ECLI:CZ:NSS:2007:4.AS.66.2006
sp. zn. 4 As 66/2006 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
Ing. V. M., proti žalovanému: Magistrát města Plzně, se sídlem Plzeň, Škroupova 5, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2006, č.
j. 30 Ca 64/2005 - 71,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň – město se žalobce domáhal, aby soud
1) vyslovil, že žaloba je důvodná, 2) uložil žalovanému povinnost vydat správní rozhodnutí,
v němž se bude zabývat požadavky obsaženými ve vyjádření žalobce ze dne 26. 7. 2004,
3) vyslovil, že ustanovení §36 zákona č. 50/1976 Sb. je v rozporu s Ústavou, 4) uložil
žalovanému povinnost vždy informovat žalobce o všech jednáních a řízeních týkajících
se stavebních činností v těsném okolí bydliště žalobce způsobem účinným tak, aby se žalobce
všech těchto jednaní mohl zúčastnit a bránit se, 5) uložil žalovanému povinnost zdržet
se jakýchkoli stavebních a devastačních činností, zejména kácení stromů v okolí bydliště
žalobce, a 6) uložil, aby náklady řízení byl povinen zaplatit žalobci přímo advokát
žalovaného.
Usnesením ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 13 Nc 357/2005, Okresní soud Plzeň – město
rozhodl tak, že vyslovuje svoji věcnou nepříslušnost k projednání a rozhodnutí věci
a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Plzni
jako soudu věcně příslušnému.
Krajský soud v Plzni rozhodl shora označeným - kasační stížností napadeným
rozsudkem, že žaloba se zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost.
Spis předložil Nejvyššímu správnímu soudu s předkládací zprávou, že kasační stížnost
je podána opožděně. Nejvyšší správní soud se s tímto vyhodnocením nedodržení lhůty podání
ztotožňuje.
Ze spisu Krajského soudu v Plzni vyplývá, že napadený rozsudek tohoto soudu,
v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podání kasační stížnosti do dvou týdnů
ode dne jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu
v Plzni, byl uložen na poště dne 21. 7. 2006 z důvodu, že adresát nebyl zastižen. Stěžovatel
rozsudek – jak vyplývá ze záznamu na doručence, který je stvrzen stěžovatelovým
podpisem – převzal dne 7. 8. 2006.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí.
Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.
Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s.
lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1
a 3 a §50b a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která se doručuje do vlastních rukou, zastižen
v místě, které označil, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím,
že si má písemnost vyzvednout. Nevyzvedne-li si písemnost do 10 dnů od uložení, považuje
se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází
se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené desetidenní lhůty počítané od uložení
zásilky nastal v dané věci dne 31. 7. 2006 a tento den se považuje za den doručení písemnosti
adresátovi. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti
(dnem doručení), bylo v projednávané věci pondělí 31. 7. 2006 a jednalo se o lhůtu
dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo potom pondělí
14. 8. 2006. Tento den se totiž svým označením – pondělí – shoduje se dnem, jenž určil
počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno s účinky
zachování lhůty.
Podle otisku prezenčního razítka Krajského soudu v Plzni a záznamu na kasační
stížnosti byla kasační stížnost u tohoto soudu podána osobně až dne 15. 8. 2006. Stalo
se tak až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila v pondělí
14. 8. 2006. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla
zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b),
za použití §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní
doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje
doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě stěžovatele
tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložní lhůty začala běžet
dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, a to bez ohledu na to, že se stěžovatel o obsahu
doručované písemnosti nedozvěděl. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy,
pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen,
a v 10 dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatel soudu nepředložil
a nic takového ani netvrdí. Podle údajů v kasační stížnosti stále bydlí na adrese totožné s tou,
na niž mu rozsudek byl doručován.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu