ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.235.2006
sp. zn. 4 Azs 235/2006 - 85
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: O. J., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2006, č. j. 29 Az 21/2005 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2005, č. j. OAM-
2133/VL-07-K01-2005, jímž jí nebyl udělen azyl podle §12, 13 a 14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na cizinku nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem žalobu zamítl a současně
rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku dne 3. 8. 2006 kasační stížnost,
v níž požádala o ustanovení „právního zástupce“.
Usnesením ze dne 5. 10. 2006, č. j. 29 Az 21/2005 – 58, Krajský soud v Hradci
Králové žádost stěžovatelky o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti
zamítl. Vycházel z toho, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou proti rozsudku o věci
samé (tj. kasační stížnost, o níž je zde rozhodováno), byla podána po marném uplynutí
zákonem stanovené lhůty dvou týdnů pro její podání, tj. zjevně opožděně a stěžovatelka
by tudíž se svojí podanou kasační stížností proti napadenému rozsudku nemohla být úspěšná.
Proto krajský soud v souladu s ustanovením §36 odst. 3 ve spojení s ustanovením §35 odst. 7
s. ř. s., žádost žalobkyně o ustanovení advokáta zamítl, a to pro zjevnou neúspěšnost
opožděně podaného návrhu proti rozsudku o věci samé. Toto usnesení krajského soudu
napadla stěžovatelka kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
31. ledna 2007, č. j. 4 Azs 236/2006 – 71, zamítl pro nedůvodnost.
Kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2006,
č. j. 29 Az 21/2005 - 39, je podána opožděně.
Z obsahu spisu krajského soudu je zřejmé, že napadený rozsudek byl doručen zástupci
stěžovatelky JUDr. Karlu Kavalírovi dne 18. 7. 2006, jak o tom svědčí záznam na doručence.
Stěžovatelka kasační stížnost odevzdala k poštovní přepravě dne 3. 8. 2006 na poště Praha 7.
Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí.
Podle téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.
Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle §40 odst. 4 s. ř. s.
platí, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Vycházeje z citovaných zákonných ustanovení nezbývá než souhlasit s Krajským
soudem v Hradci Králové, že kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku uvedeného soudu
ze dne 27. 6. 2006, č. j. 29 Az 21/2005 – 39, byla podána opožděně. Dnem, který určil
počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti (dnem doručení), bylo v projednávané věci
úterý 18. 7. 2006. Vzhledem k tomu, že se jednalo o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem
lhůty pro podání kasační stížnosti bylo potom úterý 1. 8. 2006. Tento den
se totiž svým označením – úterý – shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Nejpozději
v tento den mohlo být podání (kasační stížnost) odesláno s účinky zachování lhůty.
Podle záznamu (otisku podacího razítka) pošty na obálce, v níž bylo podání (kasační stížnost)
Krajskému soudu v Hradci Králové doručeno, byla zásilka podána k poštovní přepravě až dne
3. 8. 2006. Stalo se tak až po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila
v úterý 1. 8. 2006. Na této skutečnosti pak nemůže změnit nic ani ta okolnost, že zástupce
stěžovatelky předal stěžovatelce napadený rozsudek – podle jejího tvrzení – až dne
21. 7. 2006, neboť tato skutečnost není pro posouzení včasnosti podání kasační stížnosti
rozhodující. Nezbývá tudíž než konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla
zmeškána a Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b),
za použití §120 s. ř. s., jako opožděně podanou odmítnout. Rozhodující je den doručení
rozsudku zástupci stěžovatelky. Přitom zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti není možné
prominout, jak vyplývá z již citovaného ustanovení §106 odst. 2 poslední věty s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu