ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.242.2006
sp. zn. 4 Azs 242/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: G. S., zast. Mgr. Vladimírem Šteklem,
advokátem, se sídlem v Brně, Klíny 35, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2006, č. j. 32 Az 9/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2006, č. j. 32 Az 9/2006 - 22,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2005, č. j. OAM-
2062/VL-20-08-2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím nebyl žalobci udělen azyl pro neplnění podmínek
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu
ustanovení §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Samostatným podáním požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustn ost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je -li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti k asační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést,
že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud
se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití
shora nastíněných kriterií.
Z obsahu správního a soudního spisu vyplývá, že stěžovatel je invalidní důchodce,
aby si mohl zajistit životní prostředky se musel zadlužit a již nebyl schopen půjčku splatit.
Ze země původu odešel do České republiky proto, že jej v Mongolsku nechtěli přijmout
do zaměstnání a v České republice se velmi dobře dodržují lidská práva a ctí se humanitární
činnost pro postižené.
Stěžovatel v kasační stížnosti uváděl důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Konkrétně k písm. d) uváděl, že krajský soud ve věci rozhodl bez jednání,
přičemž vycházel z presumovaného souhlasu stěžovatele s takovým postupem.
K tomuto stěžovatel doplnil, že výzva dle §51 s. ř. s. byla stěžovateli doručována
na nesprávnou adresu (do pobytového střediska v K. n. O.), kde se však nezdržoval, neb od
srpna 2005 se zdržuje na adrese K., S. X, u své dcery a jejího manžela, tuto adresu i řádně
nahlásil správnímu orgánu. Dovozoval, že označená výzva mu nebyla doručena a bylo mu tak
upřeno právo na veřejné projednání věci garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod.
K označenému písm. b) citovaného zákonného ustanovení stěžovatel konkrétně
uváděl, že žalovaný správní orgán nepřesně a neúplně zjistil skutkový stav věci. Doplnil,
že správní orgán nezjišťoval skutečný zdravotní stav a jeho predikci do budoucna,
a dovozoval porušení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §34 a §46 správního řádu. Současně
dovozoval, že splňuje podmínky §13 zákona o azylu, a to z důvodu pobytu své d cery
na území České republiky, jakož i z důvodu své osobní, zdravotní a sociální situace.
Stejně tak namítal, že se soud nezabýval existencí překážek vycestování. Požadoval zrušení
napadaného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jak vyplývá z rozhodnutí soudu, krajský soud
se vypořádal se žalobními námitkami stěžovatele, se závěry krajského soudu se ztotožňuje
i Nejvyšší správní soud a je téhož názoru, že potíže stěžovatele nezakládají důvody
pro udělení azylu podle §12, či §13 odst. 1, 2 zákona o azylu, jak se v kasační stížnosti
stěžovatel dovolává.
Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud považuje
za nedůvodné, námitkami obdobného rázu se Nejvyšší správní soud převážně opakovaně
již zabýval a vypořádal se s nimi jako nedůvodnými již ve svých dřívějších rozhodnutích.
Co se týče obecných tvrzení stěžovatele k §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s . - stěžovatel
obecně namítal porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2 a §34 správního řádu,
resp. nedostatečné dokazování - odkazuje Nejvyšší správní soud souhrnně např. na rozsudek
ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 – 41, na rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 – 61, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 – 103,
vše viz www.nssoud.cz, které se vztahují k soudnímu přezkumu nekonkretizovaných
žalobních námitek. Nad rámec uvedeného je třeba poznamenat, že podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79,
www.nssoud.cz), mohou být důvodem udělení azylu podle §12 zákona o azylu pouze důvody
spočívající v pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo pro odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství stěžovatel
má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého
bydliště, avšak nikoliv důvody zdravotního charakteru.
K námitkám k §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s . - stěžovatel uváděl, že výzva krajského
soudu dle §51 s. ř. s. mu nebyla účinně doručena a bylo mu tak upřeno právo na veřejné
projednání věci garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod – odkazuje
Nejvyšší správní soud na obsah soudního spisu, ze kterého vyplývá, že stěžovatel označenou
výzvu dle §51 s. ř. s. převzal osobně (viz čl. 18a) dne 9. 5. 2006. Za této situace se tak jeví
uváděné námitky jako bezpředmětné.
K námitce naplnění §13 zákona o azylu odkazuje Nejvyšší správní soud na právní
úpravu, podle které lze azyl dle §13 udělit toliko rodinnému příslušníkovi azylanta,
přičemž za rodinného příslušníka se považuje toliko manžel azylanta, svobodné dítě azylanta
mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let, nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou
osobu bez doprovodu, přičemž označené podmínky stěžovatele evidentně nesplňuje.
Stejně tak nelze pod zákonné podmínky podřadit zdravotní či sociální situaci stěžovatele.
K námitce týkající se překážky vycestování pak Nejvyšší správní soud odkazuje
např. na rozsudek ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 Azs 7/2003, www.nssoud.cz, či na rozsudek
ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 4 Azs 14/2003, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nezjistil existenci žádného důvodu přijatelnosti
kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákon (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu