ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.79.2007
sp. zn. 4 Ads 79/2007 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M.
H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2007, č. j. 4
Cad 107/2006 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2007, č. j. 4 Cad 107/2006 - 15,
byla odmítnuta žaloba stěžovatelky, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí žalované obsaženého
v jejím přípisu ze dne 21. 9. 2006, č. j.x. Žalobkyně se dále domáhala, aby Městský soud v
Praze zrušil veškerá dosud vydaná rasově politická správní rozhodnutí, která porušují její
zákonem garantovaná občanská a lidská práva, především rozhodnutí o opakovaném
zamítnutí její žádosti zálohy na předčasný starobní důchod.
Městský soud v Praze žalobkyni výzvou ze dne 21. 11. 2006, č. j. 4 Cad 107/2006 – 6,
vyzval, aby předložila plnou moc osobě označené v žalobě jako zástupce (S. S.), aby uvedla,
které výroky rozhodnutí napadá a z jakých důvodů považuje napadené výroky za nezákonné
nebo nicotné a aby formulovala návrh výroku rozsudku jehož se domáhá. Na základě uvedené
výzvy bylo soudu zasláno sdělení nazvané „protestní sdělení” podepsané S. S., které však
podle názoru Městského soudu v Praze, neodstranilo soudem vytýkané nedostatky náležitostí
žaloby. Žalobkyně nepředložila ani plnou moc udělenou S. S. k jejímu zastupování. Městský
soud v Praze tak dospěl k názoru, že nemohl vyjít z toho, že žalobkyně je zastoupena S. S.,
neboť předloženou plnou mocí zmocnila Š. S. pro zastupování u Evropského soudu pro lidská
práva v jiných věcech. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla doplněna, vyšel soud z toho, že
směřuje proti přípisu žalované ze dne 21. 9. 2006, který byl k žalobě připojen, a konstatoval,
že uvedený přípis žalované není úkonem, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují
práva nebo povinnosti žalobkyně; jedná se pouze o sdělení, v němž je žalobkyni vysvětleno
jak má postupovat v případě žádosti o přiznání starobního důchodu. Městský soud v Praze
uzavřel, že návrh žalobkyně je ze soudního přezkumu vyloučen a proto jej podle ust. §46
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., ( dále jen „s. ř. s.”) jako nepřípustný odmítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s., ve které požaduje, aby Nejvyšší
správní soud nařídil Městskému soudu v Praze projednání této věci, aby mohla předložit
originální písemné důkazy, které prokazují, že postupovala při svých žádostech o předčasný
starobní důchod přesně podle zákona. Dále požaduje, aby Nejvyšší správní soud nařídil
žalované vyplatit stěžovatelce zálohu na její předčasný důchod od 14. 9. 2006 do 14. 2. 2007.
Z důvodu své nemajetnosti požádala stěžovatelka o osvobození od soudních poplatků
a konstatovala, že trvá na svém obecném zmocněnci S. S. z toho důvodu, že dříve přidělení
advokáti nehájili její zájmy a jednostranně se postavili na stranu žalované.
Městský soud v Praze poté přípisem ze dne 16. 3. 2007, č. j. 4 Cad 107/2006 – 23,
stěžovatelku vyzval, aby si ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této výzvy zvolila advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, nebo doložila své majetkové poměry v přiloženém formuláři
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků” a vyplněný jej zaslala soudu zpět. Současně stěžovatelku poučil o tom, že nebude-li
přes tuto výzvu podání ve stanovené lhůtě opraveno nebo doplněno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-
li zákon jiný procesní důsledek (§37 odst. 5, §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).
Předmětná výzva byla stěžovatelce uložena na poště P. 3 dne 22. 3. 2007. Stěžovatelka
předmětnou výzvu osobně převzala dne 4. 4. 2007, což potvrdila vlastnoručním podpisem na
doručence, která je založena ve spisu.
Podle §42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování
obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle §46 odst. 3
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla
doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena
do vlastních rukou, uloží. Jinou písemnost doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě
bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta
zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, písemnost
se uloží. Podle §46 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu
orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa,
kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu
jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost
v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.
Podle §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo,
jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje
se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li
náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti
neúčinné.
S ohledem na výše uvedené byla uvedená výzva Městského soudu v Praze
stěžovatelce doručena v pondělí 2. 4. 2007, tedy nejbližší pracovní den následující
po posledním dnu desetidenní lhůty od uložení zásilky na poště P. 3, který připadl na neděli 1.
4. 2007. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že výzva Městského soudu v Praze byla stěžovatelce
doručena v pondělí dne 2. 4. 2007, když k osobnímu převzetí výzvy stěžovatelkou dne 4. 4.
2007 nelze přihlédnout.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě, ani později, nereagovala
na jeho výzvu k odstranění nedostatku zastoupení advokátem a nepředložila plnou moc
udělenou advokátu k zastupování v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že stěžovatelka nevyhověla požadavku předepsaného ustanovením §105 odst. 2
s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona
vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatelka v řízení vystupuje jako osoba bez uvedeného právnického vzdělání,
na výzvu soudu však nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování
v tomto řízení, přestože byla řádně poučena o následcích takové nečinnosti, tj. o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka nedokládá
a ani netvrdí, že by její manžel (S. S.), na němž trvá (ačkoli ani v řízení před Městským
soudem v Praze nedoložila řádnou plnou moc udělenou svému manželi pro řízení před tímto
soudem), jako na svém obecném zmocněnci pro zastupování v této věci, takové zákonem
předepsané vzdělání měl.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pokud stěžovatel není v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla k výzvě
soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19, www.nssoud.cz).
Nedostatek zastoupení stěžovatelky brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší
správní soud kasační stížnost stěžovatelky podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona odmítl.
Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud dále důvodnost kasační stížnost
nezkoumal.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu