ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.109.2006
sp. zn. 5 Afs 109/2006 - 105
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobce: B., a. s., zast. JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem Poděbradova 54, 512 51
Lomnice nad Popelkou, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se
sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, č. j. 9 Ca 291/2004 – 57,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2005, č. j. 9 Ca 291/2004 – 57,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále též „stěžovatel“) proti výše
uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2004, č. j. FŘ - 12705/13/03. Tímto správním
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období srpen 2000, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 8 dne
19. 11. 2002 pod č. j. 204098/02/008512/7864.
Ve své kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že mu bylo odepřeno právo domáhat
se spravedlnosti. Stěžovatel vznáší námitku, že elektronicky podaná žaloba ze dne 6. 12. 2004
byla řádně podepsána, tj. byl připojen řádný elektronický podpis. Na důkaz přiložil tiskový
výstup datové zprávy, ze které je podle stěžovatele patrno, že součástí datové zprávy byl
řádný elektronický podpis. Dále navrhuje v případě, že by Nejvyšší správní soud shledal
za potřebné, znalecké ohledání počítače, z něhož byla datová zpráva vypravena a počítače
soudu. Odkazuje na komunikaci s úřednicemi soudu H. Ch. aj. P. Stěžovatel od začátku
vyjadřoval nesouhlas se skutečností, že by podaná správní žaloba neobsahovala řádný
elektronický podpis. Usnesení soudu je proto nesprávné, protože je založeno na nedostatečně
objasněném skutkovém stavu.
Napadené usnesení je podle stěžovatele založeno na nesprávném posouzení právní
otázky, a proto je nezákonné. Soud vyložil ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) způsobem, který přináší zásadní rozdíl mezi písemné
a elektronické podání. Podle názoru soudu písemné podání nemusí obsahovat podpis
oprávněné osoby a soud je povinen vyzvat účastníka řízení, aby v přiměřené lhůtě vadu
podání odstranil. U elektronického podání naopak dovozuje, že žaloba podaná v elektronické
podobě bez elektronického podpisu je podáním, kterým nelze disponovat řízením nebo jeho
předmětem. Stěžovatel namítá, že smyslem preklusivní lhůty pro podání správní žaloby
je přimět žalobce, aby vznesl všechny žalobní námitky a nemohl je dále rozšiřovat. Na druhou
stranu pokud správní žaloba trpí nedostatky, které garantují, že soudu byly sděleny všechny
žalobní námitky, a pouze formální důvody brání projednání žaloby, pak není smysluplného
důvodu, proč odpírat žalobci přístup k soudu. Podle stěžovatele má soud vyzvat k odstranění
formální vady a případ věcně projednat. Stěžovatel je toho názoru, že i kdyby žaloba
neobsahovala elektronický podpis (i když je nepochybné, že obsahovala), tak byla předložena
včas a v čitelné podobě, chybějící elektronický podpis je pouze odstranitelná formální vada.
Soud svým výkladem zakládá neopodstatněnou nerovnost mezi účastníky řízení podle
zvoleného způsobu komunikace. Písemné a elektronické podání má stejnou váhu, a není
důvodu, proč při odstraňování vady spočívající v absenci elektronického podpisu postupovat
odlišně oproti chybějícímu podpisu na písemném podání.
Stěžovatel učinil dne 9. 12. 2004 opakovaně podání, které stejně jako prvé podání
obsahovalo elektronický podpis. Soudní řád správní připouští, aby účastník, který učinil
podání v jiné formě než písemně, ústně do protokolu, či v elektronické formě podepsané
elektronicky podle zvláštního zákona, potvrdil své podání písemným podáním shodného
obsahu nebo předložil originál. Soud v odůvodnění uvedl, že druhé podání správní žaloby
není originálem. Stěžovatel namítá, že soud zatížil svůj postup podstatnou vadou, protože
nepřihlédl k tomu, že stěžovatel podal v třídenní zákonné lhůtě originál datové zprávy.
Stěžovatel se proto opětovně dovolává zdravého rozumu. Smyslem ustanovení umožňujícího
potvrzení podání, pokud původní bylo podáno v nestandardní formě, je umožnit účastníkovi
řízení zhojit svůj postup, pokud je původní podání sice čitelné, ale je předloženo ve formě,
kterou soudní řád správní nezná. Opětovně zde zákonodárce projevil vůli odstranit formální
vadu podání, pokud je jasné, že obsah původního podání nebude změněn. A tak tomu došlo i
v daném případě, a proto je podání ze dne 9. 12. 2004 předložením originálu. A proto i kdyby
prvé podání správní žaloby neobsahovalo řádný elektronický podpis, což již bylo výše
vyvráceno, tak bezpochyby druhé podání žaloby bylo předložením originálu, a proto
způsobilé zhojit domnělou vadu prvého podání.
Stěžovatel je dále toho názoru, že pokud soud vydal přípis, ve kterém označil všechny
skutečnosti bránící věcnému projednání žaloby, pak je svým vlastním rozhodnutím vázán.
Jinak řečeno, vyjádřil-li soud taxativní výčet nedostatků, které má stěžovatel zhojit, pak není
jiných nedostatků, které by věcnému projednání bránily. Soud mlčky přiznal, že žaloba byla
podána řádně, protože se věnoval odstraňování dalších překážek bránících věcnému
projednání. Opak by znamenal, že soud i přesto, že žaloba byla podána opožděně, nezákonně
činil další úkony, které činit neměl, protože věcné projednání žaloby nepřipadalo v úvahu
pro její opožděné podání.
Ve shora označené věci si stěžovatel účtuje na nákladech řízení následující soudní
poplatek za kasační stížnost 3000 Kč, odměnu advokáta za převzetí věci a přípravy zastoupení
1000 Kč, za poradu s klientem 1000 Kč, za podání žaloby 1000 Kč, za hotové výdaje 225 Kč.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje napadené usnesení městského soudu
zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný sdělil, že se k obsahu kasační stížnosti nebude vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvod, obsažený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť kasační stížnost podal z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Protože Nejvyšší správní soud je zásadně vázán
důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zaměřil se v dalším toliko na posouzení
zákonnosti procesního postupu městského soudu.
Ze soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti rozhodné
pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Předmětnou žalobu podal stěžovatel
prostřednictvím svého zástupce dne 6. 12. 2004 v elektronické podobě (odeslána byla
v sobotu 4. 12. 2004). Soud ještě týž den (6.12. 2004) zaslal zástupci stěžovatele
elektronickou formou upozornění, že jeho podání bylo přijato bez elektronického podpisu
s tím, že elektronicky podepsaná podání musí mít připojený kvalifikovaný certifikát
vystavený První certifikační autoritou. Na toto upozornění reagoval zástupce stěžovatele
sdělením elektronickou formou dne 7. 12. 2004, ve kterém uvedl, že prověřil podání a zjistil,
že obsahuje zaručený elektronický podpis vydaný ICA. Dne 8. 12. 2004 soud opět upozornil
stěžovatele, že jeho elektronický podpis nebyl přiložen. Dne 9. 12. 2004 zástupce stěžovatele
zopakoval podání a opět upozorňoval, že toto i původní podání je opatřeno elektronickým
podpisem. Následně ověřovala toto podání vedoucí oddělení informatiky, která si vyžádala
novou datovou zprávu opatřenou elektronickým podpisem, a poté, co se nepodařilo vyřešit
daný problém, poradila zástupci stěžovatele konzultaci s certifikační autoritou. Zástupce
stěžovatele však argumentoval, že podává denně až deset elektronicky podepsaných podání
na soudy, a neměl přitom žádný problém s elektronickým podpisem. Poslal proto datovou
zprávu s vyšším stupněm zabezpečení. Na toto sdělení odpověděla vedoucí informatiky tak,
že zaslaná zpráva byla elektronicky podepsaná, ale byla zašifrovaná. Ve vzájemné spolupráci
se zástupcem stěžovatele byl následně i tento problém vyřešen a ještě týž den, tj. 9. 12. 2004,
bylo soudem zasláno potvrzení podání s elektronickým podpisem.
Z přiloženého tiskového výstupu datové zprávy vyplývá, že součástí datové zprávy
odeslané dne 4. 12. 2004 byl řádný elektronický podpis, nevyplývá z ní však, zda a jak byla
doručena.
Z tvrzení žalobce v podané žalobě vyplývá, že napadané rozhodnutí bylo stěžovateli
doručeno dne 7. 10. 2004.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda by byla žaloba podána včas, i kdyby
elektronické podání doručené soudu dne 6. 12. 2004 neobsahovalo elektronický podpis
v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o elektronickém podpisu).
Dle ust. §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě
podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Dle odst. 4 cit. ustanovení
zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Dle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením
nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické
formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné
formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být
předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Z citovaného ustanovení tedy vyplývá
možnost učinit podání i v elektronické podobě a toto podání pak do tří dnů doplnit
předložením jeho originálu. Jiný požadavek na podání učiněné v elektronické podobě
v zásadě není stanoven.
Jak vyplývá z obsahu spisu, dvouměsíční zákonná lhůta podle §72 odst. 1 s. ř. s.
k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí počala podle §40 odst. 1 s. ř. s. běžet v pátek
8. 10. 2004 a posledním dnem této zákonné lhůty bylo úterý 7. 12. 2004.
Městský soud v odůvodnění napadaného usnesení uvedl, že předmětné podání
neobsahovalo elektronický podpis a zároveň ani nebylo potvrzeno písemným podáním
shodného obsahu a nebyl předložen jeho originál. Podání stěžovatele ze dne 9. 12. 2004
dle názoru městského soudu není písemným podáním, ani není originálem podání ze dne
6. 12. 2004.
S tímto právním názorem se však Nejvyšší správní soud neztotožnil a zaujal zde stejný
právní názor jaký již zaujal např. ve věci č. j. 2 Afs 81/2006.
Při posuzování možnosti činit různá podání a úkony elektronickou formou je nutno
vycházet z právní úpravy zakotvené v zákoně o elektronickém podpisu. Jedním z hlavních
principů zákona je zajistit, aby datové zprávy nebyly diskriminovány, tj. že nesmí existovat
rozpor v zacházení mezi datovými zprávami a dokumenty na papíře. Tento princip lze použít
i pro výklad pojmu „originál“.
Ačkoliv z právní úpravy není zcela zřejmé, co to je „originál“ elektronického podání,
objektivně teleologickým výkladem, jehož úlohou je vystihnout smysl a účel právní normy
v souvislosti s potřebami společnosti v aktuální situaci, v níž se má norma realizovat, lze dojít
k závěru, že pojem „originál“ v sobě zahrnuje nejen původní vyhotovení v listinné podobě,
nýbrž i původní vyhotovení elektronického podání s elektronickým podpisem splňující
požadavky zákona o elektronickém podpisu.
Za situace, kdy předmětná žaloba byla podána stěžovatelem prostřednictvím zástupce
dne 6. 12. 2004 v elektronické podobě a dne 9. 12. 2004 zástupce stěžovatele zopakoval
podání opatřené zaručeným elektronickým podpisem, jak potvrdil i městský soud, dostál
požadavkům dikce ust. §37 odst. 2 s. ř. s., která na danou věc dopadá. I kdyby předmětné
podání, jak bylo odesláno, neobsahovalo elektronický podpis, bylo toto zároveň potvrzeno
předložením elektronického originálu podání stěžovatele. Žaloba podaná v elektronické
podobě dne 6. 12. 2004 byla stěžovatelem v souladu s §37 odst. 2 s. ř. s. řádně doplněna
podáním originálu žaloby, a to ve lhůtě 3 dnů po podání elektronickou cestou. Lze tedy
uzavřít, že Městský soud v Praze pochybil, pokud k elektronickému podání žaloby nepřihlížel
a dospěl k závěru, že stěžovatel podal řádně žalobu až dne 9. 12. 2004, a tudíž opožděně.
Nejvyšší správní soud se proto dále nezabýval námitkami ohledně nesprávného
zjištění skutkového stavu, tj. zda prvé podání správní žaloby v elektronické podobě
obsahovalo či neobsahovalo řádný elektronický podpis. Na základě výše uvedeného Nejvyšší
správní soud provedení stěžovatelem navrhovaného důkazu znaleckým posudkem považuje
za nadbytečné.
Nejvyšší správní soud naopak nepřisvědčil argumentaci stěžovatele, pokud tvrdí,
že není důvodu, proč při odstraňování vady spočívající v absenci elektronického podpisu
postupovat odlišně oproti chybějícímu podpisu na písemném podání. Danou situaci totiž
přímo upravuje §37 odst. 2 s. ř. s., když stanoví, že podání učiněné v jiné formě musí být
do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho
originál, jinak se k němu nepřihlíží. Elektronické podání bez elektronického podpisu
představuje podání učiněné v jiné formě, a je tedy třeba postupovat podle této výslovné právní
úpravy.
Nejvyšší správní soud za těchto okolností konstatuje, že shledal důvod pro zrušení
napadeného usnesení městského soudu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozhodnutí městského soudu zrušit a vrátit
mu věc k dalšímu řízení (§110 s. ř. s.). V dalším řízení se městský soud zaměří na nápravu
vytýkaného pochybení, tedy věc meritorně projedná ve smyslu žalobních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti městský soud pojedná v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu