ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.180.2006
sp. zn. 5 Afs 180/2006 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce T., a. s., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám.
Svobody 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného – stěžovatele proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 6. 2006, č. j. 30 Ca 154/2005 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený
rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí
žalovaného Finančního ředitelství v Brně ze dne 5. 4. 2005, č. j. 1199/05/FŘ/170 pro vady
řízení a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Zrušeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí
Finančního úřadu ve Zlíně – platebnímu výměru č. 35/2004 na penále ve výši 72 720 Kč
za neoprávněné zadržení prostředků státního rozpočtu, č. j. 242163/04/303980/4090 ze dne 7.
12. 2004, jímž bylo žalobci sděleno penále v souladu s §30 odst. 1 a 6 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České
republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů a podle §63 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Krajský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2005
č. j. 1199/05/FŘ/170 s odůvodněním, že přisvědčil tvrzení žalobce, že je nepřezkoumatelné
v části určení výše a výpočtu penále, neboť není přezkoumatelným způsobem určen počátek
prodlení. Z rozhodnutí není patrné jak dospěl žalovaný ke stanovení dne splatnosti přeplatku
na dotaci, a tím ke stanovení počátku lhůty pro výpočet penále. Relevantní skutečností je
především to, že žalovaný neuvedl z jakého ustanovení „Podmínek, nebo z jakého právního
předpisu vyplývá časové určení, do kdy měly být tyto finanční prostředky vráceny.
Stěžovatel napadl včasnou kasační stížností rozsudek krajského soudu z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že nelze souhlasit s názorem krajského soudu,
že napadené rozhodnutí trpí vadami řízení, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
rozhodnutí, neboť penále bylo vyměřeno ve správné výši.
V Podmínkách čerpání investiční dotace na zpracování energetického auditu
a energetického průkazu pro rok 2000 (dále jen Podmínky), které jsou nedílnou součástí
Rozhodnutí o účelovém určení prostředků státního rozpočtu (dále jen Rozhodnutí) je v článku
8 stanovena povinnost použít dotaci do 31. 12. 2000, protože tuto dotaci není možno převádět
do následujícího roku. To znamená, že do tohoto data mohl žalobce zvrátit procentuální
poměr vlastních peněz a poskytnuté dotace, aby poměr byl v souladu s rozhodnutím.
V článku 13 Podmínek je stanovena povinnost investora v případě vyššího poměru
dotace vyžádat si u ČEA číslo účtu, na která má investor převést vzniklý přeplatek. Investor
měl dodržet 60 % podíl dotace z celkové částky. Ve skutečnosti prokázal vynaložení částky
478 800 Kč místo částky 600 000 (z toho dotace 360 000 Kč - cca 75 %). Nesplnění
povinností vyplývající z Podmínek je podle článku 22 Podmínek porušením rozpočtové kázně
podle §30 zákona č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a podléhá příslušným
sankcím.
Zadržené prostředky státního rozpočtu nebo státních fondů republiky jsou subjekty,
kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky,
popřípadě státnímu fondu republiky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále
ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků nejvýše
však do výše této částky.
Žalobce zadržel výše uvedené prostředky, a to od 1. 1. 2001. K tomuto datu
se totiž dopustil nesplnění povinnosti a od tohoto data navazuje povinnost zadržené
prostředky vrátit. Je mu tedy stanovena povinnost tyto prostředky odvést do státního rozpočtu,
pokud tak neučiní ocitá se v prodlení, a to od následujícího dne po dni, kdy tak měl učinit.
Žalobci byla určena povinnost předložit roční zúčtování v článku 12 Podmínek,
a to do 31. 1. 2001. Podmínkami mu tedy byla prodloužena lhůta dokdy má prostředky
vyúčtovat a možný vzniklý přeplatek v případě vyššího poměru dotace odvést.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že souhlasí s právními a skutkovými
závěry soudu.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná.
Stěžovatel tvrzené nesprávné posouzení právní otázky soudem spatřuje v tom,
že krajský soud v předchozím řízení nesprávně dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí stěžovatele o odvolání žalobce pro nedostatek důvodů. Všechna tvrzení
stěžovatele uvedená v kasační stížnosti směřují k tomu, že penále bylo vyměřeno ve správné
výši. Má tedy zřejmě za to, že jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. S tímto jeho názorem
Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Správce daně a odvolací orgán – stěžovatel jsou povinni
přesvědčivě odůvodnit, jakými úvahami se při svém rozhodnutí řídí a o jaká zákonná
ustanovení svoje záměry opírají. To se v daném případě nestalo, jak již správně a výstižně
uvedl krajský soud v napadeném rozsudku. I Nejvyšší správní soud má za to,
že v přezkoumávaném rozhodnutí stěžovatele (ani v rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně) není přesně určen a odůvodněn den vzniku povinnosti žalobce platit penále. Zákon
č. 576/1990 Sb., v §30 odst. 1 stanoví, že neoprávněně použité nebo zadržené prostředky
státního rozpočtu republiky nebo státních fondů republiky jsou subjekty, kterým byly
poskytnuty, povinny odvézt ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popřípadě státnímu
fondu republiky a zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále ve výši 1 promile denně
z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky.
Podle §1 odst. 1, písm. b), z. č. 531/1990 Sb. o územních finančních orgánech (ve znění
v době rozhodnutí stěžovatele) územní finanční orgány jsou správní úřady, které spravují
dotace, mimo jiné provádějí výkon správy odvodů za porušení rozpočtové kázně podle
zvláštního právního předpisu. Správu odvodů za porušení rozpočtové kázně upravuje zákon č.
338/1992 Sb. o správě daní a poplatků (viz jeho §1 odst. 1). Tento zákon v §63 upravuje
daňové nedoplatky a penále, přičemž v odst. 1 stanoví, že daňový dlužník je v prodlení,
nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. Proto je třeba, aby správní
orgány určily zcela určitě, kdy byl žalobce povinen odvézt neoprávněně použité nebo
zadržené prostředky dotace a zda a kdy se dostal do prodlení a aby své záměry řádně
odůvodnily. Způsob, jakým to dosud učinily je zcela nepřesvědčivý.
Po přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná. S ohledem na výše uvedené
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalobci náklady řízení nevznikly, proto Nejvyšší
správní soud rozhodl, že se žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu