ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.85.2006
sp. zn. 4 Ads 85/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: M.
U., zast. JUDr. Stanislavem Zenáhlíkem, advokátem, se sídlem Otrokovice, nám. 3. května 17
a 18, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2006, č. j. 41
Cad 191/2005 - 29,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2006, č. j. 41 Cad 191/2005 – 29,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí
proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 4. 2006,
č. j. 41 Cad 191/2005 - 29, jímž krajský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalované
ze dne 9. 9. 2005, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o přiznání plného
invalidního důchodu. Žalovaná takto rozhodla na základě posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení ve Zlíně (dále jen „OSSZ ve Zlíně“) ze dne 20. 6. 2005, jímž byla stěžovatelka
uznána pouze částečně invalidní s procentní mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stanovenou na 50 %.
V žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2005 stěžovatelka uvedla, že požaduje
přezkum tohoto rozhodnutí. Jako žalobní důvody především uvedla, že lékařka OSSZ
ve Zlíně se nedržela diagnózy, na kterou bylo stěžovatelce vystaveno potvrzení o pracovní
neschopnosti. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že lékařka použila při tvorbě posudku
pouze lékařskou zprávu z neurologie a úmyslně zatajila další lékařské zprávy z urologie.
Za své hlavní zdravotní potíže, které jsou rovněž příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu a poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, považuje stěžovatelka
urologické potíže spočívající v silném úniku moči. Dle jejího tvrzení jí moč uchází kdykoliv
a kdekoliv, ve dne i v noci, a proto stěžovatelka nemůže najít z aměstnání. Dle jejího názoru
se její zdravotní stav nezlepšuje a ani operace není možná. Onemocnění ji velmi omezuje
v normálním životě, žije v neustálém stresu a nemů že cestovat na větší vzdálenosti
hromadnou dopravou. Na výzvu krajského soudu stěžovatelka žalobu doplnila,
přičemž v podstatě pouze zopakovala výše uvedená tvrzení a odkázala na příslušnou
zdravotní dokumentaci, především pak na lékařskou zprávu z vyšetření u MUDr. Z. A. v B.
nemocnici ve Z. ze dne 20. 5. 2005, která podle jejího názoru prokazuje, že její zdravotní
potíže s inkontinencí moče jsou způsobují vyšší pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti, než k jakému dospěla na základě provedeného posudku OSSZ ve Zlíně.
Krajský soud rozhodl ve věci napadeným rozsudkem ze dne 12. 4. 2006, jímž žalobu
stěžovatelky zamítl. V odůvodnění zejména vyšel z rekapitulace posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne
20. 3. 2006, který nechal vypracovat. Z tohoto posudku soud zjistil, že u stěžovatelky se jedná
o urgentní inkontinenci močovou III. stupně podle klinického vyšetření v květnu 2005,
podle urodynamického vyšetření z března 2005 o těžkou urgentní inkontinenci moče.
Stěžovatelka byla operativně léčena, aktuální zdravotní stav je po vaginální hysterektomii
pro uterus myomatosus (histologicky leiomyom) a implantaci TVTo pro močovou
inkontinenci prodělané v květnu 2004, jen s přechodným zlepšením inkontinence.
Dále stěžovatelka trpěla vertebrogenním algickým syndromem s CB syndromem s poruchou
dynamiky v segmentu C4/5, bez objektivních známek kořenové léze (s negativním EMGr.).
Další choroby související s opěrným systémem PK MPSV zkonstatovala ze zdravotní
dokumentace stěžovatelky: Forestierova choroba hrudní páteře v r. 2003, v r. 2004 popsána
porucha statiky páteře, na hrudní páteři ventrolaterální osteofýty na tělech Th4-8, na bederní
páteři jen lehká diskopatie a degenerativní změny, chronický vertebrogenní algický syndrom
víceetážový s projevy pseudoradikulárního syndromu C7, bez organického podkladu,
objektivní topický neurologický nález bez jakékoliv progrese, funkcionální lehká paréza pravé
horní končetiny s oslabením akra (ruky). Dále PK MPSV zkonstatovala obezitu,
hyperlipoproteinemii, hyperglykemii a alergii na Ibalgin. V lednu 2006 byla stěžovatelce
zjištěna hypertenze. K hlavnímu posudkově významnému onemocnění stěžovatelky
(tedy inkontinenci moče) PK MPSV uvedla, že prostudovala podkladovou dokumentaci,
která byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti stěžovatelky a k přijetí posudkového
závěru. Posudková komise uvedla, že při komplexním zhodnocení zdravotního postižení došla
k závěru, že při výsledku urodynamického vyšetření z března 2005 a gynekologicko-
urologického vyšetření z května 2005 byla posouzena míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti lékařkou pověřenou vypracováním posudku pro OSSZ 20. 6. 2005
naprosto správně - ve středu rozpětí písmena c), položky 4, oddíl u B, kapitoly XI přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Toto hodnocení platí i s ohledem
na ostatní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu ustanovení §6
odst. 3 citované vyhlášky. Další omezení jako vertebrogenní algický syndrom a zřejmě
psychosomatické postižení jsou zejména funkční povahy, obezita se na inkontinenci podílí
jako jedna z příčin a otázka cestování na delší vzdálenosti a s tím spojených komplikací
při cestování hromadnou dopravou nebyla dle PK MPSV posudkově relevantní.
Pokud posuzovaná navrhovala vyžádat další vyšetření ur ologické-gynekologické
od MUDr. Z. A., pak podle PK MPSV nález z 20. 5. 2005 je pro posouzení zdravotního stavu
k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ze září 2005 dostatečný. Posudková komise
pak uvedla, že hodnotí zdravotní stav stěžovatelky k datu 9. 9. 2005 jako dlouhodobě
nepříznivý. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k tomuto datu
byla inkontinence močová. S uvedeným zdravotním stavem stěžovatelka nebyla schopna prací
těžších, se zdvíháním a nošením těžších břemen, ve vnuceném tempu, prací stresových, v
nepřetržitém provozu a se směnami, v pr ostředí prašném a dráždivém, v nevhodných
klimatických podmínkách, v hygienicky nevhodných provozech. Byla schopna přiměřených
sedavých prací v suchu a teple, s využitím kvalifikace. Po zhodnocení provedených důkazů
dospěl soud k závěru, že žaloba stěžovatelky není důvodná. Posudek PK MPSV ze dne 20. 3.
2006 byl vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního stavu stěžovatelky a hodnocení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je v souladu s příslušnými právními
předpisy a podle názoru krajského soudu odpovídá shromážděným odborným lékařským
nálezům. Nejzávažnějším zdravotním postižením stěžovatelky byla inkontinence močová, a
proto je odůvodněné hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle
přílohy č. k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění platném v době napadeného rozhodnutí se
zařazením do kapitoly XI, oddíl B, položka 4, písm. c). Tato položka je určena pro
inkontinenci moče, střední stresová inkontinence (ztráta moče při stresovém manévru je mezi
30 - 80 ml, únik moče nastává při změně polohy, běhu, chůzi, chůzi po schodech, při lehčí
fyzické práci, používání pomůcek nutné denně, při každém stresovém manévru), kde možný
pokles schopnost soustavné výdělečné činnosti je udán v rozmezí 40 - 60 %. PK MPSV
komise zvolila střed rozpětí, tj. 50 % ‚ a to podle výsledku urodynamického vyšetření a
gynekologicko-urologické kontroly. Dle posudku PK MPSV ve smyslu ustanovení §6 odst. 3
vyhl.č. 284/95 Sb. byla výše uvedená míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovena již i se zřetelem k ostatním zdravotním postižením. Dále krajský soud uvedl, že pro
dřívější vznik není dokladu, protože po předchozí operaci v květnu 2004 došlo přechodně ke
zlepšení inkontinence. Krajský soud konstatoval, že dokazováním byl zjištěn stejný skutkový
stav, který vzal za základ svého rozhodnutí i správní orgán. Stěžovatelka tak k datu vydání
rozhodnutí žalované nebyla plně invalidní. Z tohoto důvodu krajský soud zamítl žalobu jako
nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které brojí
proti napadenému rozsudku z toho důvodu, že nesouhlasí s hodnocením svého zdravotního
stavu v posudku OSSZ ve Zlíně ze dne 20. 6. 2005, na základě něhož rozhodla žalovaná
o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod. Stěžovatelka namítá, že její zdravotní stav
byl posouzen jako „těžká inkontinence moči“, což podle jejího názoru vyplývá z přiložené
lékařské zprávy MUDr. Z. A. ze dne 20. 5. 2005. Tato diagnóza byla indikována nejpozději
ke dni 25. 3. 2005. Hlavní námitka stěžovatelky tedy směřuje vůči nesprávnému zhodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky OSSZ ve Zlíně a následně i PK MPSV, který byl oběma
správními orgány hodnocen dle ustanovení vyhlášky č. 284/1995 Sb. písm. c) položky 4
oddílu B kapitoly XI přílohy č. 2, tedy pouze jako střední stresová inkontinence moče.
Stěžovatelka s tímto nesouhlasí a namítá, že její zdravotní stav měl být hodnocen dle
ustanovení písm. d) téhož oddílu citované kapitoly XI přílohy č. 2 vyhlášky, kde je definován
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu „těžké inkontinence moče“
v procentní míře 80 %. Dále stěžovatelka namítá, že tvrzení soudu a PK MPSV o tom, že
nebyl zjištěn dřívější vznik těžké inkontinence moče před datem 20. 5. 2005, nemá oporu ve
spisech a je s nimi v rozporu, neboť smíšená inkontinence byla důvodem operace stěžovatelky
v květnu 2004. Poté byla stěžovatelka v pracovní neschopnosti až do 4. 2. 2005, kdy si podala
žádost o plný invalidní důchod. K přechodnému zlepšení po operaci došlo jen krátce a brzy po
ní se opět objevila urgentní inkontinence, která se zhoršuje. Na základě těchto skutečností
stěžovatelka požaduje napadený rozsudek zrušit z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst.
1 písm. a), b) s. ř. s. a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
Ze soudního a správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující relevantní
skutečnosti. Dne 31. 5. 2004 byla stěžovatelce provedena hysterectomie vaginy
na gynekologickém oddělení B. nemocnice ve Z. Z propouštěcí zprávy ze dne 5. 6. 2004
vyplývá, že stěžovatelka trpěla potížemi charakteru smíšené inkontinence. Stěžovatelka byla
následně dne 20. 5. 2005 vyšetřena MUDr. Z. A. v B. krajské nemocnici ve Z. Zpráva
z tohoto vyšetření uvádí, že po operaci stěžovatelky dne 31. 5. 2004 došlo k přechodnému
zlepšení, ale brzy se objevila urgentní inkontinence, která má zhoršující se tendenci.
Medikamentózní léčba dle této zprávy nemá velký efekt a operační korekce není možná.
K aktuálnímu zdravotnímu stavu stěžovatelky zpráva uvádí: „Poslední UDV (tj. urino-
dynamické vyšetření – pozn. NSS):25. 3. 2005: těžká urgentní inkontinence. Th.: inkont.
vložky, detrusitil 8 mg/den. Z: urgentní inkontinence III. st.“ Dne 20. 6. 2005 byla
stěžovatelka podrobena posudkovému vyšetření lékařkou OSSZ ve Zlíně. Jak je zřejmé ze
záznamu o jednání, jedním z podkladů tohoto vyšetření byla i lékařská zpráva MUDr. Z. A. ze
dne 20. 5. 2005. Jako výsledek lékařského vyšetření je uvedena v diagnóze urgentní
inkontinence III. stupně, což potvrzuje i posudkový závěr, v němž je výslovně uvedeno, že „u
posuzované jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený těžkou urgentní
inkontinencí III. stupně dle posledního urodynamického vyšetření ze dne 25. 3. 2005.“ Toto
zdravotní postižení však OSSZ ve Zlíně podřadila pouze pod střední stresovou inkontinenci
moče (příloha č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitola XI oddíl B položka 4 písm. c) a
stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 50 % se závěrem, že
stěžovatelka je částečně invalidní.
Následně byl stěžovatelce rozhodnutím žalované ze dne 9. 9. 2005 zamítnuta
její žádost o přiznání plného invalidního důchodu s odůvodněním, že její schopnost soustavné
výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze
o 50 %, přičemž pro plnou invaliditu pojištěnce stanovuje zákon hranici poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti minimálně o 66 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobu
prostřednictvím žalované.
Podáním ze dne 13. 3. 2006, v návaznosti na pozvánku k jednání ve věci posudku
vyžádaného krajským soudem, stěžovatelka uvědomila PK MPSV o změně svého bydliště,
omluvila se přitom z jednání komise, a k věci podala písemné vyjádření. V něm uvedla,
že pracovala jako vyučená švadlena, toto povolání však kvůli problémům s páteří
nikdy nevykonávala. Naposledy pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná
jako prodavačka v obchodě. Znovu popsala své zdravotní potíže s inkontinencí od roku 2000,
které se výrazně zhoršily po operaci dne 31. 5. 2005. Opětovně poukázala na lékařskou
zprávu MUDr. Z. A. ze dne 20. 5. 2005, přičemž požádala, aby si PK MPSV od tohoto lékaře
v případě potřeby vyžádala další lékařské posudky.
Z posudku PK MPSV ze dne 20. 3. 2006, vypracovaného k požadavku krajského
soudu, Nejvyšší správní soud zjistil, že PK MPSV shrnula veškerou dostupnou zdravotnickou
dokumentaci stěžovatelky včetně jí namítané citované zprávy MUDr. Z. A. Posudkový závěr
a diagnóza tohoto posudku jsou shodné s hodnocením OSSZ ve Zlíně, přičemž PK MPSV
konstatovala, že OSSZ ve Zlíně podřadila zdravotní stav stěžovatelky pod citované
ustanovení vyhlášky č. 284/1995 Sb. správně a zvolila správně i procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Dle názoru PK MPSV je toto hodnocení na místě i
v kontextu ustanovení §6 odst. 3 citované vyhlášky, neboť další omezení stěžovatelky jako
vertebrogenní algický syndrom a zřejmě psychosomatické postižení jsou zejména funkční
povahy, obezita stěžovatelky se podílí na inkontinenci jako jedna z příčin a otázka cestování
na delší vzdálenosti a tím i potřeby žíznit k zabránění většího úniku není posudkově
relevantní, protože toto neplatí pro cesty při dojíždění do uvažovaného vhodného zaměstnání.
PK MPSV uzavřela, že stěžovatelk a je pouze částečně invalidní a v době posouzení OSSZ ve
Zlíně nesplňovala podmínky plné invalidity, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti k datu napadeného rozhodnutí činil pouze 50 % na středu hranice rozpětí podle
výsledku urodynamického vyšetření a gynekologicko-urologické kontroly.
Podáním ze dne 5. 4. 2006, adresovaným krajskému soudu, namítla stěžovatelka
podjatost vůči PK MPSV, přičemž zopakovala, že své povolání (prodavačka a švadlena)
vykonávat nemůže, neb jí to její zdravotní postižení neumožňují. PK MPSV podezřívá z toho,
že se snažila krýt pochybení OSSZ ve Zlíně. Stěžovatelka uvedla, že žádá soud,
aby si vyžádal „odborný lékařský posudek“ na celou dobu nemoci urologicko-
gynekologického specialisty, přičemž konkrétně jmenovala MUDr. Z . A. z B. nemocnice ve
Z.
Žalovaná nepodala ke kasační stížnosti žádného vyjádření.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti napadenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vad ami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
V úvodu považuje Nejvyšší správní soud za nutné upozornit na procesní pochybení,
jehož se krajský soud dopustil tím, že se sám vypořádal s námitkou podjatosti vznesenou
stěžovatelkou vůči PK MPSV v podání ze dne 5. 4. 2006, ačkoliv k posouzení této námitky
je příslušné pouze Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento procesní nedostatek
by i bez dalšího znamenal naplnění kasačního důvodu obsaženého v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tedy jiné vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci
samé.
K věci samé pak Nejvyšší správní soud uvádí, že ve své předchozí judikatuře
se kontinuálně vyjadřuje k charakteru posudku vypracovaného pro účely dokazování
v soudním řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o nároku
na invalidní důchod posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí
(dále jen „MPSV“). Posudkové komise MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému
přezkoumání zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné
invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku (§4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Nicméně i tyto posudky hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s.,
přitom však takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti
a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem ve věci stěžejním. Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti, který je kladen na posudky posudkových komisí, spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi,
které namítá účastník uplatňující nárok na plný nebo částečný invalidní důchod, jakož i v tom,
zda podaný posudek obsahuje náležité zdůvodnění svého posudkového závěru tak,
aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení plné invalidity závisí především (viz blíže např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2005, č. j. 4 Ads 11/2005 - 76, www.nssoud.cz).
V posuzované věci se Nejvyšší správní soud domnívá, že posudek PK MPSV ze dne
20. 3. 2006 uvedená kritéria zcela nenaplňuje. Posudek sice splňuje požadavek úplnosti
co do rekapitulace zdravotního stavu, neboť hodnotí všechna onemocnění stěžovatelky,
která byla doložena její zdravotní dokumentací, ovšem v části posudkového závěru chybí
posudku bližší odůvodnění podřazení zjištěného hlavního posudkově významného
onemocnění pod citované ustanovení přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitoly XI
oddílu B položky 4 písm. c), které stanovuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
z důvodu onemocnění střední stresovou inkontinencí. Ta je v citovaném ustanovení vyhlášky
definována tak, že ztráty moče při stresovém manévru jsou mezi 30 - 80 ml, únik moče
nastává při změně polohy, běhu, chůzi, chůzi po schodech, při lehčí fyzické práci. Používání
pomůcek je nutné denně, při každém stresovém manévru. Přitom však poslední relevantní
lékařská zpráva, kterou zdravotní dokumentace stěžovatelky obsahovala, tedy zpráva MUDr.
Z. A. z vyšetření v B. nemocnici ve Z. ze dne 20. 5. 2005, hovořila jasně o „urgentní
inkontinenci III. stupně“, která byla dle posledního urodynamického vyšetření ze před
vydáním napadeného rozhodnutí označena jako „těžká“. Posudek PK MPSV sice tuto zprávu
v rekapitulační části doslovně cituje, avšak v posudkovém závěru se drží posudkového
zhodnocení onemocnění stěžovatelky jak o „střední stresové inkontinence.“ Z hlediska
citované přílohy č. 2, kapitoly XI, oddílu B, položky 4 je přitom zřejmé, že vyhláška zde činí
jasnou distinkci mezi inkontinencí stresovou a jinými druhy inkontinence, jakým je i
inkontinence urgentní. Citovaná vyhláška zde zakotvuje posudkové pravidlo, že je-li prokázán
jiný typ inkontinence než inkontinence stresová, je nutné míru funkčních důsledků porovnat
se stavy zde uvedenými. Dle výsledků urodynamického vyšetření stěžovatelky ze dne 25. 3.
2005 byla zjištěna „těžká urgentní inkontinence“, přičemž PK MPSV toto zjištění ve svém
posudku nijak nerozporovala. „Těžká inkontinence“ je citovanou vyhláškou upravena
v následujícím ustanovení pří lohy č. 2, vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitoly XI oddílu B
položky 4 písm. d), přičemž je definována tak, že u ztráty moče při stresových manévrech
jsou větší než 80 ml, únik moče nastává již při minimálním vzestupu nitrobřišního tlaku, moč
uniká prakticky trvale. Používání pomůcek pro inkontinenci je trvalou nutností. S těžkou
inkontinencí moče je spojen pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 80 %, tedy více
než 66%, které činí hranici poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pro uznání plné
invalidity. Posudek PK MPSV se nijak nezabýval bližším zdůvodněním, proč PK MPSV
podřadila inkontinentní potíže stěžovatelky vzdor výsledku urodynamického vyšetření
zohledněnému ve zprávě MUDr. Z. A. pod střední stresovou inkontinenci, a nikoliv pod
těžkou inkontinenci, jak tomu nasvědčovala lékařská zpráva MUDr. Z. A.. V tomto nesouladu
v diagnóze rozhodujícího posudkově významného zdravotního postižení stěžovatelky a
nepříliš přesvědčivém odůvodnění posudkového závěru Nejvyšší správní soud spatřuje vnitřní
rozpor mezi východisky a závěrem citovaného posudku. Tento rozpor pak činí citovaný
posudek vadným z pohledu požadavku přesvědčivosti a vzbuzuje v Nejvyšším správním
soudu oprávněné pochybnosti o správnosti stanovení charakteru rozhodujícího zdravotního
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatelky, který se stal skutkovým
podkladem jak pro rozhodnutí žalované, tak i pro rozhodnutí krajského soudu.
Napadený rozsudek krajského soudu je založen téměř výlučně na tomto posudku
jako stěžejním důkazu, přičemž další důkazy krajský soud nepovažoval za nutné p rovést.
Žádosti stěžovatelky o provedení dalšího lékařského vyšetření MUDr. Z. A. PK MPSV
nevyhověla s poukazem na to, že jeho nález ze dne 20. 5. 2005 je pro tvorbu posudkového
závěru dostačující. V souladu s prejudikaturou Nejvyššího správního soudu je třeba
konstatovat, že s posudkem posudkové komise MPSV může soud nakládat jako s důkazem
stěžejním pouze tehdy, pokud tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a
objektivity (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads
9/2003 – 50, www.nssoud.cz). Pokud tomu tak není, měl by krajský soud doplnit dokazování
v tom rozsahu, v jakém existují o hodnocení zdravotního stavu účastníka řízení oprávněné
pochybnosti, tj. zejména požádat posudkovou komisi MPSV o doplňující posudek, vysvětlení
nejasností, či v krajním případě si vyžádat znalecký posudek z příslušného oboru medicíny.
Krajský soud tak v posuzované věci neučinil a dokazování doplnit odmítl, přestože to
stěžovatelka ve svém podání ze dne 6. 4. 2006 navrhla (byť v tomto podání výslovně žádala o
„odborný lékařský posudek“ MUDr. Z. A., měl krajský soud interpretovat tuto žádost jako
návrh na připuštění důkazu znaleckým posudkem znalce zapsaného v seznamu krajského
soudu). Ve spojení s výše zdůvodněnými pochybnostmi o přesvědčivosti posudku PK MPSV
ze dne 20. 3. 2006 se Nejvyšší správní soud domnívá, že krajský soud se dopustil jiné vady
řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky ke dni vydání rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o
přiznání plného invalidního důchodu a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity (obdobně z předchozí judikatury viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 9. 2005, č. j. 4 Ads 11/2005-76, www.nssoud.cz). Jedná se o důvod upravený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu
spočívající v jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci
samé. K této vadě je v souladu s ustanovením §109 odst. 3 s. ř. s. povinen Nejvyšší správní
soud přihlédnout i v případě, že ji stěžovatelka v kasační stížnosti nenamítla, jak tomu bylo
právě v posuzované věci.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených důvodů napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení
bude zapotřebí, aby krajský soud vyžádal od PK MPSV doplňující posudek, ať již PK MPSV,
pracoviště v Brně, anebo jiného regionálního pracoviště MPSV, v případě, bude-li námitka
podjatosti stěžovatelky vůči posudkové komisi, pracoviště v Brně, shledána oprávněnou.
V něm by PK MPSV měla blíže odůvodnit své posudkové hodnocení zdravotního postižení
stěžovatelky jen jako střední stresové inkontinence, zejména v tom smyslu, z jakého důvodu
se nejedná o těžkou inkontinenci moče, kterou naznačovala lékařská zpráva MUDr. Z. A.
v návaznosti na urodynamické vyšetření ze dne 25. 3. 2005. V případě dalších pochybností
pak dává Nejvyšší správní soud krajskému soudu na zvážení vhodnost pořízení znaleckého
posudku z oboru urologie a gynekologie. Po doplnění dokazování krajský soud vydá nový
rozsudek, v němž náležitě zhodnotí všechny důkazy tak, aby jeho rozhodnutí bylo
přesvědčivé a založené na objektivně zjištěném skutkovém stavu.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne krajský
soud také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu