ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.16.2007
sp. zn. 4 As 16/2007 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: B. d. S.,
zast. Mgr. Ladou Behenskou, advokátkou, se sídlem Praha 4 - Nusle, Pod Terebkou 12,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: K. T., o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2006, č. j. 7 Ca 140/2006 - 32,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2006, č. j. 7 Ca 140/2006 - 32,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2006, č. j. 7 Ca 140/2006 - 32, odmítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2006, č. j. S-MHMP 67077/2006,
a rozhodl dále, že žádný z účastníků, ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný k odvolání osoby zúčastněné
na řízení K. T. zrušil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7, odboru správních agend, ze dne
30. 12. 2005, č. j. OSA-OP/ZTP-33/2003, kterým byl na žádost žalobce zrušen údaj o místu
trvalého pobytu K. T. na adrese P. X, S. X.
Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na judikaturu
Nejvyššího správního soudu uvedl, že údaj o místu pobytu má pouze evidenční charakter
a rozhodnutí správního orgánu v řízení o žádosti o zrušení údaje o trvalém pobytu nesplňuje
kritéria §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují práva a povinnosti. Takový úkon je ze soudního přezkumu vyloučen podle §70
písm. a) s. ř. s., proto Městský soud v Praze žalobu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační
stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konstatoval, že je vlastníkem domu,
ve kterém je k trvalému pobytu hlášena paní K. T., která nebyla nikdy oprávněným
uživatelem bytu v domě na adrese P. X, S. X. Stěžovatel má za to, že jsou splněny podmínky
pro zrušení údaje o jejím trvalém pobytu. Stěžovatel namítal, že rozhodnutí o zamítnutí
návrhu na zrušení údaje o trvalém pobytu je způsobilé jej zkrátit na jeho právech, zejména na
právu vlastnickém, neboť může být v budoucnu dotčen exekucemi, které mohou být proti paní
T. nařízeny. Stěžovatel jakožto vlastník domu by měl mít zachováno právo rozhodovat o tom,
kdo bude v tomto domě hlášen k trvalému pobytu. Za situace, kdy paní T. nesvědčí žádný
právní titul, je namístě, aby stěžovatel měl možnost dosáhnout též zrušení údaje o trvalém
pobytu. Stěžovatel poukázal na nesrozumitelnost napadeného usnesení a konstatoval, že se
Městský soud v Praze měl podanou žalobou meritorně zabývat. Stěžovatel navrhl, aby bylo
napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného
usnesení, se kterým se plně ztotožnil. Žalovaný navrhl zamítnout kasační stížnost
jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že stěžovatel spatřuje důvod jejího v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud podotýká, že závěry Městského soudu v Praze vychází
z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 28. 6. 2004,
č. j. 4 As 34/2003 - 82), podle které se rozhodnutím o zrušení údaje o místu trvalého pobytu
podle §12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“),
nezakládají, nemění, neruší, ani závazně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí
je vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. a podle §68 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. je žaloba proti takovému rozhodnutí nepřípustná.
V posouzení této otázky však došlo k názorovému posunu vyjádřenému v usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2007, č. j. 2 As 64/2005 - 108.
Rozšířený senát vyslovil, že právo na zvolení místa trvalého pobytu podle §10 zákona
o evidenci obyvatel je veřejným subjektivním právem, proti jehož porušení rozhodnutím
správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle §65 a násl. s. ř. s.
před správním soudem. Nedílnou součástí práva na zvolení místa trvalého pobytu
je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby,
které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky.
V citovaném usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu mimo jiné uvedl,
že pojem trvalého pobytu užívá řada zákonů, většinou však ve významu evidenčním,
či ve významu zajištění dostupnosti, dosažitelnosti či možnosti kontroly. Evidence,
která je vedena podle zákona o evidenci obyvatel, je informačním systémem, z něhož lze
za podmínek §8 údaje poskytovat. Skutečnost, že občan nemůže dosáhnout změny obsahu
tohoto evidenčního systému (včetně nemožnosti dosáhnout zrušení údaje o místu trvalého
pobytu jiným osobám), nese důsledek, že informační systém poskytne informace
neodpovídající faktickému stavu orgánům, které pak vůči občanovi mohou uplatňovat
svou kontrolní či výkonnou pravomoc. Má-li tak někdo ve svém bytě či jiném objektu
hlášenou osobu podnikající s místem podnikání v místě trvalého pobytu, může být cílem
kontrolní činnosti různých orgánů. Nárok na informace z tohoto informačního systému má
např. i exekutor (§33a zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu). Proti exekuci samé
či jejím důsledkům se lze jistě bránit jinou cestou, v důsledku toho, že údaj o místu trvalého
pobytu dlužníka nebyl zrušen, je ovšem ztíženo postavení vlastníka objektu či bytu,
čemuž by bylo možno předejít včasným zrušením údaje o místu trvalého pobytu.
Podle názoru rozšířeného senátu nelze přehlédnout ani skutečnost, že rozhodnutí
o nezaevidování či o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, má zákonné podmínky,
jejichž naplnění má oprávněný orgán ve správním řízení zkoumat; v případě rozhodnutí
podle §12 v režimu správního řádu (§18 zákona o evidenci obyvatel) pochybí-li
při soustředění podkladů nebo v úvaze o splnění podmínek a nedojde-li k nápravě
v odvolacím řízení, pak při vyloučení soudní ochrany by účastník neměl možnost dosáhnout
nápravy, a to přesto, že jak pro osobu požadující zaevidování změny, tak pro osobu podávající
návrh na zrušení místa trvalého pobytu, tak pro osobu, jíž je místo trvalého pobytu rušeno, má
rozhodnutí závažné důsledky.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozhodnutí uzavřel, že občan,
který požaduje změnu místa pobytu, tak musí mít možnost soudní ochrany v případě, že splnil
podmínky pro změnu, případně že odstranil nedostatky či rozpory v předkládaných
dokladech, a že negativní rozhodnutí ohlašovny bylo nedůvodné. Občan, který se domáhá
zrušení trvalého pobytu jiným osobám, majícím evidovaný pobyt na jeho adrese, musí mít
možnost ochrany v případě, že doložil, že pro zrušení pobytu těchto jiných osob byla splněna
podmínka zániku užívacího práva k objektu či jeho části, a že nevyhovění jeho návrhu bylo
nedůvodné. Občan, jemuž byl zrušen údaj o trvalém pobytu, pak musí mít možnost soudní
ochrany v případě, že rozhodnutí bylo vydáno, aniž byly podklady zápisu pozměněné,
neplatné nebo padělané, či aniž by zápisu dosáhl nesprávným uvedením určitých skutečností,
stejně tak, pokud bylo vyhověno návrhu oprávněné osoby, aniž doložila zánik užívacího
práva. Ve všech případech pak tyto subjekty rovněž mají právo na řádné projednání věci,
a soudní kontrole je třeba proto podrobit i průběh těchto řízení. Jedná se o jejich subjektivní
práva, o nichž přísluší rozhodovat orgánu veřejné moci, stanoveným postupem,
v němž je třeba zkoumat dodržení zákonem daných podmínek. Ochrana veřejných
subjektivních práv pak je úkolem správního soudnictví (§2 s. ř. s.). Rozhodnutí správního
orgánu je v těchto případech úkonem ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Citované závěry jsou bez výhrad aplikovatelné rovněž na posuzovaný případ,
neboť nelze činit rozdíly mezi fyzickými a právnickými osobami, které se domáhají zrušení
údaje o místu trvalého pobytu jiné osoby v bytě či jiném objektu v jejich vlastnictví. Právo
na přístup k soudu nemůže být omezeno pouze na fyzické osoby, neboť práva právnických
osob mohou být shora uvedeným způsobem dotčena naprosto stejně jako práva občanů.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že odmítnutím žaloby proti rozhodnutí ve věci návrhu
na zrušení údaje o místu trvalého pobytu jiné osoby byl stěžovatel zkrácen na právu na soudní
ochranu ve smyslu článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jeho kasační stížnost
je proto důvodná.
Byť tedy usnesení Městského soudu v Praze napadené kasační stížností vycházelo
ve svých závěrech z dosud platné judikatury, bylo nutno v posuzované věci zohlednit
citovaný právní názor vyslovený rozšířeným senátem v jeho usnesení ze dne 6. 2. 2007,
č. j. 2 As 64/2005 - 108. Za této procesní situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo,
než usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2006, č. j. 7 Ca 140/2006 - 32, zrušit
a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku, což ve svých důsledcích znamená, že Městský soud v Praze bude muset napadené
rozhodnutí přezkoumat věcně (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu