uvedla, že se jedná o důchodovou dávku podmíněnou
zdravotním stavem, ke které je potřeba, aby byl případně vypracován posudek Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí potvrdil, nebo aby rozhodnutí soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím,
že bude vyžádán posudek Posudkové komise MPSV ČR v Ústí nad Labem, na základě
kterého by mohl krajský soud znovu rozhodnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení z hledisek uvedených
v ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel sice výslovně v kasační stížnosti neoznačil důvody ve smyslu §103 odst. 1
s. ř. s., ale z jejího obsahu je patrné, že brojí proti nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího správního soudu je tedy postup krajského
soudu, který vyústil v usnesení o odmítnutí návrhu, a zákonnost tohoto usnesení.
Z obsahu soudního spisu plyne, že v podání ze dne 19. 8. 2004, které bylo adresováno
žalované, uvedl stěžovatel, že podává prostřednictvím ČSSZ v Praze žalobu. Dále uvedl,
že plný invalidní důchod mu byl odebrán v Liberci dne 16. 3. 2004, kde po vyšetření
magnetickou rezonancí bylo potvrzeno, že se jeho zdravotní stav zhoršil. Namítal,
že není schopen delší dobu sedět na židli a není tedy natolik zdráv, aby si mohl přivydělávat.
Krajský soud usnesením ze dne 2. 11. 2004 vyzval stěžovatele, aby předložil stejnopis
rozhodnutí žalované, které napadá.
Stěžovatel v podání ze dne 8. 11. 2004 uvedl, že dne 16. 3. 2004 byl na LPK v Liberci,
kde mu byl odebrán plný invalidní důchod a přiznán částečný invalidní důchod. Uvedl dále,
že přestože výsledky vyšetření magnetickou rezonancí potvrdily zhoršení zdravotního stavu,
bylo postupováno, jak uvedl. Namítal dále, že proti rozhodnutí podal odvolání. Dne
20. 10. 2004 mu přišlo od žalované vyrozumění, že odvolání bylo postoupeno krajskému
soudu. V té době ležel ve vězeňské nemocnici v Praze – Pankráci, kde se podrobil
předoperačnímu vyšetření páteře, a bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav je natolik vážný,
že je nutná operace páteře. Operace byla provedena dne 13. 12. 2004 a byl mu proto přerušen
výkon trestu na dobu 6 měsíců. Stěžovatel dále uvedl, že žalobu podal na základě doporučení
primáře, který mu řekl, že by měl být vyžádán lékařský posudek a že vyjádření LPK
je nesmyslné. Stěžovatel připojil rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2004, č. X, jímž mu byl
přiznán od 20. 7. 2004 částečný invalidní důchod ve výši 3628 Kč měsíčně, a dále pracovní
rekomandaci OSSZ v Liberci ze dne 16. 3. 2004.
Krajský soud usnesením ze dne 7. 12. 2004, č. j. 42 Cad 157/2004 – 11, vyzval
stěžovatele k doplnění žaloby s tím, aby do tří dnů doplnil žalobu označením těch výroků
rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu, které jsou zpochybňovány, uvedením
důvodů tohoto zpochybnění a navržením požadovaného výroku rozsudku. Současně
stěžovatele poučil o možnosti odmítnutí žaloby.
Stěžovatel reagoval na uvedené usnesení, které obdržel dne 26. 10. 2005, podáním
z téhož dne, v němž prakticky zopakoval námitky obsažené v podání ze dne 8. 11. 2004.
Na to krajský soud vydal napadené usnesení.
Z obsahu dávkového spisu, který ovšem krajský soud k dispozici neměl, bylo zjištěno,
že stěžovatel byl uznán pl ně invalidním podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.
od 19. 1. 1999, a to na podkladě záznamu o jednání OSSZ v Karlových Varech ze dne
19. 2. 1999. Žádost o plný invalidní důchod podal dne 11. 11. 1998. Podle spisové vložky
a dokladů o výpočtu důchodu byl stěžovateli plný invalidní důchod přiznán od 19. 1. 1999.
V dávkovém spise je pak dále založen záznam o jednání OSSZ Liberec ze dne 16. 3. 2004,
podle něhož stěžovatel není nadále plně invalidní, ale jen částečně invalidní podle §44 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb. Stěžovatel na základě pokynu OSSZ v Liberci podal dne 16. 3. 2004
žádost o částečný invalidní důchod. Stěžovatel poté opakovaně urgoval vydání rozhodnutí
od žalované. Dávkový spis obsahuje obsáhlou korespondenci mezi žalovanou a stěžovatelem,
přičemž vydání rozhodnutí („změnového“) urgovala i OSSZ v Liberci dne 3. 8. 2004.
V obsahu spisu se nachází koncept rozhodnutí ze dne 17. 8. 2004 o přiznání částečného
invalidního důchodu. Ve spise se však nenachází koncept rozhodnutí o odnětí plného
invalidního důchodu, a skutečnost, zda byl plný invalidní důchod odňat, nevyplývá
ani z dalších dokladů založených v dávkovém spise, např. ze spisové vložky.
Nejvyšší správní soud především poukazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne
12. 10. 2004. č. j. 5 Afs 16/2003 – 56, v němž se v obecné rovině zabýval i náležitostmi
žaloby a postupem při odstraňování jejích vad. V uvedeném usnesení vyslovil mj., že „žaloba
ve správním soudnictví představuje procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud a žádá jej,
aby jeho veřejnému subjektivnímu právu, které bylo ohroženo, či porušeno origirárně poskytl
spravedlivou ochranu. Jestliže tedy soudní řád správní požaduje, aby žaloba splňovala určité
náležitosti, nečiní tak proto, aby krajské soudy formalisticky trvaly na naplnění litery zákona,
ale proto, aby žaloba mohla být podkladem právě pro poskytování několikráte zmíněné
spravedlivé ochrany veřejným subjektivním právům v rámci soudního řízení. Krajský soud
musí mít tento základní smysl a účel žaloby vždy na zřeteli, a dále si musí zodpovědět otázku,
jaký konkrétní smysl a účel má tak která konkrétní zákonem stanovená náležitost žaloby,
a podle obsahu (samozřejmě netoliko pouze slov) žaloby podané žalobcem posoudit,
zda tyto náležitosti splněny jsou či nikoliv. Na žalobu je přitom nutno pohlížet jako na jeden
celek; proto nelze jednotlivé náležitosti posuzovat izolovaně.
Stejný přístup je třeba volit i při odstraňování vad žaloby, tedy skutečných nedostatků
obecných či zvláštních náležitostí žaloby, které brání tomu, aby žaloba mohla být podkladem
pro jednání a rozhodnutí věci. Zde soud musí v prvé řadě zvážit, zda je nezbytné vadu
odstranit [např. uvedení dne doručení napadeného rozhodnutí je podle §71 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. náležitostí žaloby, jejímž smyslem je toliko to, aby soud mohl posoudit, zda žaloba byla
podána včas; den doručení a tedy i včasnost žaloby však soud zjistí ze správního spisu,
který si z úřední povinnosti od žalovaného podle §74 s. ř. s. vyžádá, a proto není vůbec nutné
žalobce vyzývat, aby den doručení uvedl, či dokonce jeho žalobu odmítnout,
pokud tak ve lhůtě neučiní]. Pokud je namístě vady odstraňovat (např. žalobce neuvádí
v žalobě žádné konkrétní výtky vůči napadenému rozhodnutí, ale pouze povšechně cituje
ustanovení právních předpisů), pak soud musí žalobce vždy k odstranění těchto vad vyzvat,
stanovit mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu, a poučit jej jednak o následcích nesplnění
této výzvy, a jednak o tom, jak má vadu odstranit. Toto poučení přitom musí být konkrétní
(pouhá parafráze vybraných ustanovení soudního řádu správního je tedy nedostačující)
a musí být diferencované v závislosti na individuální charakteristice žalobce,
vůči němuž směřuje.“
Nejvyšší správní soud uvádí, že výše naznačeným způsobem krajský soud
nepostupoval. Se stěžovatelem je totiž nutno souhlasit v tom, že ze všech jeho podání,
která vůči krajskému soudu učinil, je patrno, že nesouhlasí s tím, že nepobírá plný invalidní
důchod a dovolává se jeho ponechání. V tomto směru je tedy usnesení krajského soudu ze dne
7. 12. 2004, č. j. 42 Cad 157/2004 – 11, obsahující výzvu k doplnění žaloby o uvedení
žalobních důvodů ve vztahu k výroku o přiznání částečného invalidního důchodu naprosto
nedostačující. Výše uvedené platí i za situace, kdy stěžovatel předložil xerokopii rozhodnutí
o přiznání částečného invalidního důchodu. Z dávkového spisu totiž nelze seznat, zda vůbec
bylo rozhodnuto o odnětí plného invalidního důchodu, a pokud bylo rozhodnuto o odnětí
dávky plného invalidního důchodu, zda a vůbec takové rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno.
V dané souvislosti je nutno zdůraznit, že podle §56 odst. 1 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb., zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod
se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo
období, za které již byl vyplacen.
Pokud tedy nárok na plný invalidní důchod zanikl, jak o tom svědčí obsah záznamu
o jednání OSSZ v Liberci ze dne 16. 3. 2004, podle něhož již stěžovatel nebyl nadále plně
invalidní, pak bylo povinností žalované rozhodnout o odnětí dávky plného invalidního
důchodu podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. Pokud tak neučinila,
pak rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu by bylo nezákonné,
neboť podle §59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., je souběh výplaty plného invalidního
důchodu a částečného invalidního důchodu vyloučen.
Nebylo-li rozhodnuto o odnětí plného invalidního důchodu a rozhodnutí o odnětí
dávky nebylo stěžovateli doručeno, nelze mu samozřejmě přičítat k tíži, že předložil soudu
„pouze“ rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu. V situaci, kdy krajský soud
nevyžádal dávkový spis, mu tedy nemohly výše uvedené pochybnosti vzniknout. Odstranění
pochybností o tom, zda bylo rozhodnutí o odnětí dávky vydáno, je však stěžejním
předpokladem pro posouzení žaloby a pro další postup soudu.
Se zřetelem k tomu, že krajský soud výše naznačeným způsobem nepostupoval,
je nutno jeho rozhodnutí o odmítnutí žaloby považovat za nezákonné, a kasační stížnost
je proto ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. důvodná.
V dalším řízení bude třeba, aby krajský soud vyžádal od žalované České správy
sociálního zabezpečení vyjádření, zda a kdy bylo vydáno rozhodnutí o odnětí plného
invalidního důchodu a zda a kdy bylo takové rozhodnutí doručeno stěžovateli. V závislosti
na obsahu vyjádření žalované bude krajský soud postupovat dále. Bylo-li by zjištěno,
že rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu nebylo vydáno a nebylo stěžovateli
doručeno, pak bude třeba rozhodnutí o přiznání dávky částečného invalidního důchodu
považovat za nezákonné s následkem jeho zrušení a vrácení žalované k dalšímu řízení s tím,
že stěžovateli nadále náleží výplata plného invalidního důchodu (§59 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb.). Pokud rozhodnutí o odnětí dávky plného invalidního důchodu bylo vydáno
a doručeno stěžovateli, pak teprve bude třeba znovu posoudit žalobní námitky ve vztahu
k nyní předloženému rozhodnutí ze dne 17. 8. 2004 o přiznání částečného invalidního
důchodu.
Nejvyšší správní soud se zřetelem k výše uvedenému napadené usnesení krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém
rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§110
odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu