ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.168.2005
sp. zn. 5 Afs 168/2005 - 150
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce
Ing. P. S., práv. zast. JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem
Ostravská 1555, Frýdek-Místek, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, nám.
Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 7. 2005, č. j. 29 Ca 175/2004 – 78,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. 29 Ca 175/2004 - 78 byla
zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2004, č. j. FŘ 110/440/04-0107,
kterým byl k odvolání žalobce změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu
v Otrokovicích ze dne 5. 9. 2003, č. j. 44341/03/305971/6199, kterým byla žalobci dodatečně
vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 tak, že původně
doměřená částka 441 060 Kč byla rozhodnutím o odvolání částka změněna na částku
448 540 Kč. Krajský soud v Brně k námitce žalobce o tom, že nebyl akceptován později
v průběhu řízení žalobcem předložený peněžní deník konstatoval, že žalovaný v žalobou
napadeném rozhodnutí plně dostál svým zákonným povinnostem, bylo řádně uvedeno, který
důkazní prostředek nebyl osvědčen a z jakého důvodu. Konstatoval, že z odůvodnění žalobou
napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný neměl v otázce výše příjmů za období
od 1. 1. 1999 do 30. 9. 1999 pochybnosti, neboť vycházel z žalobcem předloženého přehledu
součtu peněžního deníku, přičemž tam uvedená částka korespondovala s údaji uvedenými
v přehledu příjmů a výdajů, který tvoří přílohu ke Smlouvě o vypořádání majetkových vztahů
mezi účastníky sdružení ze dne 30. 9. 1999. Žalovaný rovněž odůvodnil, proč nevycházel
z jiné žalobcem předložené listiny.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce v zákonné lhůtě kasační
stížnost, kterou opřel o důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konstatoval,
že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související s obsahem sdružení, jehož byl
žalobce členem, rovněž právní výklad toho, co má správce daně prokazovat. Namítal,
že závěry soudu o uplatnění námitek až po uplynutí lhůty k podání žaloby neobstojí, protože
rozpor mezi dvěma peněžními deníky je namítán již v podané žalobě. Namítal, že oba
účastníci sdružení vložili do sdružení celý obchodní majetek svých firem. Bylo na vůli
účastníků, jaké věci do sdružení vloží. Omezovat nakládání s vlastnictvím lze jen na základě
zákona a podle vůle účastníků se všechen tento majetek stal jejich podílovým
spoluvlastnictvím. To má podstatný vliv na posouzení, které výdaje a které příjmy bylo
možné do sdružení zahrnout a tím i na celkové daňově uznatelné příjmy a výdaje účastníků
sdružení. V době, kdy bylo vydáno kasační stížností napadené soudní rozhodnutí, nebyl
žalobce seznámen s daňovým přiznáním druhého účastníka sdružení. Jak v době, kdy podával
odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, tak v době, kdy podával žalobu, vycházel
z předpokladu, že druhý člen sdružení ve svém daňovém přiznání uvedl 50% příjmů i výdajů
uskutečněných za dobu trvání sdružení. Protože tomu tak nebylo, byl žalobce oprávněn
zahrnout do svého daňového přiznání veškeré daňově uznatelné příjmy a výdaje uskutečněné
za dobu trvání sdružení. Namítal, že správce daně při provádění daňové kontroly porušil
ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, když sám rozhodl o tom, co bylo
vlastnictvím jednotlivých členů sdružení a neoprávněně sám rozděloval příjmy a výdaje
na jednotlivé účastníky sdružení. Žalovaný toto pochybení neodstranil a rovněž krajský soud
tuto vadu odstranit nemohl, protože mu zřejmě nebylo známo daňové přiznání společníka
žalobce. Namítal, že oba předložené peněžní deníky mohly být posouzeny pouze jako
pomůcky, nikoli jako účetní kniha. Jedinou účetní knihou byl peněžní deník uzavřený
ke konci roku 1999. Daňová kontrola se měla zabývat celým účetnictvím obou účastníků
sdružení za celý rok 1999 a teprve z těchto knih mohla zjistit skutečný stav věci. Protože bylo
vycházeno z pomocného a irelevantního dokladu, bylo porušeno ustanovení §31 odst. 2
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (daňového řádu).
Žalovaný navrhl zamítnutí podané kasační stížnosti. Zdůraznil, že správce daně
neprokazoval existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost
či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem.
Upozornil na ustanovení §12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů s tím, že ze smlouvy
o sdružení ze dne 31. 3. 1998 vyplývá, že rozdíl mezi příjmy a výdaji bude rozdělen mezi
účastníky sdružení stejným dílem. Proto se žalovaný neztotožnil s námitkami žalobce ohledně
daňového druhého společníka a rovněž s námitkou o tom, že správce daně porušil ustanovení
občanského zákoníku o sdružení, potažmo o nakládání s vlastnictvím. V daňovém přiznání
stěžovatel uvedl nesprávné údaje proto, že zde stěžovatel neuvedl příjmy a výdaje za období
trvání sdružení, které měl v souladu se smlouvou o sdružení vykázat v poloviční výši a příjmy
a výdaje ze samostatné výdělečné činnosti, které měl vykázat v plné výši.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v mezích
stěžovatelem uplatněného důvodu a kasační stížnost neshledal důvodnou.
Nejprve je třeba konstatovat, že soudy ve správním soudnictví přezkoumávají žalobou
napadená správní rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s.),
tzn. skutkových či právních důvodů, pro které žalobce považuje napadené rozhodnutí
za nezákonné či nicotné /ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s./. Je proto nezbytné,
aby žalobce rozhodné skutečnosti, které dle jeho názoru odůvodňují zrušení žalobou
napadeného rozhodnutí resp. prohlášení jeho nicotnosti, v podané soudní žalobě uvedl. Podle
ustanovení §109 odst. 3 věta první s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti. To znamená, že rozsudek krajského soudu přezkoumá se zřetelem k důvodům
obsaženým v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (ustanovení §102 s. ř. s.) a důvody, které lze
v kasační stížnosti s úspěchem uplatnit, se vztahují právě k napadenému rozhodnutí krajského
soudu. Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval (rozsudek ze dne 31. 5. 2004, č. j.
3 Azs 43/2003 - 48 publikovaný na www.nssoud.cz, je třeba zmínit, že byť NSS k níže
uvedenému závěru dospěl při posouzení důvodnosti kasační stížnosti proti usnesení
o zastavení řízení před krajským soudem, není žádného důvodu jeho závěry neaplikovat
obecně), že v kasační stížnosti musí stěžovatel uvést, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí
soudu. Omezí-li se pouze na výtky směřující proti rozhodnutí správního orgánu, aniž jakkoli
zpochybní rozhodnutí soudu, je jeho kasační stížnost nedůvodná, neboť výtky v ní obsažené
jdou mimo rámec rozhodnutí krajského soudu.
Z podané žaloby vyplývá, že konkrétním žalobním bodem, který byl proti rozhodnutí
o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru v podané žalobě uplatněn, byly okolnosti
týkající se peněžního deníku předloženého při ústním jednání dne 3. 9. 2003. Vedle toho
žalobce odkázal na ustanovení daňového řádu, která měla být postupem daňových orgánů
porušena a provedl výpočet daňové povinnosti za situace, kdy by bylo vycházeno z údajů jím
posléze předložených. Kasační stížností napadený rozsudek pak obsahuje k této námitce
odůvodnění v prvním odstavci na str. 5. Krajský soud neuzavřel, že námitka vztahující
se k žalobcem dne 3. 9. 2003 předloženému peněžnímu deníku byla uplatněna po uplynutí
lhůty k podání žaloby (ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.). Pouze konstatoval, vedle závěru
o nedůvodnosti uplatněné námitky, že k jejímu doplnění by nebylo lze přihlédnout v důsledku
jejího uplatnění po uplynutí zákonné lhůty a toliko poznamenal, že ani doplněná argumentace
by k závěru o důvodnosti námitky nevedla.
Žalobce dále v kasační stížnosti uplatnil námitky vztahující se k povaze sdružení
v rámci kterého provozoval žalobce se svým společníkem podnikatelskou činnost, popsal
právní úpravu o povaze práv a povinností členů sdružení k věcem a právům do sdružení
vložených s tím, že tyto okolnosti mají vliv na posouzení, které příjmy a výdaje by bylo
možno do sdružení zahrnout. Namítal, že tato část kasační stížnosti napadá vady správního
řízení, ve kterém byla žalobci dodatečně vyměřena daň. Mezi námitky tohoto druhu náleží i
námitka vztahující se k tvrzení o tom, že jedinou účetní knihou, ze které byl správce daně
oprávněn vycházet, byl peněžní deník uzavřený ke konci roku 1999 a oba při kontrole
předložené deníky lze považovat toliko za pomůcky (zde je vhodné poznamenat, že není
zřejmé, zda žalobce míní pomůcky ve smyslu ustanovení §31 odst. 5 či nikoli). Společné
těmto námitkám je to, že nesměřují proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ale vztahují
se k proběhnuvšímu daňovému řízení. Tyto námitky žalobce neuplatnil v podané žalobě
a poprvé se objevují až v řízení o kasační stížnosti. S poukazem na shora citované rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jim proto již z tohoto důvodu nelze přiznat důvodnost a nelze
jimi dosáhnout zrušení rozsudku krajského soudu pro některý z důvodů, pro které lze kasační
stížnost podat.
S poukazem na shora uvedené důvody proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že přezkoumávané rozhodnutí Krajského soudu v Brně je správné, a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu