ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.72.2007
sp. zn. 4 Azs 72/2007 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. G., zast. Mgr. Karlem Neubertem,
advokátem, se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 29. 3. 2007, č. j. 32 Az 24/2006 - 33, a o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem, zamítl žalobu,
jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2006,č. j. OAM-240/VL-
10-K04-2006, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §
16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), tedy
z důvodu, že neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že mohl být vystaven pronásledování.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou
kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační
stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že je v zemi původu pronásledován z důvodu
politického přesvědčení, které spočívá v jeho nesouhlasu s postoji a kroky jeho nadřízených
důstojníků ve válce v Iráku. Pro tento svůj nesouhlas je pronásledován vojenskou
prokuraturou, která usiluje o jeho uvěznění, aby proti svým nadřízeným nemohl vypovídat
a usvědčovat je z jejich nezákonného jednání. Dále namítá, že orgány v zemi původu
mu nejsou schopny poskytnout ochranu a žalovaný správní orgán ani soud si o tom neopatřily
dostatečné informace; stěžovatel tyto informace předložit nemohl, neboť orgány v zemi
původu jsou zkorumpované a nevydaly by mu je. Správní orgán ani soud stěžovatele
dostatečně nepoučily o jeho právech tak, aby mohl v řízeních před nimi uplatnit azylově
relevantní důvody.
V posuzovaném případě je ze spisu správního orgánu i ze spisu krajského soudu
zjevné, že jako důvody podání žádosti o udělení azylu stěžovatel uváděl obavy
o svou bezpečnost pramenící jednak z toho, že jeho vojenský velitel v Iráku nelegálně
rozprodával zbraně iráckým povstalcům a následně vojenská prokuratura vyšetřuje
i stěžovatele jako účastníka vojenské mise v Iráku, jednak z toho, že jej v zemi původu
napadají Čečenci z důvodu, že v Iráku bojoval proti jejich souvěrcům. Správní orgán i krajský
soud dovodily, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, tj. pro uplatňování politických práv a svobod
nebo z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
K tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti o jeho politickém přesvědčení je Nejvyšší
správní soud nucen konstatovat, že žaloba tuto nebo obdobnou tezi neobsahovala.
Je tedy poprvé prezentováno až v kasační stížnosti. Přitom podle §104 odst. 4 s. ř. s kasační
stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud
se tedy tímto tvrzením zabývat nemůže. Nehledě na to, jedná se o tvrzení natolik nekonkrétní
(s jakými kroky a postoji nadřízených stěžovatel nesouhlasil?, jinými slovy v čem spočívá
jeho politické přesvědčení?), že by je fakticky nebylo možno přezkoumat ani za situace,bylo-
li by jeho přezkoumání formálně přípustné.
Uvádí-li stěžovatel, že jej správní orgán ani soud dostatečně nepoučily o jeho právech
tak, aby mohl v řízeních před nimi uplatnit azylově relevantní důvody, jedná
se o konstatování velmi povšechné a nekonkrétní, tj. není zřejmé, jakého konkrétního
pochybení (jakých konkrétních pochybení) se jmenované orgány měly dopustit. Zdejší soud –
prostudovav správní spis i spis krajského soudu – žádná taková pochybení nezjistil. K tomu
lze také odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Azs
26/2003 - 57, www.nssoud.cz, podle něhož správní orgán musí umožnit žadateli o azyl sdělit
v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho
úkolem předestřít důvody, pro které je azyl obvykle poskytován.
K otázce neúplného dokazování v případě, že je žádost o udělení azylu zamítána
jako zjevně nedůvodná, se zdejší soud již v minulosti též vícekrát vyjádřil.
Tak např. v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, www.nssoud.cz,
konstatoval, že zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu. Obdobně se vyjádřil např. v rozsudku ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59 (publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS): Správní orgán má povinnost
zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu jen tehdy,
jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené.
V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
téhož zákona zamítne.
Ve zbývajícím lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 11. 2003,
č. j. 6 Azs 12/2003 - 49, www.nssoud.cz, v němž je řečeno, že smyslem práva azylu
je poskytnout žadateli ochranu. Nejde však o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem
v zemi původu. Rovněž je namístě zmínit rozsudek ze dne 18. 12. 2003,č. j. 5 Azs 27/2003 -
48, www.nssoud.cz, ve kterém Nejvyšší správní soud zaujal názor, že neuvádí-li žadatel o
azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu, jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle §16 odst.
1 písm. g) zákona o azylu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační
stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval,
nehledě na to, že odkladný účinek nastává podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany
(dříve: azylu) přímo ze zákona – §32 odst. 5 zákona o azylu.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu