ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.14.2007
sp. zn. 4 Ads 14/2007 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K.,
zast. Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava,
Matiční 730/3, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem
Ostrava, 28. října 117, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 24. 4. 2006, č. j. 38 Cad 32/2004 - 17,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2006, č. j. 38 Cad 32/2004 - 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Zástupci žalobkyně Mgr. Petru Vysoudilovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4641 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 4. 2006, č. j. 38 Cad 32/2004 - 17,
zastavil řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2004,
č. j. SZ/13456/04/Goň, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě, odboru státní sociální podpory, ze dne 14. 7. 2004,
č. j. 6830/4/OTC/1, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o dávku státní sociální podpory
sociální příplatek ode dne 1. 7. 2004.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaný dne 11. 3. 2005
v souladu §62 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vydal nové rozhodnutí č. j. SOC/995/05/Zon, kterým změnil
rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě ze dne 14. 7. 2004, č. j. 6830/4/OTC/1, tak, že žalobkyni
přiznal od 1. 7. 2004 do 31. 8. 2004 sociální příplatek ve výši 661 Kč měsíčně, a dále rozhodl,
že od 1. do 30. 9. 2004 žalobkyni sociální příplatek nenáleží. Nové rozhodnutí žalovaného
bylo žalobkyni doručeno dne 15. 3. 2006. Krajský soud poté žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě
jednoho měsíce sdělila, zda byla postupem žalovaného uspokojena, a současně ji poučil,
že pokud se nevyjádří a ze všech okolností bude zřejmé, že k jejímu uspokojení došlo, soud
řízení zastaví usnesením ve smyslu §62 odst. 4 s. ř. s. Žalobkyně se k postupu žalovaného
nevyjádřila. Krajský soud proto posoudil správnost a zákonnost nového rozhodnutí
žalovaného. Krajský soud konstatoval, že s žalobkyní nelze souhlasit, pokud považuje
za diskriminační započtení do rozhodného příjmu částky odpovídající 50% průměrné měsíční
mzdy v národním hospodářství u osob vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost.
Krajský soud uzavřel, že žalovaný postupoval při vydání nového rozhodnutí v souladu
se zjištěnými skutečnostmi a právními předpisy a vydáním rozhodnutí došlo k uspokojení
žalobkyně, proto řízení podle §62 odst. 4 s. ř. s. zastavil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
a požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k novému projednání a rozhodnutí ve věci samé.
Krajský soud v Ostravě usnesen ím ze dne 22. 8. 2006, č. j. 38 Cad 32/2004 - 36,
ustanovil zástupcem stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Petra Vysoudila,
advokáta, kterého současně vyzval k doplnění kasační stížnosti.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 6. 10. 2006 stěžovatelka konstatovala, že krajský
soud nesprávně vycházel z fikce podle §62 odst. 4 s. ř. s., v čemž spatřovala důvody kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 7. 11. 2006 stěžovatelka namítala, že soud
nesprávně dovodil, že byla novým rozhodnutím uspokojena, a své rozhodnutí dostatečně
neodůvodnil. Stěžovatelka zdůraznila, že ačkoliv byla od 1. 4. 2004 přihlášena k výkonu
vedlejší výdělečné činnosti, neměla z této činnosti v rozhodném období žádný příjem,
jelikož tuto činnost nevykonávala, neboť většinu času byla na nemocenské. Krajský soud,
ani žalovaný nepřihlédli ke skutečnosti, že stěžovatelka pobírala nemocenskou
rovněž v květnu 2004. Krajský soud v odůvodnění neuvedl, z jakých měsíčních příjmů
vycházel při zprůměrování příjmů čtvrtletních. Stěžovatelka uzavřela, že výše sociálního
příplatku nebyla vypočtena správně, a soud proto došel k nesprávnému závěru,
že nové rozhodnutí žalovaného zhojilo nedostatky původního a uspokojilo stěžovatelku.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatelka podává z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Podle §62 odst. 4 s. ř. s. s oud řízení usnesením zastaví, sdělí -li navrhovatel,
že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené
lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že nesdělí -li navrhovatel soudu, že je postupem
žalovaného uspokojen, může soud i přesto zastavit řízení, jsou-li současně splněny
tyto podmínky: 1) navrhovatel byl soudem vyzván, aby ve stanovené lhůtě sdělil, zda byl
postupem žalovaného podle §62 odst. 1 s. ř. s. uspokojen, 2) soud navrhovatele ve výzvě
poučil o procesních následcích jeho případné pasivity, 3) navrhovatel se k výzvě soudu
nevyjádřil, a 4) ze všech okolností případu je zřejmé, že došlo k uspokojení navrhovatele.
V posuzované věci žalovaný postupem podle ustanovení §62 odst. 1 s. ř. s. vydal
rozhodnutí ze dne 11. 3. 2005, č. j. SOC/995/05/Zon, kterým změnil rozhodnutí Úřadu práce
v Ostravě ze dne 14. 7. 2004, č. j. 6830/4/OTC/1, tak, že stěžovatelce přiznal od 1. 7. 2004
do 31. 8. 2004 sociální příplatek ve výši 661 Kč měsíčně, a dále rozhodl, že stěžovatelce
od 1. do 30. 9. 2004 sociální příplatek nenáleží. Toto rozhodnutí žalovaný dne 15. 3. 2005
doručil stěžovatelce.
Krajský soud poté přípisem ze dne 16. 2. 2006, č. j. 38 Cad 32/2004 - 16, vyzval
stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy sdělila, zda byla postupem
(rozhodnutím) žalovaného uspokojena. Soud stěžovatelku současně poučil, že řízení zastaví
i tehdy, nevyjádří -li se ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu bude zřejmé,
že k uspokojení došlo.
Stěžovatelka na tuto výzvu nereagovala, první tři z uvedených podmínek pro zastavení
řízení tedy byly splněny. Stěžejní kasační námitka však směřuje proti závěru krajského soudu,
že ze všech okolností případu je zřejmé, že k uspokojení stěžovatelky došlo. Tuto námitku
shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Nejvyšší správní soud stojí na názoru, že krajský soud v napadeném usnesení vyšel
z nesprávného výkladu právního pojmu „všech okolností případu“, když nezhodnotil,
zda nově vydané rozhodnutí odpovídá požadavkům žalobkyně vyjádřeným v podané žalobě.
Pro rozhodnutí o zastavení řízení podle §62 odst. 4 s. ř. s. totiž není rozhodující, zda nové
rozhodnutí žalovaného odpovídá zákonným nárokům stěžovatelky, ale zda uspokojuje
její požadavky.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaný podáním ze dne
15. 7. 2005, založeným na č. l. 11, krajskému soudu oznámil, že stěžovatelka podala odvolání
proti rozhodnutí jeho rozhodnutí ze dne 11. 3. 2005, č. j. SOC/995/05/Zon, které vydal
k uspokojení stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud dále porovnal zmíněné rozhodnutí žalovaného s jednotlivými
žalobními námitkami stěžovatelky a zjistil podstatné rozdíly mezi částkou, jíž stěžovatelka
vyčíslila jako svůj oprávněný nárok na sociální dávky za 3. čtvrtletí roku 2004
(celkem 25 200 Kč), a částkou, kterou jí pro toto období svým novým rozhodnutím přiznal
žalovaný (celkem 1322 Kč).
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je v posuzované věci zcela evidentní,
že žalovaný vydáním rozhodnutí ze dne 11. 3. 2005, č. j. SOC/995/05/Zon, stěžovatelku
neuspokojil.
Institut uspokojení navrhovatele slouží zejména ke zjednodušení a zefektivnění řízení
v případě, že správní orgán po podání žaloby proti svému rozhodnutí uzná důvodnost
žalobních námitek a vydáním nového rozhodnutí navrhovateli vyhoví. Nevyhoví-li správní
orgán požadavkům navrhovatele v plném rozsahu a navrhovatel nesdělí, že i přesto byl
postupem žalovaného uspokojen, nelze dospět k závěru, že k uspokojení navrhovatele došlo.
Není přitom rozhodné, zda žalobní tvrzení a požadavky odpovídají zákonným nárokům
navrhovatele či nikoliv, neboť posouzení této otázky může být předmětem pouze meritorního
soudního rozhodnutí. Opačný závěr by znamenal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý
proces a zejména jejího práva na přístup k soudu a práva na přezkoumání napadeného
správního rozhodnutí z hlediska žalobních námitek.
Nejvyšší správní soud současně podotýká, že pochybení krajského soudu spatřuje
rovněž v tom, že v odůvodnění napadeného usnesení přezkoumal správnost a zákonnost
rozhodnutí, které žalovaný vydal k uspokojení stěžovatelky, ale nezabýval se dostatečně
tím, zda byla stěžovatelka vydáním nového rozhodnutí skutečně uspokojena.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. byl prokázán, neboť napadené usnesení o zastavení řízení
je nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 24. 4. 2006, č. j. 38 Cad 32/2004 - 17, zrušit a věc vrátit tomuto soudu
k dalšímu řízení, ve kterém krajský soud, budou-li splněny podmínky řízení, projedná
podanou žalobu a meritorně o ní rozhodne. Uvedeným právním názorem je krajský soud
podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Odměna zástupci stěžovatelky Mgr. Petru Vysoudilovi, advokátovi, který byl
stěžovatelce ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2006,
č. j. 38 Cad 32/2004 - 36, byla stanovena za tři úkony právní služby ve výši 1000 Kč
podle §9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (převzetí a příprava zastoupení a dvě písemná podání soudu týkající se věci
samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky) a režijní paušál podle §13 odst. 3
téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon, celkem tedy 3900 Kč. Zástupce stěžovatelky
doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměna
zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 19 % z částky 3900 Kč, tj. 741 Kč. Zástupci
stěžovatelky bude vyplacena částka ve výši 4641 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu