ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.192.2006
sp. zn. 4 Azs 192/2006 - 101
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: O. V., zast. Mgr. Karlem Neubertem,
advokátem, se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2006, č. j. 24 Az 9/2005 - 68,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 6. 2006, č. j. 24 Az 9/2005 - 68,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2004, č. j.
OAM-661/VL-10-04-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovatelce již jednou poskytnuta individuálním projednáním její věci na úrovni krajského
soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatelky, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelkou uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatelky, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatelka s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uváděla důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Brojila přitom proti závěrům žalovaného správního orgánu a soudu a
dovozovala nedostatečná skutková zjištění ohledně politické a bezpečnostní situace
v Moldavsku a z toho vyvozený nesprávný závěr, že tato je stabilizovaná. Stěžovatelka
se pouze omezila na tvrzení, že jí v Moldavsku hrozí nebezpečí, nespecifikovala však,
o jaké nebezpečí se má jednat. Uvedla jen, že vychází ze zcela konkrétních údajů a zkušeností
jak svých, tak i pronásledovaných moldavských spoluobčanů, kteří byli již se svou žádostí
o azyl na území České republiky či jiného demokratického státu úspěšní. Nesouhlasila
s názorem, že žádost uplatnila jen z důvodu legalizace svého pobytu na území ČR.
Požadovala zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Ke všem obecným námitkám stěžovatelky, které nejsou podloženy žádnými
konkrétními tvrzeními - stěžovatelka obecně namítala nedostatečná skutková zjištění,
jakož rovněž toliko obecně dovozovala nebezpečí ve vztahu ke své osobě - odkazuje Nejvyšší
správní soud souhrnně např. na rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 – 61,
www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 – 103,
vše viz www.nssoud.cz, které se vztahují k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných
žalobních námitek. Z těchto rozsudků Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá
závěr, že pokud stěžovatelka dostatečně neodůvodnila, v čem spočívá konkrétní nebezpečí,
které jí hrozí v Moldavské republice, nelze těmito nekonkrétními odkazy na poměry
v její zemi původu odůvodnit udělení azylu v ČR. Nejvyšší správní soud již dříve judikoval,
že podmínky udělení azylu nesplňuje ani stěžovatel, který pochází ze země s politickým
režimem, kde se nezcela daří potlačovat metody nedemokratické či autoritativní metody
vládnutí, který potlačuje opozici, resp. osoby zastávající politicky odlišné názory,
avšak stěžovatel není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově
relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný
strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, což je do značné míry
i případ stěžovatelky (blíže rozsudek č. j. 3 Azs 303/2004 – 79 ze dne 21. 7. 2005,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dále podotýká, že Moldavská republika obecně není
v souladu s dostupnými informacemi, z nichž v řízení o azylu čerpal i žalovaný, považována
za stát s politickým systémem upírajícím občanům možnost domáhat se ochrany svých práv
u státních orgánů. Z jeho předchozí judikatury dále vyplývá, že pokud stěžovatelka nenavrhla
žádné důkazy, kterými by prokázala svá tvrzení o existenci problémů s ochranou
svých subjektivních práv v zemi původu, nelze tuto skutečnost považovat za nedostatek
ve zjišťování skutkového stavu zakládající vadu řízení před správním orgánem (srv. rozsudek
č. j. 4 Azs 38/2003 – 36, ze dne 18. 12. 2003, www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107
s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu