ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.57.2007
sp. zn. 4 Ads 57/2007 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: H. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
23. 12. 2005, č. j. 42 Cad 255/2005 - 11,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 12. 2005,
č. j. 42 Cad 255/2005 - 11, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Přípisem ze dne 8. 12. 2005, který byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen
dne 12. 12. 2005, postoupila žalovaná soudu podání žalobkyně, označené jako odvolání
proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2005, č. X, kterým žalovaná odňala žalobkyni plný
invalidní důchod. Žalovaná ve svém podání uvedla, že navrhuje zahájení řízení podle §244 a
vyžádání posudku u PK MPSV ČR.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci nařídil přípravu jednání na den 23. 12. 2005,
aniž předvolal žalobkyni a žalovanou. Krajský soud vyhlásil usnesení: „Podání ČSSZ
č. j. 585 405 1401/316 z 8. 12. 2005, dne 12. 12. 2005 doručené soudu, se odmítá.
Nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“
V písemném vyhotovení usnesení ze dne 23. 12. 2005, č. j. 42 Cad 255/2005 - 11,
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl tak, že „Podání ČSSZ č. j. 585 405 1401/316
z 8. 12. 2005, dne 12. 12. 2005 doručené podepsanému soudu, se odmítá.
Nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“ V odůvodnění rozhodnutí soud
konstatoval, že z podání žalobkyně nic nenasvědčuje tomu, že měla v úmyslu obrátit
se na soud a absolvovat přezkumné soudní řízení. Žalobkyně ve zmíněném podání poděkovala
za vyřízení odvolání, popř. předání na kontrolní medicínský odbor, čímž podle soudu
implicitně vyloučila využití služeb soudní soustavy, o jejichž existenci byla poučena.
Podle názoru krajského soudu musí podání předložená soudu nebo správnímu orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřují, ve zřetelné a nepochybné podobě obsahovat projev vůle
stěžovatele obrátit se na soud, což podání žalobkyně neobsahuje. Krajský soud podotkl,
že není vázán právní kvalifikací, kterou správní orgán učiní ohledně obdržené korespondence,
a to ad absurdum i faktury za elektřinu. Soud poukázal na skutečnost, že v řadě případů
nebylo úmyslem podatelů soudní přezkoumání rozhodnutí žalované, a zdůraznil dispoziční
oprávnění každé způsobilé osoby svobodně činit jakékoliv procesní úkony podle vlastního
uvážení, ať už jsou v souladu se zákonem či nikoliv. Žalobkyně přes řádné a srozumitelné
poučení podala odvolání proti rozhodnutí žalované, zřetelně tak projevila svou vůli a její úkon
nelze bez dalšího považovat za něco jiného, zejména ne za soudní žalobu, když není splněna
žádná z náležitostí žaloby. Takový postup podle krajského soudu neobhájí ani okolnost,
že může být žalobkyni ku prospěchu. Krajskému soudu nezbylo než konstatovat, že iniciační
podání žalované je zatíženo neodstranitelným nedostatkem podmínky přezkumného řízení,
kterým je neexistence žaloby, proto soud podání žalované podle §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl.
Krajský soud uzavřel, že nemůže žalobkyni poučit či navést k podání žaloby, neboť by narušil
procesní rovnost účastníků eventuálního soudního řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž uvedla, že podání žalobkyně obdržela ve lhůtě pro podání žaloby proti rozhodnutí,
kterým žalobkyni odňala plný invalidní důchod, přičemž toto rozhodnutí obsahuje poučení
o možnosti podat žalobu k soudu do dvou měsíců od jeho doručení s tím, že lhůta
je zachována, je-li žaloba v této lhůtě podána u stěžovatelky. Žalobkyně předmětným
podáním reagovala na zmíněné rozhodnutí, vědoma si toho, že jedinou možností přezkoumání
rozhodnutí je jeho soudní přezkum. Vzhledem k tomu, že námitky žalobkyně směřují
do posouzení zdravotního stavu, není v kompetenci stěžovatelky jim vyhovět. Stěžovatelka
konstatovala, že je jasné, že smyslem podání žalobkyně je dosažení změny napadeného
rozhodnutí, a vyjádřila přesvědčení, že obsah podání s přihlédnutím k okamžiku
jeho uplatnění odůvodňuje považovat je za žalobu. Stěžovatelka neočekává od účastníků
řízení právně jednoznačná a přesná podání, vychází z jejich obsahu a účastníka
vždy vyrozumí, že jeho podání považuje za žalobu. Podle stěžovatelky se nestává,
že by účastník řízení projevil nesouhlas s tímto postupem. Stěžovatelka podotkla, že soudní
řízení je jedinou cestou, která může vést k vyhovění požadavkům vzneseným žalobkyní,
stěžovatelka sama jim nemůže vyhovět, proto je posuzuje tak, aby účastníkům řízení
zachovala možnost domoci se práv přezkoumáním nároků soudem. Žalobkyně své podání
nenazvala žalobou, podle stěžovatelky však splňuje náležitosti žaloby. Stěžovatelka uzavřela,
že i s neumělým a ne zcela jasným podáním účastníků řízení je povinna naložit tak,
aby jim neznemožnila domoci se práva. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že důvod jejího podání spatřuje stěžovatelka
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
V posuzované věci bylo předmětem úvah posouzení podání žalobkyně ze dne
21. 11. 2005, doručeného stěžovatelce dne 25. 11. 2005. Žalobkyně v tomto podání,
označeném jako „odvolání se proti Vašemu rozhodnutí ze dne 3. 11. 2005 - Odejmutí Plného
invalidního důchodu číslo X“ mimo jiné uvedla: „nemohu souhlasit s Vaším rozhodnutím“.
Stěžovatelka uvedené podání žalobkyně posoudila jako žalobu proti svému rozhodnutí ze dne
3. 11. 2005, č. X, jímž byl žalobkyni odňat plný invalidní důchod, a postoupila je krajskému
soudu.
Podle §108 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů, platí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se v řízení
o důchodovém pojištění obecné předpisy o správním řízení. Podle §19 odst. 2 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, se podání
posuzuje podle jeho obsahu. Obdobně podle §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se zřetelem k ustanovení §64 s. ř. s. se každý úkon
posuzuje podle obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
V daném případě posoudila stěžovatelka podání žalobkyně ze dne 21. 11. 2005
podle obsahu jako žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí a v souladu s §3 odst. 1 a §32
s. ř. s. je postoupila příslušnému krajskému soudu.
Vzhledem k tomu, že účastník může podat žalobu jak u soudu, tak u správního orgánu,
který napadené rozhodnutí vydal, není místo podání pro posouzení jeho obsahu určující.
Podání nemusí obsahovat výslovně vyjádření, že se podatel chce obrátit na soud, rozhodující
je obsah podání z hlediska ustanovení §37 odst. 3 a §71 odst. 1 s. ř. s.
Krajský soud podsouvá stěžovatelce pochybnosti o povaze podání,
které ovšem stěžovatelka, narozdíl od soudu, zjevně neměla. Jak již bylo výše uvedeno,
stěžovatelka posoudila podání v rámci své pravomoci podle obsahu jako žalobu,
kterou postoupila soudu. Stěžovatelka tak učinila v zájmu ochrany práv žalobkyně ve snaze
zachovat jí možnost domoci se přezkumu rozhodnutí, které žalobkyně svým podáním
zpochybnila. Stěžovatelka správně vycházela ze zákonného vymezení svých kompetencí,
které jí neumožňují měnit již pravomocné rozhodnutí, nemohla tedy žalobkyni vyhovět.
Za této procesní situace a vzhledem k tomu, že jediným opravným prostředkem
proti rozhodnutí stěžovatelky je žaloba ve správním soudnictví, bylo pro žalobkyni
nejpříznivějším řešením postoupit její podání krajskému soudu, což stěžovatelka učinila.
Řízení ve věcech důchodového pojištění je jednoinstanční a doručením rozhodnutí
je pravomocně skončeno. Pokud tedy žalobkyně projevila vůli podat proti rozhodnutí
stěžovatelky opravný prostředek, v němž formálně nesprávně uvedla, že podává odvolání,
a zároveň požádala o přezkoumání svého zdravotního stavu, je podle názoru Nejvyššího
správního soudu takováto formulace dostačující pro úvahu o možném úmyslu žalobkyně
podat správní žalobu. Jestliže stěžovatelka uvedeným způsobem uvažovala a v souladu
s tím následně postupovala, nelze ji z hlediska zákona ničeho vyčíst.
Krajský soud vyslovil závěr, že žalobkyně nevyjádřila svou vůli obrátit se na soud,
a proto její podání nelze považovat za žalobu a neexistence žaloby představuje
neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Tento závěr však nelze považovat za správný.
Krajský soud, jak sám správně podotkl, není sice vázán názorem učiněným správním
orgánem o obsahu podání, má-li však za to, že z podání nelze jednoznačně dospět k závěru
o úmyslu podat žalobu, má možnost zapsat věc do rejstříku nejasných podání a činit
dále úkony podle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad takového podání. Krajský soud
však v daném případě předepsaným způsobem nepostupoval.
Nejvyšší správní soud k tomu dále připomíná, že ačkoliv je správní orgán,
který napadené rozhodnutí vydal (zde stěžovatelka), podacím místem pro uplatnění žaloby
za účelem zachování lhůty, je třeba poukázat na to, že je zároveň účastníkem řízení o žalobě,
a nelze tedy po něm požadovat, aby sám odstraňoval nedostatky žaloby, k čemuž ostatně není
ani oprávněn. Jediným orgánem oprávněným a povolaným k odstraňování pochybností o vůli
žalobkyně iniciovat soudní řízení je proto krajský soud, který měl žalobkyni usnesením
vyzvat k odstranění vad žaloby, tyto vady náležitě popsat a stanovit žalobkyni lhůtu
k jejich odstranění, a to s poučením o možnosti odmítnutí žaloby, nebudou-li vady ve lhůtě
odstraněny. Krajský soud rovněž mohl namísto přípravy jednání nařídit ve věci jednání,
při kterém by mohl za součinnosti žalobkyně odstranit pochybnosti, které o obsahu podání
měl, a odstranit případně i další nedostatky jejího podání.
Nejvyšší správní soud doplňuje, že v případě, kdy žalobce podle §72 odst. 1 druhá
věta s. ř. s. podá žalobu u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí tato směřuje, je správní
orgán povinen žalobu neprodleně předat soudu. Řízení ve správním soudnictví je i v takovém
případě zahájeno na základě samotného podání žalobce a nikoli přípisem správního orgánu,
jímž toto podání soudu postupuje. Z uvedeného vyplývá, že přezkumné soudní řízení nelze
zahájit ani na návrh, ani z podnětu správního orgánu. V případě podání správního orgánu
tak soud nemá o čem rozhodovat. Nejvyšší správní soud k tomu pro úplnost podotýká,
že pokud by podání orgánu veřejné správy bylo způsobilé zahájit soudní řízení, jak dovodil
krajský soud, byl by tento orgán v postavení žalobce, a nabízela by se tudíž otázka,
kdo je v takovém řízení žalovaným. Stěžovatelce proto nelze podsouvat úmysl zahájit
svým vlastním podáním přezkumné soudní řízení, ačkoliv k tomu nevhodně formulované
podání stěžovatelky vybízí.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, postoupí-li správní orgán
soudu podání, které podle obsahu považuje za žalobu proti svému rozhodnutí, a soud dospěje
k závěru, že úmysl podatele není jednoznačně zřejmý, nemůže z tohoto důvodu zastavit řízení
podle §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. a vrátit věc správnímu orgánu k dalšímu
řízení. Pochybnosti o obsahu podání je třeba odstranit postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 Ads 28/2004 - 20,
publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 655/2005,
www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka svým podáním ze dne 8. 12. 2005
v souladu s příslušnými ustanoveními zákona postoupila krajskému soudu podání žalobkyně,
které považovala za žalobu. Krajský soud se měl tedy následně zabývat obsahem
tohoto podání a odstraňovat jeho případné vady, a nikoliv odmítnout přípis stěžovatelky,
jímž tato pouze realizovala své zákonné povinnosti.
Nejvyšší správní soud se zřetelem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, neboť napadené usnesení je nezákonné, a proto Nejvyšší správní soud
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne ze dne 23. 12. 2005,
č. j. 42 Cad 255/2005 - 11, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení krajský soud - vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku - postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. odstraní vady podání
za účelem zjištění, zda se žalobkyně hodlala domáhat přezkoumání rozhodnutí stěžovatelky
u soudu ve správním soudnictví. Podle výsledku svých zjištění pak soud v souladu s §110
odst. 3 s. ř. s. zvolí další procesní postup.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu