ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.114.2007
sp. zn. 4 Ads 114/2007 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: F. C., zast.
JUDr. Jaroslavem Dobrem, advokátem, se sídlem Praha 2, Čelakovského sady 8, proti
žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, č. j. 5 Ca 343/2006 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2007, č. j. 5 Ca 343/2006 - 64, odmítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2005, č. j. 336 242/02-R/2005-7542,
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ustanovenému
zástupci se přiznává odměna za zastupování. V odůvodnění soud uvedl, že napadené
rozhodnutí bylo žalobci do vlastních rukou doručeno dne 2. 2. 2005, žaloba byla podána
k poštovní přepravě dne 3. 2. 2006, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Soud proto žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako opožděnou.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž uvedl, že postup soudu považuje za diskriminační vůči své osobě a usnesení Městského
soudu v Praze za nezákonné. Stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc
byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2007, č. j. 5 Ca 343/2006 - 75, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstranil
nedostatky kasační stížnost a uvedl, z jakých konkrétních důvodů napadá usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007, č. j. 5 Ca 343/2006 - 64. Soud současně stěžovatele poučil
o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, vystavuje se stěžovatel nebezpečí odmítnutí kasační
stížnosti. Toto usnesení bylo stěžovateli a jeho zástupci doručeno dne 17. 5. 2007.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 15. 6. 2007 stěžovatel namítal, že správní orgán
při zkoumání jeho žádosti nepostupoval v souladu se zákonem, neboť stěžovatel je osobou
negramotnou s omezenou schopností chápat právní předpisy a správní řízení. Správní orgán
s ním však jednal jako s osobou gramotnou se zřetelem k zásadě „neznalost zákonů
neomlouvá“. Podle názoru stěžovatele měl správní orgán před zahájením správního řízení
zjistit jeho schopnost vnímání a rozlišování objektivních skutečností a pochopení postupu
při správním řízení. Stěžovatel se domníval, že postupem správního orgánu v řízení
o jeho žádosti byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem, což mohlo
ovlivnit zákonnost rozhodnutí správního orgánu.
Dne 4. 10. 2007 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil obsah podání stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační
stížnost, ani ve spojení s citovaným doplněním, nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením
§106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 téhož zákona.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Podaná kasační stížnost je neurčitá a nekonkrétní, v jejím textu stěžovatel neuvádí,
v jakém rozsahu napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2007,
č. j. 5 Ca 343/2006 - 64, ani žádný z důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s.
Z textu kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost
napadeného usnesení, resp. jaká pochybení Městskému soudu v Praze vytýká.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s.
povinen uvést, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá,
a současně tento důvod obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti,
které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly.
Toto však stěžovatel v posuzované věci neučinil.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatele
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti
na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5,
v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a nebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.
S ohledem na výše uvedené považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost podanou
stěžovatelem za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl osobně i prostřednictvím
svého zástupce řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byl
poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené
lhůtě neodstranil, přestože je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil
rozsah a důvody napadení usnesení Městského soudu v Praze, nebyly splněny podmínky
ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této procesní situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než kasační stížnost
podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítnout, neboť tato nebyla
ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu