ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.10.2007
sp. zn. 4 Azs 10/2007 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha,
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: O. B.
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2006,
č. j. 56 Az 27/2006 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou žalobou žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla u Krajského soudu
v Brně rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 4. 2006, č. j. OAM-860/VL-20-ZA-03-2005,
jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Podáním došlým Krajskému soudu v Brně dne 5. 6. 2006 stěžovatelka opakovaně
požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Brně usnesením
ze dne 12. 7. 2006, č. j. 56 Az 27/2006 – 43, rozhodl, že žádost stěžovatelky
o ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.
Dne 14. 8. 2006 byla Krajskému soudu v Brně doručena kasační stížnost stěžovatelkou
podaná k poštovní přepravě dne 11. 8. 2006, kterou Nejvyšší správní soud posoudil
tak, že směřuje proti poslednímu (a stěžovatelce také naposledy doručenému) rozhodnutí
Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod jeho sp. zn. 56 Az 27/2006, tedy proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2006, č. j. 56 Az 27/2006 – 43, jímž bylo rozhodnuto,
že žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Ze spisu vyplývá, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně,
v němž byla stěžovatelka řádně poučena o možnosti podání kasační stížnosti do dvou týdnů
ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu
v Brně, bylo uloženo na poště dne 17. 7. 2006. Stěžovatelka je – jak vyplývá z číselného
záznamu na doručence, který je stvrzen stěžovatelčiným podpisem – převzala dne 27. 7. 2006.
Správnost tohoto záznamu je potvrzena prohlášením doručujícího orgánu, tedy pošty Z. u B.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta je zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu,
který má povinnost je doručit. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na §46 odst. 1 a 3
zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, a §50b a §50c odst. 4
téhož zákona platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která nemusí být doručena do vlastních
rukou, zastižen v místě, které označil, a doručujícímu orgánu se nepodařilo písemnost doručit
vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí,
která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá, uloží se písemnost na poště
a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout.
Nevyzvedne-li si písemnost do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení.
Poslední den uvedené třídenní lhůty počítané od uložení zásilky nastal v dané věci
dne 20. 7. 2006 a tento den se považuje za den doručení písemnosti adresátovi. Protože dnem,
který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení),
byl v projednávané věci čtvrtek dne 20. 7. 2006 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním
dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl potom čtvrtek dne 3. 8. 2006.
Tento den se totiž svým označením – čtvrtek – shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty.
Nejpozději v tento den mohlo být podání odesláno s účinky zachování lhůty.
Podle záznamu pošty Praha 9 však byla doporučená zásilka obsahující kasační stížnost
podána k poštovní přepravě až dne 11. 8. 2006. Stalo se tak až po marném uplynutí lhůty
k podání kasační stížnosti, která skončila ve čtvrtek dne 3. 8. 2006. Ostatně opožděnost
podání kasační stížnosti je patrna i z data jejího sepsání – dne 9. 8. 2006. Kasační stížnost
by však byla podána opožděně i v případě, kdyby se lhůta pro podání kasační stížnosti
odvíjela od faktického doručení rozhodnutí stěžovatelce; v takovém případě by posledním
dnem lhůty byl čtvrtek 10. 8. 2006. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání
kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. b), za použití §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní
doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje
doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě stěžovatelky
tak v den následující po uplynutí posledního dne třídenní úložní lhůty začala běžet
dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, a to bez ohledu na to, že se stěžovatelka
o obsahu výzvy nedozvěděla. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník
soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen,
a ve třech (popřípadě deseti, jde-li o zásilku určenou do vlastních rukou) dnech následujících;
žádný takový důkaz však stěžovatelka soudu nepředložila. Ostatně z toho, že si zásilku
desátý den od jejího uložení na příslušné poště převzala, svědčí o tom, že se na uvedené
adrese zdržovala.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu