ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.268.2005
sp. zn. 4 Azs 268/2005 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci
žalobkyň: 1)V. S., 2) M. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, v řízení o kasačních stížnostech obou žalobkyň proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004, č. j. 9 Az 154/2003 – 30,
takto:
I. Řízení o kasačních stížnostech se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
Obě žalobkyně se včas podanou žalobou ze dne 15. 5. 2003 (druhá žalobkyně
byla zastoupena svou matkou V. S. jako zákonnou zástupkyní) domáhaly přezkoumání
rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 3. 2003, č.
j.OAM – 1565/VL – 10 – BE 07 – 2000, kterým uvedený správní orgán rozhodl, tak, že se
žalobkyním neuděluje azyl podle §12, §13 odst. 1 a §2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o
azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (zákon o
azylu) a dále rozhodl, že se na žalobkyně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu.
Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví tohoto usnesení
žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) zamítl. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že správní orgán
se věcí žalobkyň náležitě zabýval, přičemž z podkladu správního řízení nevyplynulo,
ani jiným způsobem nebylo prokázáno, že by žalobkyně v zemi svého původu
byly pronásledovány pro uplatňování politických práv a svobod, což je důvod pro udělení
azylu podle §12 písm. a) zákona o azylu, ani nebyla prokázána existence odůvodněného
strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství
obě žalobkyně mají, tj. Ukrajiny. Správní orgán neměl ani důvodu k udělení azylu za účelem
sloučení rodiny ve smyslu §13 zákona o azylu, neboť manželu první žalobkyně (otci druhé
žalobkyně), jak bylo zřejmé z jím podané žaloby, vedené u téhož soudu
pod sp. zn. 9 Az 153/2003, azyl pravomocně udělen nebyl. Skutečnost, že žalobkyni V. S. se
za jejího pobytu na území České republiky narodilo další dítě – nezl. J. S., nar. x, nebyla
shledána důvodnou pro přehodnocení závěru žalovaného o neudělení azylu z hlediska
ustanovení §14 zákona o azylu, když udělení azylu z tohoto důvodu je na správním uvážení
správního orgánu a není na něj právní nárok. Městský soud v Praze konečně shledal, že
v souladu se zákonem je též závěr žalovaného o neexistenci překážek vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podaly obě žalobkyně včas kasační stížnosti podle §102
a násl. s. ř. s., v nichž navrhovaly, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Shodně též navrhovaly,
aby kasační stížnosti byl podle §107 s. ř. s. přiznán odkladný účinek. Žádaly o nařízení
veřejného soudního projednání věci, o ustanovení bezplatného právního zástupce
z řad advokátů v řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků.
V průběhu řízení o kasační stížnosti žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) V. S., (která
byla současně též zákonnou zástupkyní tehdy nezl. stěžovatelky M. S.), zemřela dne x.
Spis byl poté předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasačních
stížnostech s tím, že otci nezletilé stěžovatelky S. S., jehož azylová věc byla vedena
u téhož soudu pod sp. zn. 9 Ca 153/2003, se nedařilo doručit zásilky od soudu,
neboť jeho pobyt není znám. Obě nezletilé děti – stěžovatelky M. S. a J. S., (jejíž věc byla
vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn . 9 Ca 155/2003), byly umístěny v Z. p. d. v. o.
p. F. o. d., K. , se sídlem P. x, Ch. x.
Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze bez vyřízení kasační stížnosti za účelem
ustanovení opatrovníka nezletilé stěžovatelce.
V průběhu dalšího řízení bylo zjištěno, že rozhodnutím Ministerstva
vnitra ČR – odboru azylové a migrační politiky ze dne 8. 11. 2005
č. j. OAM 579/LE – 01 – P22 – 2005, byl - k žádosti sociální pracovnice výše uvedeného
zařízení P. Š. - udělen azyl podle §14 zákona o azylu nezletilé M. S., nar. x, zastoupené
opatrovnicí paní J. P. – Ch.. Správní orgán dospěl k závěru, že osobní situace nezletilé je
zvláštním zřetelehodným důvodem pro udělení azylu. Paní J. P. – Ch., pracovnice P. p. u., P.
x, S. x, byla opatrovnicí tehdy nezletilé stěžovatelky ustanovena usnesením žalovaného ze dne
31. 8. 2005 č. j. OAM – 579/LE – 01 – 01ROP – 2005, podle ustanovení §92 zákona o azylu,
a to na přechodnou dobu, tj. na dobu do pravomocného usnesení okresního soudu, kterým
bude ustanoven opatrovník pro pobyt. Uvedená opatrovnice přípisem ze dne 19. 10. 2006
sdělila Městskému soudu v Praze, že na podané kasační stížnosti netrvá a dále uvádí, že
stěžovatelce byl již určen opatrovník pro pobyt.
Spis byl poté předložen Městským soudem v Praze Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o podaných kasačních stížnostech.
Nejvyšší správní soud musel řízení o obou kasačních stížnostech zastavit.
Podle ustanovení §47 soud řízení usnesením zastaví, a) vzal-li navrhovatel svůj návrh
zpět, b) prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrh postupem správního orgánu
plně uspokojen (§62 s. ř. s.), c) stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
V případě stěžovatelky V. S., zemřelé dne x. x. x, je nutno odkázat na zvláštní zákon,
jímž je zákon o azylu, který v ustanovení §33 písm. a stanoví, že soud řízení zastaví tehdy,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce) v průběhu řízení zemřel. V projednávané věci je ve
vztahu k uvedené stěžovatelce (žalobkyni) splněna podmínka citovaného zákonného
ustanovení a proto Nejvyšší správní soud řízení ohledně kasační stížnosti této žalobkyně za
použití ustanovení §46 písm. c) s. ř. s. a §33 písm. a) zákona o azylu, řízení zastavil.
Pokud jde o žalobkyni M. S., nar. x. x. x, nemohl Nejvyšší správní soud vycházet
z prohlášení paní J. CH. P., neboť ta byla ustanovená opatrovnicí tehdy nezletilé stěžovatelky,
nikoliv rozhodnutím soudu, ale rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 31. 8. 2005, č. j.
OAM 579/LE-01-01ROP-2005, pro správní řízení o udělení azylu, které bylo pravomocně
skončeno dnem právní moci rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 8. 11. 2005 o udělení azylu
stěžovatelce podle §14 zákona o azylu, tj. dnem 10. 11. 2005. Stěžovatelka M. S., která
v mezidobí – konkrétně dne x. x. x – nabyla zletilosti a k témuž dni byla propuštěna ze Z. p. d.
v. o. p. – K., byla proto Nejvyšším správním soudem vyzvána ke sdělení, zda za situace, kdy
bylo již jejímu návrhu na udělení azylu vyhověno, trvá nadále na podané kasační stížnosti, či
zda ji bere zpět, event. o sdělení, zda se cítí postupem správního orgánu, jímž jí byl udělen
azyl, uspokojena. Stěžovatelka byla poučena, že v takovém případě soud řízení zastaví a též
poučena, že soud tak učiní i v případě, pokud ve stanovené lhůtě jednoho týdne od doručení
výzvy, nedojde soudu její vyjádření, avšak ze všech okolností případu bude zřejmé, že
k uspokojení stěžovatelky postupem správního orgánu již došlo (§62 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Výzva, byla doručena druhovi stěžovatelky J. B., na adrese P. x, Š. x, dne 30. 1. 2007,
jak vyplývá z číselného záznamu na doručence od obálky, v níž byla doručována. Od tohoto
data je nutno počítat lhůtu jednoho týdne, v níž měla stěžovatelka možnost se vyjádřit.
Stěžovatelka ve stanovené lhůtě a ostatně ani později až do data vydání tohoto rozhodnutí, tak
neučinila.
Podle ust. §62 odst. 4 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel
(stěžovatel), že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel
ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.
V projednávané věci bylo předmětem přezkumného řízení soudního rozhodnutí
žalovaného, jímž nebyl stěžovatelce udělen azyl (rozhodnutí ze dne 6. 3. 2003,
č. j. OAM-1565/VL-10-BE07-2000). V průběhu dalšího řízení však žalovaný návrhu
stěžovatelky na udělení azylu podle §14 zákona o azylu vyhověl, čímž nepochybně zcela
došlo k uspokojení stěžovatelčina návrhu. Proto Nejvyšší správní soud, za využití ust. §62
odst. 4 s. ř. s. řízení zastavil, byť stěžovatelka výslovně neprohlásila, že k jejímu uspokojení
došlo, neboť ze všech okolností případu lze takový závěr učinit.
Vzhledem k tomu, že řízení (o obou kasačních stížnostech) bylo zastaveno, nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech (§60 odst. 3 věta
1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu