ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.160.2006
sp. zn. 4 Azs 160/2006 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: E. D., zast. JUDr. Michalem Pacovským,
advokátem, se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 38, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stí žnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2006, č. j. 5 Az 18/2005 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č. j. 5 Az 18/2005 - 37,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2005, č. j. U-
3891/VL-09-BE01-2R-99. Přezkoumávaným rozhodnutím nebyl žalobkyni udělen azyl pro
neplnění podmínek podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o
azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační
stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovatelce již jednou poskytnuta individuálním projednáním její věci na úrovni krajského
(městského) soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví
nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatelky, a je podmíněn již zmíněným
přesahem vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby
k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odli šné. Nevýrazná pochybení
především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelkou uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatelky, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatelka s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatelky je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uváděla stížnostní důvody vymezené v ustanovení §
103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně uváděla, že žalovaný správní orgán, jakož
i městský soud, nesprávně posoudily skutkový stav věci. Odkazovala na svá tvrzení v řízení
o azylu a knihu „Pridněstrovskyj rozlom“ stran pogromů na Židy. Brojila i proti provedenému
dokazování a závěrům soudu; namítala i nepřezkoumatelnost rozsudku. Dovozovala existenci
důvodů vymezených v §12 písm. a) zákona o azylu a požadovala zrušení napadaného
rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stejně jako městský soud je toho názoru,
že potíže stěžovatelky spočívající ve vyhrožování ze strany členů mafie, nezakládají důvody
pro udělení azylu podle §12 a ani §14 zákona o azylu. Námitky stěžovatelky Nejvyšší
správní soud považuje za nedůvodné, námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud
převážně opakovaně již zabýval a vypořádal se s nimi jako nedůvodnými již ve svých
dřívějších rozhodnutích.
Nejvyšší správní soud nejprve obecně uvádí, že námitkami, které stěžovatelka poprvé
uvedla až v kasační stížnosti a nikoliv v žalobě (v žalobě uváděla toliko obavu o svůj život
a život své rodiny) se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat. V podrobnostech odkazuje
Nejvyšší správní soud na svou konstantní judikaturu v této věci, viz např. rozsudek ze dne
22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, či rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 9/2003 - 33,
viz www.nssoud.cz.
Stejně tak je třeba k obecným námitkám stěžovatelky, které nejsou podloženy žádnými
konkrétními tvrzeními, odkázat např. na rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 – 41,
www.nssoud.cz, který se vztahuje k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných žalobních
námitek.
K námitkám, ve kterých stěžovatelka brojila proti skutkovým závěrům odkazuje
Nejvyšší správní soud na svou dostatečnou judikaturu v této věci, viz např. rozsudek
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, či rozsudek ze dne 11. 5. 2005,
č. j. 3 Azs 246/2004 - 40. Stejně tak v námitkách vztahujících se k nepřezkoumatelnosti
odkazuje Nejvyšší správní soud na svou judikaturu, např. na rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, vše viz www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanoven í §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu