ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.67.2007
sp. zn. 4 Azs 67/2007 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: K. O., zast. JUDr. Filipem Chytrým,
advokátem, se sídlem Praha 2, Rubešova 83/10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2006, č. j. 49 Az 55/2006 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2006, č. j. 49 Az 55/2006 – 27, zamítl
žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2006,
č. j. OAM - 995/LE – BE03 – BE07 - 2006, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost ve které požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce. Krajský soud v Praze
usnesením ze dne 15. 6. 2007, č. j. 49 Az 55/2006 – 49, návrh stěžovatelky na ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti zamítl. JUDr. Filip Chytrý, advokát,
poté svým přípisem ze dne 4. 10. 2007 Nejvyšší správní soud informoval o převzetí
zastoupení stěžovatelky a přiložil plnou moc. Stěžovatelka je tedy v řízení o kasační stížnosti
zastoupena advokátem.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících
případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování
nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil
při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní
soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že nesouhlasí s názorem krajského soudu,
že důvody, které uvedla ve své žádosti o udělení mezinárodní ochrany a pro které opustila
zemi původu, nelze podřadit pod žádný z důvodů pro udělení azylu uvedených v §12 zákona
o azylu a že žalovaný nepochybil, jestliže žádost stěžovatelky zamítl jako zjevně
bezdůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Uvádí, že v rámci projednání
jejího případu se krajský soud dostatečně nevypořádal se všemi námitkami,
které ve své žalobě uvedla.
Nejvyšší správní soud dovodil podle obsahu kasační stížnosti, že se stěžovatelka
dovolává stížnostních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
a nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Právní otázkou, kdy aplikovat ustanovení zákona o azylu o zjevně nedůvodné žádosti,
se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 181/2004, www.nssoud.cz, a dále též ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2006,
č. j. 3 Azs 344/2005 - 103, www.nssoud.cz, nebo ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz. Podle zmíněného rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, má správní orgán povinnost zjišťovat
skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel
o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném
případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne.
Nedojde-li k zamítnutí žádosti ve lhůtě 30ti dnů od zahájení správního řízení, vydá správní
orgán negativní rozhodnutí podle §12 citovaného zákona; to však neznamená,
že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost domýšlet právně relevantní důvody
pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto důvodům příslušná skutková
zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci podle ustanovení §32 správního řádu má správní
orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu řízení uvedl.
V případě námitky podle §103 odst. 1, písm. d) s. ř. s., v níž stěžovatelka vytýkala
krajskému soudu, že se dostatečně nezabýval žalobními body, jež ve své žalobě uvedla,
Nejvyšší správní soud připouští, že z rozhodnutí krajského soudu sice není na první pohled
patrné, zda se zabýval otázkou, zda jsou v případě stěžovatelky dány podmínky doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu, nicméně z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá,
že se touto námitkou stěžovatelky zabýval v rámci argumentace věnované existenci důvodů
relevantních z hlediska mezinárodní ochrany. Důvody uvedené stěžovatelkou v žalobě,
pro něž by stěžovatelce podle jejího názoru měl být udělen azyl nebo doplňková ochrana
se totiž v podstatě shodují. Jedná se tedy o v podstatě formální a z hlediska souzené věci
marginální opomenutí krajského soudu, které v tomto konkrétním případě neubírá nic
na zákonnosti a přesvědčivosti jeho rozsudku. K obecné žalobní námitce stěžovatelky
na nedostatečná skutková zjištění bez upřesnění konkrétních pochybení žalovaného,
pak krajský soud správně poukázal na skutečnost, že žalovaný žádost stěžovatelky o udělení
mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu (nebylo tedy na místě zkoumat další okolnosti) a konstatoval, že se žalovaný zabýval
všemi žalobkyní uváděnými skutečnostmi.
Stěžovatelka v průběhu správního řízení uváděla, že ve vlasti má ekonomické
problémy, chce žít a pracovat v České republice, aby mohla posílat peníze domů. Dodala,
že byla věřitelem znásilněna a bojí se domů vrátit ze strachu před věřiteli. Jiné důvody
stěžovatelka v řízení před žalovaným ani před soudem netvrdila. Azylovou irelevantnost
problémů se soukromými osobami, pokud v azylovém řízení nebyla vyvrácena možnost
stěžovatele domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, vyslovil Nejvyšší správní soud
např. ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 – 36, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky
podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti
kasační stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu