ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.36.2006
sp. zn. 4 Ads 36/2006 - 84
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: J. R., zast.
JUDr. Věrou Hrubošovou, advokátkou, se sídlem Břeclav, Mládežnická 3, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2005, č. j. 33 Cad 43/2005 –
54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni stěžovatele JUDr. Věře Hrubošové, advokátce, se sídlem Břeclav,
Mládežnická 3, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 650 Kč, která ji bude vyplacena do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne
20. 1. 2005, č. x, byla žalobci zamítnuta žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ust. §38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“), s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Břeclavi ze dne 4. 1. 2005 není žalobce plně invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %.
Ve včas podané žalobě žalobce namítl, že jeho zdravotní stav byl posouzen
posudkovým lékařem „s podjatostí, a to s možností ohodnotit co nejméně bodů“. Dále uvedl,
že již od počátku požadoval, aby jeho žádost o plný invalidní důchod řešila Okresní správa
sociálního zabezpečení v Praze. Zároveň požádal, aby jeho věc řešil „soud
a to pouze v Praze“. V dopisu ze dne 30. 7. 2005 žalobce uvedl, že souhlasí s projednáním
věci u Krajského soudu v Brně.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 11. 2005, č. j. 33 Cad 43/2005 – 54, žalobu
zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně soudem ustanovené právní
zástupkyně.
Vycházel především z důkazu provedeném v řízení posudkem Posudkové komise
ministerstva práce a sociálních věcí ČR, detašované pracoviště pro Prahu, se sídlem
Vyšehradská 53, Praha 2 (dále jen „posudková komise“) ze dne 6. 10. 2005,
č. j. 2005/524-PH. Z tohoto posudku zjistil následující skutečnosti. Zmíněná posudková
komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila poruchu
osobnosti a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posoudila
podle kap. V, pol. 5, písm. a), přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí
zákon o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“)
a tento pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotila maximem, tj. ve výši 10 %.
Další zdravotní postižení, zejména dráždivý tračník, nenarušující celkový stav výživy, byly
důvodem pro navýšení o 10 % podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky na celkových 20 %. Posudkový
význam anamnestických údajů o trávících obtížích žalobce byl výrazně snížen tím,
že podle konstatování posudkové komise mnohé lékařské zprávy přejímají pouze údaje
o vysokém počtu průjmových stolic, aniž by byl takový údaj objektivizován během týden
či dva trvající hospitalizace a nebyly vyvozovány závěry z přiměřeného stavu výživy, úplného
chybění známek dehydratace a z normálních laboratorních výsledků. Objektivní podklad
pro žalobcem tvrzené bolesti střev tak kruté, že je na jejich tlumení předepisován i lék DHC
Continus, rovněž prokázán nebyl a dosti dobře prokázán být nemohl, protože střeva nemají
sensitivní inervaci, takže bolet nemohou. Mezi rekomandacemi propouštěcí zprávy interního
oddělení Nemocnice v B.. ze dne 13. 5. 2004 se uvádí eventualita psychologického vyšetření
a propouštěcí zpráva Interní kliniky v B. ze dne 15. 10. 2004 mimo jiné uvádí, že pacient má
velkou psychickou nástavbu a připouští úvahy o cílené psychoterapii nebo farmakoterapii
antidepresivy. Jediné známé psychologické vyšetření žalobce objednala MUDr. M., psychiatr
z B., dne 26. 10. 2004 a psycholožka PhDr. V. je provedla dne 12. 1. 2005. Ve zprávě
založené v posudkovém spisu jsou mimo jiné zaznamenány „dva probandovy názory, a to že
velmi stojí o PID, ale současně má obavy, aby to nebylo na psychiku“ a dále, že mu velmi
záleží na tom, aby byl psychicky v pořádku, protože „na psychiku je málo bodů pro ID“.
Posudkový závěr opřela posudková komise mj. o výsledky diagnostické hospitalizace žalobce
na infekčním oddělení Nemocnice v B. ve dnech 28. 6. – 1. 7. 2005, přičemž negativní
výsledky laboratorních vyšetření tehdy nabraných vzorků uvádí zpráva téhož oddělení ze dne
17. 8. 2005. Dalším rozhodným argumentem byl obsah propouštěcí zprávy urologického
oddělení Nemocnice v B. ze dne 3. 8. 2005, která shrnuje velmi příznivá zjištění učiněná
o zdravotním stavu žalobce po stránce urologické a končí údajem, že pacient
je z urologického hlediska práce schopen od 4. 8. 2005.
Krajský soud dále provedl důkaz posudkovou dokumentací žalobce, vedenou u
Okresní správy sociálního zabezpečení v Břeclavi, když z důvodu žalobcem vznesené
námitky podjatosti lékařů místně příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení v Břeclavi
posoudila zdravotní stav žalobce posudková lékařka Městské správy sociálního zabezpečení
v Brně dne 4. 1. 2005 tak, že za příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila
onemocnění žaludku, přičemž podle záznamu o jednání této posudkové lékařky ze dne
4.1.2005 jsou „v popředí“ dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce právě zažívací
potíže, křeče břicha, průjmy, bolesti kloubů, dyspeptický syndrom smíšeného typu,
a proto pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl hodnocen podle kap. X, odd. B,
pol. 2, příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. ve výši 10 % pro žaludeční potíže a teprve na ostatní
onemocnění bylo využito možnosti navýšení tohoto procentního ohodnocení o dalších 10 %
na celkových 20 %.
Krajský soud konstatoval, že posudková komise na rozdíl od zmíněného posudku
posudkové lékařky jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila
poruchu osobnosti, když ve svém posudku vyčerpávajícím způsobem, přesvědčivě
a v dostatečném rozsahu zdůvodnila, proč tímto způsobem pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ohodnotila, přičemž měla k dispozici zprávu psycholožky PhDr. V. i
psychologické vyšetření objednané MUDr. M.. Uvedl, že ani při tomto hodnocení
provedeném posudkovou komisí nesplnil žalobce podmínky pro přiznání plného invalidního
důchodu, neboť pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil pouze 20 %, stejně
jako tomu bylo v případě výše zmíněného posudku posudkové lékařky Městské správy
sociálního zabezpečení v Brně. Konečně dospěl k závěru, že vzhledem k úplnosti,
objektivnosti a přesvědčivosti stěžejního důkazu, tj. posudku zmíněné posudkové komise,
byla stanovená míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti přesvědčivě
zdůvodněna, když pro určení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti jsou
rozhodující doložené výsledky funkčních vyšetření a nikoliv úvahy žalobce. Protože žalobce
k datu přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu nesplnil podmínky pro přiznání plného
invalidního důchodu podle §39 zákona o důchodovém pojištění a žalovaná postupovala
v souladu s platnými právními předpisy, žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) a požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 1. 2006, č. j. 33 Cad 43/2005 – 65,
ustanovil stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupkyni JUDr. Věru Hrubošovou,
advokátku, se sídlem v Břeclavi, Mládežnická 3.
Kasační stížnost doplněnou podáním ze dne 1. 3. 2006 odůvodnil stěžovatel v podstatě
následujícím způsobem. Předně uvedl, že kasační stížnost je podána v souladu s ust. §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“). Namítl, že posudek zpracovaný posudkovou komisí byl zpracován
nikoliv pro hlavní nemoc, na kterou se již delší dobu léčí a pro niž žádal invalidní důchod
(tj. dráždivý tračník), ale byla zjištěna nová choroba, na niž byl vypracován posudek
s označením jako hlavní nemoci „porucha osobnosti“. S touto nemocí se stěžovatel neléčil
a neléčí. Dále namítl, že nebyl zhodnocen správně jeho zdravotní stav a komise nebyla
objektivní. Trval na tom, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu měla být považována nemoc tenkého a tlustého střeva (odd. C, pol. 1 bod b),
vyhl. 284/1995 Sb.), protože splňoval všechny podmínky pro uznání tohoto onemocnění.
Odkázal na „některé infekční nálezy“ a na závěrečné vyjádření prim. MUDr. M.. Vyslovil
nesouhlas s diagnózou onemocnění žaludku, protože v jeho případě to nebyla hlavní
diagnóza, ale „naopak onemocnění na které se účelově přizná méně bodů“. Dále namítl,
že mu nebyly uznány některé zprávy a nálezy, např. z hospitalizace v N. u S. A. „asi z r.
1988“, kde měl zjištěny edémy střevních řas. Poukázal na své zjištění, že podle vyjádření
MUDr. V. se může eventuálně jednat o poruchu osobnosti, když u něho neshledává žádné
duševní onemocnění atd., přičemž „její vyjádření a vyjádření MPSV Praha se v některých
bodech rozchází“. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil zmíněný rozsudek
krajského soudu a věc vrátil zpět tomuto soudu k dalšímu řízení a přiznal odměnu ustanovené
právní zástupkyni za právní zastoupení v řízení o kasační stížnosti.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že krajský soud rozhodl
zcela správně na podkladě objektivně vypracovaného posudku zmíněné posudkové komise,
přičemž v daném případě se jedná o posouzení a rozhodnutí nároku na dávku důchodového
pojištění, jejíž přiznání a výplata je podmíněna existencí dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, jehož posouzení jí nepřísluší. Navrhla, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Důvody kasační stížnosti zahrnovaly námitky proti zhodnocení zdravotního stavu
obsaženém v posudku posudkové komise, tj. jednalo se v podstatě o námitky směřující
proti jeho správnosti, úplnosti a přesvědčivosti. Tyto námitky však nelze z hlediska
jejich obsahu podřadit pod důvody kasační stížnosti uvedené v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s., ale lze je hodnotit jako důvod nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení
před soudem [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jehož existenci podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s.
zjišťuje Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti i bez návrhu stěžovatele,
a to ex officio (z úřední povinnosti).
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených
v §109 odst. 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost nebyla důvodná.
Předmětem soudního řízení bylo rozhodnutí žalované ze dne 20.1.2005,
č. 650 712 1467, kterým byla žalobci zamítnuta žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek uvedených v ust. §38 zákona o důchodovém pojištění.
Podle §38 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na plný invalidní
důchod, jestliže se stal a) plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil
ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle §29, popř., byl-li
přiznán starobní důchod podle §31, pokud nedosáhl důchodového věku nebo b) plně
invalidním následkem pracovního úrazu.
Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postižení
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.
Bylo tedy předně třeba zjistit, zda stěžovatel ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí, tj. ke dni 20. 1. 2005, splnil podmínky plné invalidity podle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění. Proto bylo nutné posoudit, zda jeho pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti činil nejméně 66 % nebo zda stěžovatel byl schopen pro zdravotní
postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Jedná
se tedy o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu
je závislé zejména na jeho odborném lékařském posouzení. Podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění,
v přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Pouze tyto posudkové komise jsou oprávněny
nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů,
ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových
závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Je nepochybné,
že i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ust. §77
odst. 2 s. ř. s., přičemž uvedený posudek je stěžejním důkazem ve věci. Z výše citovaného
zákonného vymezení obsahu a předmětu činnosti zmíněných posudkových komisí
je nutné vyvodit závěr, že soud není oprávněn přezkoumávat zdravotní stav žadatelů o plný
či částečný invalidní důchod, posuzovat pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a zaujímat posudkový závěr o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Vzhledem k tomu, že uvedené posudky musí soud hodnotit jako každý jiný důkaz s odkazem
na již citované ustanovení s. ř. s., zabývá se tak v soudním řízení pouze tím, zda splňují
požadavky celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, požadavek úplnosti a přesvědčivosti,
který je kladen na posudky posudkových komisí, spočívá v tom, aby se komise vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník uplatňující
nárok na plný nebo částečný invalidní důchod, jakož s tím, zda podaný posudek obsahuje
náležité zdůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení plné invalidity
závisí především.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu o tom, že posudek
zmíněné posudkové komise lze považovat za úplný, objektivní a přesvědčivý. Je sice faktem,
že na rozdíl od posudku posudkové lékařky, která za příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu označila onemocnění žaludku a pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti hodnotila podle kap. X, odd. B, pol. 2, příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995, posudková
komise stanovila jinou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
(poruchu osobnosti), a to podle kap. V, pol. č. 5, písm. a) příl. č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb.,
přičemž další zdravotní postižení (zejména dráždivý tračník) byly důvodem pro navýšení míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 % na celkových 20 %. Tento rozdíl
v určení příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu však neměl vliv na zákonnost
přezkoumávaného rozhodnutí, protože u každého z výše určených zdravotních postižení byla
stanovena konečná míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve shodné výši
(tj. ve výši 20 %), jenž nedosáhla zákonem stanovené hranice pro vznik nároku na plný
invalidní (ani částečný) důchod (tj. 66 %). Další námitky stěžovatele neshledal Nejvyšší
správní soud důvodnými. Skutečnost, že posudková komise stanovila za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jiný druh zdravotního postižení
(tj. poruchu osobnosti) než je zdravotní postižení, které bylo předmětem léčení stěžovatele
a pro něž „žádal invalidní důchod“ (tj. dráždivý tračník), nemohla sama
o sobě bez dalšího způsobit vadu mající za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Podstatné totiž bylo, že posudková komise se úplně a přesvědčivě vypořádala s hodnocením
zdravotního stavu stěžovatele ve vztahu ke všem výše zmíněným jeho zdravotním postižením,
když přitom vycházela z lékařských zpráv uvedených v posudku, které odpovídajícím
způsobem (tj. přesvědčivým a úplným) též zhodnotila. Ve vztahu ke stěžovatelem uváděnému
zdravotnímu postižení tračníku opřela svůj závěr o výsledky diagnostické hospitalizace
stěžovatele na infekčním oddělení Nemocnice v B. ve dnech 28. 6. – 1. 7. 2005 a zdůraznila,
že negativní výsledky laboratorních vyšetření tehdy nabraných vzorků uvedla zpráva téhož
oddělení ze dne 17. 8. 2005.
Vzhledem k úplnosti a přesvědčivosti zmíněného posudku nebyly námitky stěžovatele
k hodnocení jeho zdravotního stavu obsažené v kasační stížnosti důvodné.
Proto, aby stěžovatel „měl být hodnocen pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav a to jako hlavní diagnózu nemoci tenkého a tlustého střeva odd. C pol. 1
bod b)vyhl. č. 284/1995 Sb.“, jak tvrdil v kasační stížnosti, nebyly splněny předpoklady
spočívající v jeho zdravotnické dokumentaci. Tomu odpovídá i závěr posudkové komise
obsažený v posudkovém zhodnocení, že „pro objektivní podklad pro tvrzené bolesti střev
tak kruté, že je na jejich tlumení předepisován i lék DHC Continus“ na nějž snadno vzniká
závislost „prokázán rovněž nebyl a dosti dobře prokázán být nemohl, protože střeva nemají
sensitivní inervaci, takže bolet nemohou“. Obsahem stěžovatelem uváděného zdravotního
postižení podle kap. X, odd. C, pol. 1 bod b) je chronický zánět střev, divertikulitis,
divertikulóza, částečná resekce střeva nebo jiné poruchy střevní se silnějšími trvalými
symptomy (např. průjmy, spasmy několikrát denně, snížení celkové výkonnosti organismu).
K tomu, aby toto zdravotní postižení bylo uznáno za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, nebyly ve zdravotnické dokumentaci obsaženy
takové lékařské zprávy, z nichž by se existence uvedeného zdravotního postižení dala zjistit.
Proto posudková komise správně konstatovala, že mnohé lékařské zprávy pouze „přejímají
údaje o vysokém počtu průjmových stolic (dokonce i desítky stolic denně), aniž by byl
takový údaj objektivizován během týden či dva trvající hospitalizace; nejsou vyvozovány
závěry z přiměřeného stavu výživy, úplného chybění známek dehydratace z normálních
laboratorních výsledků“. Tomu odpovídá i výše zmíněný její závěr o tom, že pro tvrzené
bolesti střev nebyl prokázán objektivní podklad. Rovněž ze stěžovatelem uváděných
„infekčních nálezů“ (zejména zpráva z Nemocnice v B. ze dne 20. 1. 2004, vyhotovená
MUDr. M. a propouštěcí zpráva této nemocnice ze dne 1. 7. 2005) nevyplynul závěr, že by
stěžovatel trpěl zmíněným chronickým zánětem střev. Jak správně posudková komise uvedla,
tomu odpovídají i negativní výsledky laboratorních vyšetření podle zprávy infekčního
oddělení zmíněné nemocnice ze dne 17. 8. 2005. Naopak pro stanovení zdravotního postižení
podle kap. V, pol. č. 5, písm. a), příl. č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. (tj. porucha osobnosti
s lehkým narušením osobnosti se zachovanou celkovou výkonností organismu) byly dány
relevantní důvody, které vyvodila posudková komise ze zmíněné lékařské zprávy
psycholožky PhDr. V. ze dne 12. 1. 2005, přičemž v závěru lékařské zprávy jmenované
psycholožky ze dne 12. 1. 2005 je uveden závěr o tom, že z psychologického hlediska „lze
zvažovat perzistující somatomorfní bolestivou poruchu, event. poruchu osobnosti –
zpracování somat. sympt. z psychických důvodů“. Navíc z vlastního zjištění posudkové
komise, jejíž členem byl i odborný psychiatr (MUDr. H. M., CSc.), obsaženém v uvedeném
posudku, vyplynul závěr o existenci zdravotního postižení spočívajícího v poruše osobnosti „s
převahou rysů hysterických a hypochondrických, se sklonem k neurastenickým reakcím“.
Uvedeným skutečnostem tak odpovídá i závěr krajského soudu obsažený v odůvodnění
napadeného rozsudku o tom, že zmíněné posudky (tj. posudek posudkové lékařky Městské
správy sociálního zabezpečení v Brně a posudek posudkové komise) se sice v hodnocení
příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce lišily, avšak posudek posudkové
komise byl řádně zdůvodněn z hlediska stanovení zmíněného druhu zdravotního postižení
jako rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a navíc
procentní ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedené ve
zmíněných posudcích byly shodné, když činily pouze 20 %, a proto stěžovatel nesplnil
podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem nebylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, přičemž bylo
nepochybně prokázáno, že stěžovatel ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni
20. 1. 2005, nebyl plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a nárok
na plný invalidní důchod mu nevznikl. Za této situace považoval Nejvyšší správní soud
postup Krajského soudu v Brně za správný a odpovídající zákonu. Kasační stížnost neshledal
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatel nebyl ve věci
úspěšný a žalované právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nevzniklo (§60 odst. 1 a 2
s. ř. s.).
Odměna zástupkyni stěžovatele advokátky JUDr. Věry Hrubošové byla stanovena
za dva úkony po 250 Kč [převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti ze dne
1. 3. 2006 - §11 odst. 1 písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 2 a §7 vyhl. č. 177/1995 Sb.],
tedy celkem 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů 2 x 75 Kč, tj. celkem 150 Kč (§13 odst. 3
cit. vyhlášky), čili celková její odměna činí 650 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu