ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.50.2007:79
sp. zn. 4 Ads 50/2007 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně:
JUDr. J. J., zast. Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Praha 6, Muchova 9/223,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. 12 Ca 61/2005 -
44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Dřímalové, advokátce, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2006, č. j. 12 Ca 21/2005 - 44,
neustanovil žalobkyni zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 5. 2005, č. j. OSZ-19-30/SE-Dv-2005. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně
má právnické vzdělání a je schopna své zájmy v tomto řízení hájit sama. Tato skutečnost
je zřejmá i z podání žalobkyní učiněných. V řízení před krajským soudem není třeba
být povinně zastoupen advokátem, proto se soudu jeví jako nadbytečné, aby byl žalobkyni
pro toto řízení ustanoven advokát.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost, v níž namítala, že ustanovení advokáta se jí nejeví nadbytečným, neboť žalovaný
pokračuje v její likvidaci, když již po dobu dvou let je stěžovatelce vypláceno pouze sociální
minimum, byť byly prokázány nezákonné postupy žalovaného. Důvodem pro ustanovení
zástupce je tedy moc a síla žalovaného, dále úzká specializace stěžovatelky na přípravné
řízení (oblast trestního práva), nikoli práva správního, kde stěžovatelka musí svá podání
konzultovat. Stěžovatelka má bez jedné zkoušky absolvováno 6 semestrů Právnické fakulty
Univerzity Karlovy, ale ukončené vzdělání má na Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti,
což nepatří mezi vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno k výkonu advokacie.
Stěžovatelka uzavřela, že za vším stojí její bývalý manžel, a navrhla, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení zrušil.
Podáním ze dne 27. 1. 2007 stěžovatelka požádala o ustanovení advokáta pro řízení
o kasační stížnosti. Usnesením ze dne 5. 4. 2007, č. j. 12 Ca 61/2005 - 70, Městský soud
v Praze ustanovil zástupkyní stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Dagmar
Dřímalovou, advokátku.
Dne 21. 5. 2007 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatelka spatřuje důvod jejího podání
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 8 první věta s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Z citovaného ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, při jejichž současném
splnění může být navrhovateli na jeho žádost zástupce ustanoven. Navrhovatel musí jednak
splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků a současně musí být ustanovení
zástupce potřeba k ochraně práv navrhovatele.
První z uvedených podmínek považoval Městský soud v Praze za splněnou,
což potvrzuje jeho usnesení ze dne 11. 11. 2005, č. j. 12 Ca 61/2005 - 26, jímž přiznal
stěžovatelce osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Předmětem posouzení
tak zůstává toliko právní otázka, zda je ustanovení zástupce pro řízení o žalobě potřeba
k ochraně práv stěžovatelky.
Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc
po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním
řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod.
Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení
formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě
obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv
účastníka. V projednávané věci lze souhlasit s Městským soudem v Praze, že z podání
učiněných stěžovatelkou je zřejmé, že je schopna své zájmy v tomto řízení hájit sama.
Stěžovatelka svými vlastními úkony učinila vše, co mohla podle právních předpisů
k ochraně svých práv učinit, když se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátila na soud
a v řízení před tímto soudem není právní zastoupení povinné.
Právnické vzdělání stěžovatelky, byť se nejedná o vysokoškolské právnické vzdělání
vyžadované pro výkon advokacie, lze považovat spíše za výhodu stěžovatelky, nikoli
za důvod pro to, aby jí byl ustanoven advokát.
Skutečnost, že stěžovatelka svá podání konzultovala, není nijak neobvyklá
ani v samotné advokacii, neboť žádný člověk nemůže být odborníkem na všechny oblasti
práva. Opačný závěr by pak nutně vedl k tomu, že by soudy (při splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků) musely ustanovit advokáta zástupcem žalobce
též v případě, že je žalobcem advokát, jež se ovšem nezabývá správním právem. Tato úvaha
se Nejvyššímu správnímu soudu jeví nesprávnou.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu především formální
a obsahová úroveň žaloby (ve věci, která není po stránce skutkové a právní složitá)
je kriteriem pro úvahu soudu o potřebě ochrany zájmů žalobkyně při rozhodování
o jejím návrhu na ustanovení advokáta; obsahuje-li žaloba veškeré náležitosti (je sepsána
perfektně) a žalobkyně neuvede jediný důvod, jímž by svou způsobilost hájit si sama své zájmy
před soudem zpochybnila, soud žádost jako nedůvodnou zamítne, aniž by se musel zabývat
splněním další podmínky ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., tj. splněním předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že na základě obsahu podání stěžovatelky a vzhledem
k jejímu vzdělání dospěl k závěru, že stěžovatelka je schopna své zájmy účinně hájit sama,
a proto ustanovení advokáta zástupcem stěžovatelky pro řízení o žalobě není třeba k ochraně
jejích práv.
Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, nezjistil namítanou
nezákonnost napadeného rozhodnutí, a proto mu nezbylo než kasační stížnost proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, č. j. 12 Ca 61/2005 - 44, podle §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší
správní soud ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelka s podanou kasační
stížností úspěch neměla.
Odměna soudem ustanovené zástupkyni stěžovatelky Mgr. Dagmar Dřímalové,
advokátce, byla stanovena za jeden úkon právní služby ve výši 2100 Kč podle §9 odst. 3
písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(převzetí a příprava zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) této vyhlášky) a režijní paušál
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon. Nejvyšší správní soud
nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu, neboť tímto postupem zástupkyně stěžovatelky
pouze nahradila první poradu s klientkou, která je součástí úkonu, za nějž jí odměna přiznána
byla. Zástupkyni stěžovatelky bude vyplacena částka ve výši 2400 Kč, a to z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu