ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.66.2006
sp. zn. 4 Ads 66/2006 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. J. K.,
CSc., zast. JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem Praha 3 – Vinohrady, Libická
1832/5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová
25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2.
2006, č. j. 28 Cad 20/2005 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 21. 2. 2006,
č. j. 28 Cad 20/2005 - 49, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne
17. 2. 2005, č. j. X, jímž byl stěžovateli odňat plný invalidní důchod s účinností od 10. 4.
2005 s odůvodněním, že pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí pouze 35
%, a to na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod (dále jen
„OSSZ Havlíčkův Brod“) ze dne 3. 2. 2005.
V žalobě stěžovatel uvedl, že dne 9. 7. 2002 OSSZ Havlíčkův Brod rozhodla
o jeho plné invaliditě. Následně mu byl žalovanou přiznán od 10. 8. 2002 plný invalidní
důchod, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66%, přičemž jeho plná invalidita byla způsobena dopravní
nehodou, kterou stěžovatel nezavinil. Dne 3. 2. 2005 byl jeho zdravotní stav opětovně
posouzen na OSSZ v Havlíčkově Brodě, přičemž podkladem posuzování byla i lékařská
zpráva MUDr. V. P., lékaře chirurgického oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod, která byla
vyžádaná OSSZ Havlíčkův Brod za účelem výše uvedeného posouzení jeho zdravotního
stavu. OSSZ Havlíčkův Brod posoudila zdravotní stav stěžovatele tak, že již nesplňuje
podmínky pro vyplácení plného invalidního důchodu, neboť jeho invalidita byla k datu
posouzení pouze částečná. Zároveň stěžovatel na radu OSSZ Havlíčkův Brod podepsal žádost
o přiznání částečného invalidního důchodu, který mu byl rozhodnutím žalované ze dne 10. 3.
2005 přiznán. Hlavní námitkou stěžovatele v žalobě bylo tvrzení, že OSSZ v Havlíčkově
Brodě zhodnotila jeho zdravotní stav nesprávně zejména z hlediska ortopedického a
chirurgického, následkem čehož došlo k chybnému posouzení jeho pracovní schopnosti.
Stěžovatel zejména namítal, že jeho zdravotní obtíže se projevují v nezmenšené míře
(poúrazová artróza levého kyčle, omezení pohybu levého lokte, zkrácení levé nohy
v důsledku roztříštění krčku kyčelního kloubu atd.). Posudkový závěr OSSZ Havlíčkův Brod
tak nebyl v souladu s jeho skutečným zdravotním stavem. Další námitku představuje
argumentace stěžovatele založená na citované lékařské zprávě MUDr. V. P., který v této
zprávě vyjádřil negativní prognózu vzhledem ke zdravotnímu stavu stěžovatele. Z těchto
důvodů žádal stěžovatel rozhodnutí žalované zrušit a věc jí vrátit k novému projednání.
Krajský soud o žalobě rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 21. 2. 2006,
č. j. 28 Cad 20/2005 - 49, kterým žalobu zamítl. V řízení nechal krajský soud vyhotovit
jako nový důkaz lékařský posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR
v Hradci Králové (dále jen „PK MPSV“) ze dne 9. 9. 2005. Obsah a závěr tohoto posudku
krajský soud porovnával s posudkem OSSZ Havlíčkův Brod a lékařskou dokumentací
obsaženou ve spise žalované. V posudku PK MPSV ze dne 9. 9. 2005 bylo konstatováno,
že u stěžovatele se jedná i nadále o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav po prodělaném
polytraumatu v roce 2001, kdy stále přetrvává bolest levého kyčelního kloubu s lehkým
omezením jeho hybnosti, bolest levého lokte s omezením hybnosti včetně omezení hybnosti
levého předloktí odborně popsané. Lékařské zprávy, které PK MPSV v posudku hodnotila,
vykazovaly však dobré zhojení ostatních zranění včetně zhojení poúrazového ochrnutí
periferních nervů. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo
nadále poúrazové artrotické postižení kyčelního kloubu vlevo. PK MPSV zařadila
toto postižení stěžovatele do kapitoly XV, oddílu H, položky 46.3, písm. a) přílohy čl. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a stanovila 40 % míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti s tím, že horní hranici procentního rozpětí zvolila
při zohlednění omezení hybnosti levého loketního kloubu. PK MPSV neshledala důvody
pro postup dle ustanovení §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a dospěla k závěru, že k datu vydání rozhodnutí odpovídal zdravotní stav stěžovatele částečné
invaliditě dle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů.
K posudku PK MPSV ze dne 9. 9. 2005 byl ještě vypracován dodatek k osvětlení
pochybností, které stěžovatel krajskému soudu sdělil poté, co se seznámil s obsahem
tohoto posudku. Stěžovatel namítl, že posudek je nesprávný, zmatečný a nevypovídající plně
o jeho zdravotním stavu. Výhrady konkrétně směřovaly zejména k tomu, že PK MPSV
chybně uvedla jméno praktické lékařky, jíž je stěžovatel pacientem („MUDr. P.“), z čehož
dovodil podezření, že PK MPSV hodnotila spisovou dokumentaci jiného pacienta. Jako
povrchní označil posouzení svých subjektivních obtíží s levou rukou, přičemž zdůraznil, že je
levák. PK MPSV v dodatku k posudku ze dne 10. 1. 2006 uvedla administrativní chybu ve
jménu lékařky na pravou míru a skutečnost, že vycházela z dokumentace žalobce vedené
lékařkou MUDr. F. doložila jejím prohlášením. K námitce směřující k nesprávnému
posouzení problémů s levou rukou PK MPSV uvedla, že objektivní vyšetření prokázalo
pouze lehce oslabenou hybnost v levém loketním kloubu bez motorického a senzitivního
deficitu. Změnu v posouzení zdravotního stavu PK MPSV opřela o fakt, že došlo ke zhojení
zlomenin a příznivé stabilizaci zdravotního stavu. Upozornila též na žalobcovu možnost
využít při výkonu zaměstnání vysokoškolské kvalifikace.
Při hodnocení případu vyšel krajský soud z dikce ustanovení §39 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, které zakotvuje
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % jako jednu z podmínek
pro získání nároku na plný invalidní důchod. Proto bylo pro krajský soud rozhodujícím
kritériem pro hodnocení námitek stěžovatele, zda provedené důkazy prokazují,
že tato podmínka byla splněna v době rozhodování žalované, tedy zda u stěžovatele
v této době trval nepříznivý zdravotní stav dosahující intenzity plné invalidity. Krajský soud
poukázal na to, že PK MPSV měla při tvorbě svého posudku k dispozici kompletní zdravotn
zhodnocení zdravotních potíží stěžovatele a jejich vývoje. Námitky stěžovatele soud
přezkoumal a dospěl k závěru, že nebyly důvodné. PK MPSV vzala při svém posuzování
dostatečně v potaz lékařskou zprávu MUDr. P., která měla dle stěžovatele prokazovat trvání
jeho nepříznivého zdravotního stavu v intenzitě plné invalidity. Tato lékařská zpráva jako
jediná mluvila o perspektivním zhoršování obtíží stěžovatele. Dle názoru krajského soudu se
jednalo o úvahu lékaře – specialisty, jakým způsobem by se mohl (s přihlédnutím k jeho
zkušenostem a praxi) zdravotní stav stěžovatele v budoucnu vyvíjet. Krajský soud
tuto lékařskou zprávu hodnotil v kontextu s ostatními důkazy a dospěl k závěru,
že pokud všechny ostatní lékařské zprávy podávají obraz zlepšeného a stabilizovaného
zdravotního stavu stěžovatele, pak námitka o případném zhoršování potíží nemůže být
v této situaci stěžovateli ku prospěchu. Záměna ve jménu praktické lékařky
rovněž dle krajského soudu nemůže znevěrohodnit posudek PK MPSV jako takový, navíc
byla tato chyba následně objasněna. Odlišnost spočívající v rozdílnosti míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovené v posudku PK MPSV a OSSZ Havlíčkův
Brod nepovažoval krajský soud za podstatný, neboť neměl žádný vliv na výsledný posudkový
závěr co do charakteru invalidity. Z těchto důvodů krajský soud zamítl žalobu
jako nedůvodnou.
V kasační stížnosti stěžovatel brojí proti označenému rozsudku krajského soudu
z následujících důvodů. Stěžovatel tvrdí, že soud ani žalovaná správně nezjistily stav věci.
Krajský soud se podle jeho názoru nevypořádal se skutečným stavem věci, tedy s tím,
že hodnocení zdravotního stavu je rozdílné jak u lékařky OSSZ Havlíčkův Brod,
tak u posudkové komise, a výrazně odlišné ve zprávě lékaře MUDr. V. P. z Nemocnice
v Havlíčkově Brodě. Zejména stěžovatel brojí proti tomu, že krajský soud na jeho návrh
neustanovil soudního znalce z oboru neurologie, ortopedie a chirurgie a rozhodl na základě
jednostranného tvrzení žalované bez řádného zjištění skutkové podstaty. Posudkovou komisi
MPSV, jejíž posudek krajský soud nechal vyhotovit, pak nepovažuje stěžovatel za nezávislý
zdravotní orgán, ale za nadřízenou složku OSSZ Havlíčkův Brod, která plný invalidní důchod
zrušila. V obsazení posudkové komise dle tvrzení stěžovatele chyběl specialista na chirurgii a
neurologii. Sama posudková komise dle stěžovatele konstatovala, že se jedná u stěžovatele o
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav po prodělaném polytraumatu, a změnila hodnocení
lékařky OSSZ Havlíčkův Brod. Tento stav je podle stěžovatele však v rozhodování soudů
nepřípustný a odporuje jeho základním právům. Jako zákonné důvody ke zrušení označeného
rozsudku označil stěžovatel důvod v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) – tedy nesprávné
zjištění skutkového stavu žalovanou, které nemá oporu ve spisech. Bez označení příslušného
ustanovení s. ř. s. však uvedl, že spatřuje pochybení rovněž na straně soudu, neboť zjistil
nesprávně skutkový stav věci a dle toho také v rozporu s právními předpisy rozhodl. Z těchto
důvodů požaduje stěžovatel zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení
krajskému soudu.
Žalovaná se ke kasační stížnosti věcně nevyjádřila, pouze konstatovala, že souhlasí
s rozsudkem krajského soudu.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvodem, který stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel kasační stížnost opřel o důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když namítal nesprávné zjištění skutkového stavu
žalovanou i krajským soudem.
Pojištěnec má nárok na plný invalidní důchod podle ustanovení §38 a §39 zákona
č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, jestliže se stal plně invalidním a získal potřebnou
dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní
důchod podle ustanovení §29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle ustanovení
§31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo se stal plně invalidním následkem pracovního
úrazu. Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen
pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.
V případě stěžovatele se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený úrazem.
Jelikož nepříznivý zdravotní stav stěžovatele nespadá do kategorie postižení omezujících
schopnost výkonu soustavné výdělečné činnosti za mimořádných podmínek (vypočtených
v příloze č. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb.), je pro trvání podmínky plné invalidity nutné,
aby u stěžovatele byl nadále shledán pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně
o 66 %.
Posuzování zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod pro účely posouzení
jejich nároku provádí na základě ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, okresní správy sociálního
zabezpečení. V přezkumném soudním řízení pak posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů, jakož i skutečnosti rozhodné pro přiznání, odnětí, eventuálně změnu důchodu,
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (ustanovení §4 odst. 2
téhož zákona). Uvedené komise jsou přitom ze zákona povolány k celkovému posouzení
zdravotního stavu, dochované pracovní schopnosti či poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. Argument stěžovatele, že PK MPSV je nadřízeným orgánem posudkového lékaře
OSSZ Havlíčkův Brod, což má dle jeho názoru její posudek činit nevěrohodným, nemůže
obstát, neboť PK MPSV je k přezkoumávání zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod
pro účely řízení před soudem ze zákona povinna. Mezi PK MPSV a posudkovým lékařem
OSSZ Havlíčkův Brod navíc neexistuje přímý vztah nadřízenosti a podřízenosti,
neboť posudkoví lékaři okresních správ sociálního zabezpečení jsou integrální součástí těchto
správních orgánů, jejichž nadřízeným orgánem je Česká správa sociálního zabezpečení.
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „MPSV“) jsou
naproti tomu integrální součástí tohoto ministerstva detašovanými do jednotlivých pracovišť
na území státu. Vztah posudkových komisí MPSV a posudkových lékařů okresních správ
sociálního zabezpečení tedy nemá charakter vztahu subordinačního.
Ze správního spisu žalované zjistil Nejvyšší správní soud následující relevantní
skutečnosti. Rozhodnutím OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 9. 7. 2002 byl stěžovatel uznán
plně invalidní, přičemž jeho pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven
lékařským posouzením na 70 %. Ze záznamu o jednání je zřejmé, že OSSZ Havlíčkův Brod
vzala při posuzování v úvahu zejména skutečnost, že následky polytraumatu byly v té době
závažného charakteru a vyžadovaly dlouhodobou rehabilitaci a další operativní řešení.
V návaznosti na to mu žalovaná rozhodnutím ze dne 9. 1. 2003 přiznala plný invalidní důchod
ve výši 8162,- Kč. Ze záznamu o jednání OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 3. 2. 2005 je zřejmé,
že stěžovatel byl pozván na kontrolu zdravotního stavu za účelem zjištění trvání plné
invalidity. Posudkové zhodnocení z této kontroly obsahuje jednoznačné konstatování,
že zdravotní stav stěžovatele se zlepšil, stěžovatel je subjektivně bez potíží, přestože trvá
poúrazová artróza v kyčelním kloubu a omezení hybnosti levého loketního kloubu.
Z toho důvodu byl pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele přehodnocen
na 35 %. Na základě tohoto posouzení byl stěžovatel shledán pouze částečně invalidním.
V návaznosti na to mu byl rozhodnutím žalované ze dne 17. 2. 2005 plný invalidní důchod
odňat.
Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že lékařský nález MUDr. V. P.
ze dne 15. 12. 2004, chirurga z Nemocnice v Havlíčkově Brodě, který byl použit jako
podkladová zpráva při posudkové kontrole zdravotního stavu stěžovatele na OSSZ Havlíčkův
Brod dne 3. 2. 2005 i před PK MPSV dne 9. 9. 2005, výslovně k subjektivním potížím
stěžovatele uvádí: „Subj. od minulých vyšetření bez podstatných změn, tedy zejména ho
obtěžují bolesti v levém kyčli při sezení déle než 30 min na tužším podkladu, kyčel bolí i při
chůzi trvající déle než 10 min, omezení pohybů též stejné – jak co se týká kyčle, tak i
lokte...“Objektivní stránku zdravotního stavu stěžovatele hodnotí zpráva
takto:„...hybnost v l.
lokti – flexe něco přes 90 st., extense téměř plná, pronace – supinace 0. Hybnost v l. kyčli –
extense prakticky normální, flexe málo přes 90 st. ...“ V závěru tato lékařská zpráva uvádí:
„..při dnešním vyšetření neshledávám podstatného vývoje poúrazových změn, dále však lze
předpokládat pouze zhoršování zejména poúrazové arthrosy levého kyčle, levého lokte,
popřípadě i pravého kolena.“ PK MPSV vydala na žádost krajského soudu dne 9. 9. 2005
posudek ve věci zdravotního stavu stěžovatele. PK MPSV při přezkumném hodnocení
zdravotního stavu stěžovatele vyšla ze základního faktu, že rozhodujícím zdravotním
postižením stěžovatele je polytrauma vzniklé následkem autonehody. Stěžovatel absolvoval
adekvátní léčbu včetně rehabilitace. PK MPSV zrekapitulovala všechny lékařské zprávy a
nálezy, které měla k dispozici. Z této rekapitulace vyplývá, že dle výsledků neurologického
vyšetření došlo k úpravám zdravotního stavu, dle výsledků chirurgického vyšetření (nález
MUDr. P. ze dne 15. 12. 2004 a 6. 9. 2005) však významnějším úpravám stavu levého
kyčelního kloubu nedošlo, přičemž subjektivní potíže stěžovatele přetrvávají. Rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu PK MPSV Hradec Králové považuje
poúrazové artrotické postižení levého kyčelního kloubu. PK MPSV přešetřila zdravotní stav
stěžovatele při jednání odborným lékařem ortopedem a neurologem. V posudkovém závěru
PK MPSV konstatovala, že u stěžovatele „dominuje bolest levého kyčelního kloubu s lehkým
omezením hybnosti kloubu, levého lokte s omezením jeho hybnosti, omezením hybnosti levého
předloktí do pronace a supinace. Ostatní zranění dobře zhojena. Poúrazové ochrnutí
periferních nervů zhojeno, dle neurologického vyšetření bez motorického i senzitivního
deficitu.“ Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila PK
MPSV podle kapitoly XV, oddílu H, položky 46.3, písm. a) příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb.,
ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí na 40 %.
Ze spisu krajského soudu dále vyplynulo, že stěžovatel vznesl podáním ze dne
26. 10. 2005 pochybnosti o hodnověrnosti citovaného posudku, zejména tvrdil,
že jej považuje za nesprávný, zmatečný a nevypovídající plně o jeho zdravotním stavu.
Konkrétně namítal, že PK MPSV se nezabývala hybností jeho levého loktu a nulovou rotací
zápěstí se zřetelem na to, že stěžovatel je levák. Dále vyjádřil podezření, že PK MPSV
si vyžádala zdravotní dokumentaci jiné osoby.
Krajský soud dne 22. 11. 2005 požádal PK MPSV o vyhotovení dodatku k posudku,
v němž specifikoval námitky stěžovatele vůči posudku prvotnímu, a zejména apeloval
na PK MPSV, aby se blíže vyjádřila ke zdůvodnění změny posouzení zdravotního stavu
stěžovatele tak, aby „odnětí dávky bylo srozumitelné a přesvědčivě odůvodněné
i pro medicínského laika.“ V dodatku k posudku ze dne 10. 1. 2006 PK MPSV uvedla,
že záměna jména praktické lékařky vznikla administrativní chybou, což je ve spise doloženo
potvrzením MUDr. Z. F. Dále uvedla, že postižení loketního kloubu je posudkově
nevýznamné, protože se nejedná o funkčně významné postižení loketního kloubu. Pokles
procentní míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti pro toto zdravotní postižení lze
hodnotit nejvýše 25%, a to i při hodnocení dominantní končetiny. PK MPSV jednoznačně
konstatovala, že zdravotní stav stěžovatele se stabilizuje, a plně tak podpořila závěry OSSZ
Havlíčkův Brod ze dne 3. 2. 2005. Při jednání nařízeném krajským soudem dne 21. 2. 2006
byl stěžovatel s dodatkem k posudku PK MPSV ze dne 10. 1. 2006 seznámen.
Nejvyšší správní soud již ve své předchozí judikatuře opakovaně zdůraznil
(viz např. rozsudek ze dne 27. 10. 2004, č.j. 3 Ads 3/2004 - 89, rozsudek ze dne 15. 9. 2004,
č. j. 3 Ads 7/2004 - 70, www.nssoud.cz), že ve věcech týkajících se posouzení invalidity
posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí soud není povinen provádět další
důkazy, je-li z posudku PK MPSV zřejmý zdravotní stav a jeho ohodnocení vzhledem
k podmínkám invalidity. Případné další důkazy (přibrání znalce z oboru medicíny) jsou
zapotřebí pouze tehdy, nesplňuje-li posudek požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti.
Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není
odůvodněn požadavek účastníka řízení na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru
zdravotnictví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, dále rozsudek ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50,
viz www.nssoud.cz). Splňuje-li tedy posudek kritéria úplnosti, správnosti a přesvědčivosti
a nevzbuzuje-li pochybnosti o správném zhodnocení zdravotního stavu posuzovaného,
lze tento de facto povinný důkaz považovat za důkaz stěžejní a dostačující k prokázání
skutkového stavu – tedy zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod.
V rámci těchto kritérií zhodnotil Nejvyšší správní soud námitky stěžovatele obsažené
v kasační stížnosti. Námitka stěžovatele, že posudek OSSZ v Havlíčkově Brodě ze dne
3. 2. 2005 neodpovídá podkladovým lékařským zprávám obsaženým ve zdravotnické
dokumentaci stěžovatele, není oprávněná. Pro zjištění skutkového stavu za účelem rozhodnutí
o nároku stěžovatele na invalidní důchod standardně postačuje posudek lékaře okresní správy
sociálního zabezpečení, v jehož hodnocení jsou shrnuty i výsledky předchozích lékařských
vyšetření. Posudek OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 3. 2. 2005 vycházel z těchto podkladů
a představoval dle názoru Nejvyššího správního soudu pro žalovanou naprosto dostačující
důkazní materiál pro hodnocení intenzity nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
vzhledem ke zjištění splnění podmínek nároku na plný invalidní důchod.
Obdobná námitka stěžovatele týkající se postupu krajského soudu při hodnocení
skutkového stavu a tvrzeného rozporu posudku PK MPSV ze dne 9. 9. 2005 doplněného
o dodatek ze dne 10. 1. 2006 rovněž není důvodná. Nejvyšší správní soud považuje za nutné
zdůraznit, že poměrně vysoké ohodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
v prvotním posudku OSSZ Havlíčkův Brod, jímž byl stěžovatel uznán plně invalidním,
bylo způsobeno mj. i tím, že stěžovatel v té době stál před několika operativními zákroky,
což posudková lékařka OSSZ Havlíčkův Brod v tomto posudku výslovně zohlednila.
U posudku ze dne 3. 2. 2005 však byla situace jiná, stav stěžovatele byl již pooperační
a stabilizovaný, což se v posudkovém závěru samozřejmě významně odrazilo.
Tuto skutečnost reflektuje i posudek PK MPSV ze dne 9. 9. 2005, přičemž zahrnuje
do hodnocení lékařskou zprávu MUDr. V. P., jíž argumentuje stěžovatel. Sám závěr této
lékařské zprávy, na nějž se stěžovatel odvolává, má však dle názoru Nejvyššího správního
soudu skutečně spíše charakter lékařské prognózy, než zhodnocení zdravotního stavu k datu
posouzení. Nejvyšší správní soud se v této otázce plně ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že v případě zhoršení zdravotního stavu v souladu s nepříznivou prognózou se může
stěžovatel domáhat novou žádostí o opětovné posouzení podmínek nároku na invalidní
důchod v novém řízení před žalovanou. Navíc lékařská zpráva MUDr. V. P. ve své části
popisující subjektivní potíže stěžovatele a objektivní vyšetření jejich příčin v žádném případě
nerozporuje závěr, k němuž dospěla PK MPSV, naopak potvrzuje skutečnost, že potíže
s levou kyčlí u stěžovatele přetrvávají, zatímco neurologické následky polytraumatu jsou
víceméně zhojeny. Subjektivní potíže stěžovatele reflektuje jak lékařská zpráva MUDr. V. P.,
tak i posudek PK MPSV. Prognostický charakter zprávy MUDr. V. P. pak, jak již bylo výše
řečeno, nezakládá rozpor s posudkem PK MPSV, neboť objektivní zjištění ostatních
lékařských vyšetření aktuální relevanci této prognózy nepotvrdily, jakož ji nepotvrdilo ani
přezkumné vyšetření samotné PK MPSV. Posudek PK MPSV v kontextu se svým dodatkem
ze dne 10. 1. 2006 tedy dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu splňuje kritéria
přesvědčivosti, objektivity a úplnosti, a není v zásadním rozporu s ostatními důkazy.
V tomto kontextu je nutno hodnotit i námitku stěžovatele, že krajský soud nepřipustil
na jeho návrh důkaz dalším znaleckým posudkem z oboru neurologie, ortopedie a chirurgie.
Jak bylo uvedeno výše, považuje Nejvyšší správní soud v tomto případě posudek PK MPSV
ze dne 9. 9. 2005 spolu s dodatkem ze dne 10. 1. 2006 za dostačující důkaz pro zhodnocení
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť splňuje všechna uvedená
kritéria, aby mohl být považován za důkaz stěžejní. Krajský soud je v souladu s ustanovením
§52 odst. 1 s. ř. s. oprávněn rozhodovat o tom, který z navržených důkazů provede. Nebylo
tedy povinností soudu provést důkaz znaleckým posudkem, který stěžovatel navrhl. Způsob
hodnocení důkazů soudem v řízení o žalobě proti rozhodnutí je speciálně upraveno
ustanovením §77 odst. 2 s. ř. s., které uvádí, že v rámci dokazování může soud zopakovat
nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem, neupraví-li zvláštní zákon rozsah
a způsob dokazování jinak. Soud jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu
i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjde
ze skutkového a právního stavu takto zjištěného. V tomto případě krajský soud
při svém rozhodování evidentně dostál podmínkám těchto ustanovení, neboť hodnotil
posudek PK MPSV jednotlivě i v souhrnu s důkazy provedenými ve správním řízení,
tedy jak s posudkem OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 3. 2. 2005, tak i s lékařskými zprávami
obsaženými ve spise. Nejasnosti, které krajský soud měl po obdržení námitek stěžovatele vůči
posudku PK MPSV ze dne 9. 9. 2005, řešil žádostí o vyhotovení dodatku k tomuto posudku,
v níž precizně definoval, k čemu se má PK MPSV blíže vyjádřit. Z této žádosti také zjevně
vyplývá apel krajského soudu na dostatečné odůvodnění „přesvědčivé i pro medicínského
laika“, z čehož plyne zjevná snaha odůvodnit rozsudek co nejpřesvědčivěji a vyvrátit veškeré
pochybnosti o objektivním hodnocení zdravotního stavu stěžovatele. Stěžovatel byl následně
s tímto dodatkem při jednání soudu seznámen. Nejvyšší správní soud je přesvědčen o tom,
že dodatek k posudku PK MPSV ze dne 10. 1. 2006 pak námitky stěžovatele vůči prvotnímu
posudku PK MPSV naprosto přesvědčivě vyvrátil, přičemž bylo uvedeno na pravou míru
i posudkové zhodnocení stěžovatelem namítaného postižené levého loketního kloubu
a jeho význam pro posudkový závěr o míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Krajský soud tak neměl o vypovídací hodnotě posudku PK MPSV již žádné důvodné
pochybnosti a považoval jej za důkaz stěžejní. Nebylo proto pochybením krajského soudu
při objasňování skutkového stavu věci, pokud krajský soud nepřipustil důkaz znaleckým
posudkem z oboru neurologie, ortopedie a chirurgie, a nejednalo se tak o jinou vadu řízení,
která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci a způsobovat
jeho nepřezkoumatelnost dle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.), neboť ani žalovaná, ani krajský
soud se nedopustily pochybení, které stěžovatel v kasační stížnosti namítal.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly, žalovanému správnímu orgánu právo na náhradu
nákladů řízení ze zákona nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu