ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.61.2006
sp. zn. 4 Ads 61/2006 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci
žalobkyně: S. K., zast. JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou, se sídlem Havířov – Město,
Pavlovova 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5,
Křížová 25, o částečný invalidní důchod, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2005, č. j. 43 Cad 58/2005 – 21,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2005, č. j. 43 Cad 58/2005 – 21,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna zástupkyně žalobkyně JUDr. Vandy Bielecké, advokátky, se sídlem
Havířov – Město, Pavlovova 8, se u r č u je částkou 800 Kč, která jí bude
vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 23. 5. 2005, č. x, byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §40
zákona č. 155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění) v platném znění s odůvodněním, že podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 16. 3. 2005 se sice
stěžovatelka stala částečně invalidní podle ustanovení §44 odst. 1 výše již citovaného zákona
od 15. 2. 2005, avšak v době rozhodné, tj. v období posledních deseti roků počítaných zpět
před vznikem částečné invalidity, nezískala potřebnou dobu pojištění pro nárok na
požadovaný důchod, která činí u pojištěnce ve věku nad 28 let celkem 5 roků. V tomto
rozhodném období, tj. od 15. 2. 1995 do 14. 2. 2005 získala pouze 3 roky pojištění a proto
musela být její žádost o částečný invalidní důchod zamítnuta. Stěžovatelka byla vyrozuměna,
že pokud byla pojištěna i v dobách, které nejsou vyznačeny v osobním listě důchodového
pojištění, aby zaslala příslušné doklady k novému posouzení věci. Bylo jí připomenuto, že
doba vedení v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazeče o zaměstnání, po kterou
nenáleželo hmotné zabezpečení, může být hodnocena nejvýše v rozsahu tří roků před vznikem
nároku na důchod.
Nutno v této souvislosti připomenout, že téhož dne, tj. 23. 5. 2005 pod č. x, vydala
žalovaná další rozhodnutí – č. I., jímž zamítla stěžovatelčinu žádost o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle
posudku Referátu lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení
v Karviné ze dne 16. 3. 2005 není plně invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 35 % a nedosáhla tak nejméně 66 %, potřebných podle ustanovení §39
téhož zákona pro možnost uznání invalidity plné.
Odvoláním (které Krajský soud v Ostravě posoudil jako žalobu) napadla stěžovatelka
pouze to rozhodnutí žalované, jímž byla zamítnuta její žádost o částečný invalidní důchod.
Domáhala se jeho přezkoumání s tím, že předkládá doklady od roku 1991, kdy je stále vedena
jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce v Havířově. Vyslovila podiv nad tím, že vzdor
závěru lékařů o její částečné invaliditě, jí částečný invalidní důchod přiznán nebyl
a zdůraznila, že neví jaké podmínky pro přiznání tohoto důchodu musí ještě splnit. Z přehledu
dob pojištění totiž zjistila, že jí chybí 9 let, avšak nebyla jí zhodnocena doba evidence u úřadu
práce. Při jednání krajského soudu pak uvedla, že nesouhlasí s tím, že jí nebyl částečný
invalidní důchod přiznán, neboť nemohla sehnat práci, ačkoliv se o to již snaží velmi dlouhou
dobu. Připustila, že její částečná invalidita vznikla dne 15. 2. 2005, jak zjistil lékař Okresní
správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). Potvrdila, že žádné jiné doby zaměstnání
či pojištění doložit nemůže, a zdůraznila, že se soudila o přiznání invalidity už od roku 1995.
Navrhovala doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě. Při dalším jednání Krajské soudu v Ostravě dne
18. 11. 2005 stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí se stanovením data vzniku částečné invalidity
až teprve ode dne 15. 2. 2005, neboť ve skutečnosti byla nemocná už mnohem dříve,
alespoň od roku 2000. Dodala, že nemá možnost odpracovat chybějící 2 roky pojištění,
neboť z důvodu nemoci ji nikdo nezaměstná.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhovala její zamítnutí,
přičemž odkázala na důvody uvedené v přezkoumávaném rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o částečný invalidní důchod. Zdůraznila ustanovení §5, odst. 1 písm. n) zákona
o důchodovém pojištění, podle něhož osobě vedené v evidenci úřadu práce lze započíst účast
na pojištění pouze v rozsahu tří let a toto pojištění se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku
na důchod. V případě stěžovatelky se jednalo o dobu od 15. 2. 1995 do 14. 2. 2005,
kdy však získala pouze 3 roky pojištění (vedení v evidenci úřadu práce) a nikoliv potřebných
5 roků. Pokud snad žaloba směřovala též proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o plný invalidní
důchod, navrhovala žalovaná též zamítnutí této části žaloby s ohledem na zjištění,
že stěžovatelka nebyla k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí plně invalidní.
Krajský soud v Ostravě neshledal žalobu důvodnou a proto ji napadeným rozsudkem
podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) zamítl. Při rozhodování vycházel z evidence dob pojištění stěžovatelky
založené v dávkovém spise, který je veden u žalované, a především z posudku Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Ostravě (dále jen „PK MPSV“)
ze dne 6. 10. 2005, jímž vzal za prokázané, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí
žalované nebyla stěžovatelka plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
ale pouze částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zákona, neboť pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu přesáhl
33 % (činil 35 %), nedosáhl však 66 % potřebných pro plnou invaliditu. Shodně s lékařem
Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné dospěla i posudková komise k závěru,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky byl bolestivý
syndrom bederní páteře s kořenovým syndromem L5 při protrusi ploténky L4 - L5 a hernii
disku L5/S1 vlevo, se středně těžkým funkčním postižením hybnosti. Toto zdravotní postižení
bylo shledáno jako odpovídající kapitole XV, oddílu F, položce 2, písmenu c) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb. (kde rozmezí poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
činí 30 – 40 %). Posudková komise usoudila, že postižení stěžovatelky odpovídá střed
tohoto rozmezí, a to i s přihlédnutím k ostatním zdravotním obtížím, které jsou tohoto času
nevýrazné a dále již pracovní schopnost stěžovatelky nesnižují. U stěžovatelky se nejedná
ani o trvalé těžké postižení funkce více úseků páteře tak, aby její postižení mohlo být
zařazeno pod jinou, z hlediska nároku přiznivější položku. K otázce vzniku částečné
invalidity se posudková komise výslovně nevyjádřila, uvedla pouze, že částečná invalidita
nadále trvá. V protokolu o jednání komise odkázala na vyšetření neurochirurgické ambulance
ze dne 15. 2. 2005, jímž byl prokázán kořenový syndrom L5 vlevo na pokladě centrální
protruse ploténky L4 – L5 a osteochondrose s tlakem na příslušný kořen. Rovněž poukázala
na další neurologické vyšetření ze dne 2. 9. 2005, kdy vzdor sérii analgetických injekcí
a infuzí nebylo prokázáno zlepšení zdravotního stavu stěžovatelky – nadále trvalo středně
těžké omezení hybnosti bederní páteře.
Krajský soud uzavřel, že v řízení bylo bezpečně zjištěno, že stěžovatelka k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalované byla částečně invalidní, přičemž z osobního listu
důchodového pojištění z rozhodného období, za něž uvedený soud shodně se žalovanou
pokládal období od 15. 2. 1995 do 14. 2. 2005, získala pouze 3 roky pojištění, kdy byla
vedena jako uchazečka o zaměstnání v evidenci úřadu práce, jak to má na zřeteli §5 odst. 1
písm. n) zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatelce se tudíž nepodařilo prokázat
alespoň 5 roků pojištění v posledních 10 letech před vznikem částečné invalidity.
V podání ze dne 27. 12. 2005, které je svým obsahem kasační stížností
proti uvedenému rozsudku krajského soudu, stěžovatelka se zamítnutím žaloby nesouhlasila
a znovu připomněla, že je vedena od roku 1991 jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce
v Havířově, je samoživitelka a její příjem (spolu se synem) činí 6000 Kč měsíčně. Zdůraznila,
že již 15. 11. 1995 podala žádost o invalidní důchod, avšak nikdy jí nebyl přiznán. Nyní –
vzdor tomu, že byla uznána částečně invalidní – jí žádost byla zamítnuta, ačkoliv prokázala
dobu pojištění v letech 1987 a 1988. Vyslovila přesvědčení, že její zdravotní stav je
dlouhodobě nepříznivý již od roku 1995 a poukázala na výsledky lékařských nálezů, které
nasvědčují tomu, že se nevyhne operaci páteře. Připomíná, že vychovala 5 dětí, nejmladší syn
s ní žije ve společné domácnosti a žádala, aby se jí důchod „počítal“ od doby, kdy o něj
žádala poprvé.
V doplňku odvolání sepsaném zástupkyní stěžovatelky advokátkou JUDr. Vandou
Bieleckou, se stěžovatelka dovolává důvodů kasační stížnosti uvedených v §103 odst. 1
písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., s. ř. s. Krajskému soudu vytýkala, že vycházel
ze skutkového a právního stavu tak, jak jej učinila žalovaná ve svém rozhodnutí ze dne
23. 5. 2005, aniž by uznal, že jde o skutková zjištění zcela nedostatečná. Na jejich základě
pak dospěl k nesprávným právním závěrům, kdy se nevypořádal se všemi rozhodnými
skutečnostmi. Namítala, že soudní rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Vyslovila přesvědčení,
že při rozhodování se měla žalovaná a následně i krajský soud zabývat otázkou,
z jakého důvodu u stěžovatelky nastal zdravotní stav, který způsobil částečnou invaliditu
a kdy se tak stalo. Poukázala na ustanovení §43 zákona č. 155/1995 Sb., kde podmínka
získání potřebné doby pojištění je stanovená jen u písm. a), zatímco pod písm. b) nastane
částečná invalidita jen v důsledku pracovního úrazu, popř. z nemoci z povolání. Důvody,
jež vedly k současnému zdravotnímu stavu stěžovatelky však nebyly předmětem dokazování,
soud ani žalovaná se touto otázkou nezabývaly. Neposouzení této právně významné
skutečnosti je vadou řízení, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost rozsudku namítala též ve vztahu k závěru soudu o tom, že nesplňuje
potřebnou dobu pojištění, neboť soud se s touto skutečností dostatečně nevypořádal.
Stěžovatelka například namítala, že do potřebné doby pojištění měla být započítána též doba
péče o její děti, avšak krajský soud se s touto námitkou vypořádal toliko strohým
konstatováním, že období péče o její děti nespadá do rozhodného období, tedy do časového
úseku od 15. 2. 1995 do 14. 2. 2005. Ze spisu není rovněž patrno, že by byla zjišťována data
narození dětí a doba, po kterou o ně stěžovatelka pečovala. Stěžovatelka navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil
podle §110 s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti a po přezkoumání věci dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka uplatnila důvod kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
a d) s. ř. s. Podle písm. b) uvedeného ustanovení lze podat kasační stížnost z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V projednávané věci je dán především druhý z uplatněných kasačních důvodů.
Žaloba proti správnímu rozhodnutí (§65 a násl. s. ř. s.) musí kromě obecných
náležitostí obsahovat i vyjádření, v jakém rozsahu je správní rozhodnutí napadeno, uvedení
důvodů, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí a uvedení též toho, jaký konečný
návrh činí. Tímto rozsahem tvrzených nezákonností rozhodnutí je také soud vázán.
V projednávané věci žalovaná vycházela z toho, že stěžovatelka není plně invalidní,
ale je pouze částečně invalidní, a to od data, které stanovil lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení v Karviné v posudku ze dne 16. 3. 2005 na den 15. 2. 2005, tj. na den, kdy bylo
u stěžovatelky provedeno neurochirurgické vyšetření, jímž bylo verifikováno její rozhodující
zdravotní postižení, tj. bolestivý syndrom bederní páteře s kořenovým syndromem při protrusi
ploténky L4 – 5 a hernii disku L5/S1 vlevo se středně těžkým funkční postižením hybnosti.
Žalobkyně (stěžovatelka) v žalobě nezpochybňovala závěr posudkové komise o zjištění toliko
částečné invalidity, z jejího podání lze však dovodit, že zpochybňovala datum jejího vzniku,
když tvrdila, že se léčí nejméně již od roku 2001 u Dr. P. a dochází každý měsíc k Dr. N. a na
neurochirurgii v Havířově. I když při jednání dne 15. 7. 2005 před Krajským soudem
v Ostravě stěžovatelka uvedla, že souhlasí s tím, že její invalidita částečná vznikla dnem 15.
2. 2005, tak při jednání dne 18. 11. 2005 naopak prohlásila, že nesouhlasí s takto stanoveným
datem vzniku částečné invalidity, protože nemocná byla již mnohem dříve a její zdravotní
stav se stále zhoršuje. Krajskému soudu v Ostravě nelze vytknout, že za této situace vyžádal
posudek PK MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě, neboť pro účely přezkumného řízení
soudního podává uvedená komise posudky všude tam, kde je předmětem řízení nárok na
dávku důchodového pojištění podmíněný nepříznivým zdravotním stavem (§4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.), nicméně s ohledem na nespornost závěru o stěžovatelčině částečné
invaliditě měl být posudek uvedené posudkové komise zaměřen především na otázku data
vzniku stěžovatelčiny částečně invalidity. Žádost o požadovaný důchod jí byla totiž zamítnuta
nikoliv proto, že by nebyla částečně invalidní, ale proto, že v rozhodném období 10 let před
jejím vznikem nezískala potřebnou dobu pojištění 5 roků. Rozhodující proto z hlediska
nároku ve vztahu ke zdravotnímu stavu stěžovatelky bylo zjištění data vzniku její částečné
invalidity. V posudku PK MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě ze dne 6. 10. 2005 však na tuto
otázku (která ostatně ani soudem položena nebyla) odpověď nalézt nelze. Krajský soud se
spokojil s určením data vzniku částečné invalidity tak, jak je stanovil lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení v Karviné. Tím ovšem základní smysl posudku PK MPSV ČR
s pracovištěm v Ostravě nebyl naplněn, neboť na v řízení řešenou a mezi účastníky spornou
otázku tento posudek odpověď nedal. Je v něm totiž v rubrice vznik částečné invalidity
uvedeno pouze tolik, že částečná invalidita nadále trvá“. Pokud tedy krajský soud vycházel
v řízení z toho, že „částečná invalidita stěžovatelky vznikla až 15. 2. 2005, ačkoliv pro takový
závěr neměl v řízení náležitý podklad, pak jeho řízení trpí vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé a stěžovatelka se tudíž v tomto směru oprávněně dovolala
důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Již proto musel být
napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Na krajském soudu bude, aby v dalším řízení požádal uvedenou posudkovou komisi
o stanovení data vzniku částečné invalidity stěžovatelky, přičemž Nejvyšší správní soud
připomíná, že vznik dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podmiňujícího i částečnou
invaliditu je objektivní kategorií a nelze ji vázat na zcela nahodilé datum lékařského
vyšetření, jímž tento objektivně existující stav byl pouze verifikován. Tvrdí-li stěžovatelka
dřívější datum vzniku částečné invalidity, musí posudková komise MPSV ČR přesvědčivě,
na základě úplné zdravotní a spisové dokumentace posoudit a řádně zdůvodnit stanovené
datum vzniku částečné invalidity. V projednávané věci nutno v této souvislosti připomenout,
že stěžovatelka o invalidní důchod (plný či částečný) žádala již v letech 1995 a 2001,
kdy však nebyla uznána ani částečně invalidní. Posudková komise MPSV ČR by nyní měla
zaujmout s ohledem na tvrzení stěžovatelky stanovisko, zda předchozí posouzení zdravotního
stavu v uvedených letech bylo správné, či zda se snad nejednalo o posudkový omyl. Závěr
takového posudku musí být náležitě s odkazem na příslušné lékařské nálezy odůvodněn.
Pokud by posudková komise dospěla k závěru, že předchozí posudkový závěr byl objektivně
zjištěný a správný, pak musí zaujmout stanovisko, zda stěžovatelčina částečná invalidita
nevznikla kdykoliv v mezidobí od 15. 11. 2001 (jde o datum vydání posudku téže posudkové
komise k žádosti stěžovatelky o plný invalidní důchod ze dne 3. 8. 2001 – řízení bylo vedeno
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Ca 267/2001) do 15. 2. 2005. Teprve po
náležitém stanovení data vzniku částečné invalidity stěžovatelky bude mít Krajský soud
v Ostravě náležitý podklad pro úvahu, zda v rozhodném období 10 roků před tímto datem
získala stěžovatelka potřebnou dobu pojištění či nikoliv.Teprve pokud by došlo k posunutí
data vzniku částečné invalidity zpětně, mohly by přicházet v úvahu námitky stěžovatelky
týkající se nezhodnocení dob pojištění či náhradních dob pojištění tak, jak je namítáno
v kasační stížnosti.
Jako nepřípustnou shledal Nejvyšší správní soud kasační námitku stěžovatelky,
v níž vytýkala krajskému soudu, že její nárok neposoudil též z hlediska ustanovení §43
písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a §25 odst. 2 téhož zákona. Podle citovaných ustanovení
má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním
následkem pracovního úrazu, jemuž je naroveň postavena nemoc z povolání. Tato námitka
stěžovatelky byla totiž uplatněna zcela nově až v kasační stížnosti, přičemž podle ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Stěžovatelka námitku, že snad její částečná invalidita vznikla následkem pracovního úrazu
či nemoci z povolání v řízení nikdy netvrdila. Proto k ní nemohlo být přihlédnuto, nehledě
k tomu, že z obsahu přílohového lékařského spisu nevyplývá, že by nepříznivý zdravotní stav
stěžovatelky souvisel s pracovním úrazem či nemocí z povolání.
Z důvodů výše uvedených musel být napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V novém
rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110
odst. 2 věta první s. ř. s.).
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2006,
č. j. 43 Cad 58/2005 – 40, ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Vanda Bielecká pro řízení
o kasační stížnosti. Ustanovené zástupkyni byla přiznána odměna za zastupování v celkové
částce 800 Kč, která sestává z odměny za dva úkony právní služby po 250 Kč (§9 odst. 2
vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb /advokátní tarif/ ve znění platném v době, kdy tyto úkony zástupkyně
stěžovatelky učinila. Prvním úkonem je porada s klientem, včetně převzetí a přípravy
zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a druhým úkonem písemné podání
soudu (doplněk kasační stížnosti), týkající se věci samé. Mimosmluvní odměna ve výši jedné
poloviny, t. j. ve výši 125 Kč náleží zástupkyni stěžovatelky podle §11 odst. 2 a 3
advokátního tarifu za podání adresované Nejvyššímu správnímu soudu, učiněné
dne 11. 1. 2007. K těmto třem úkonům náleží podle §13 odst. 3 téže vyhlášky režijní paušály
po 75 Kč, celkem tedy náleží zástupkyni stěžovatelky 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu