ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.28.2007:37
sp. zn. 5 Afs 28/2007 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: E.,
a. s. v likvidaci, zast. JUDr.Renatou Volnou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 25,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006,
č. j. 29 Ca 236/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svou kasační stížností napadá v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba
stěžovatele směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2003, č. j. 2136/03/FŘ/120.
Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť tvrdí, že výklad,
který učinil krajský soud v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ohledně
oprávnění odečíst daňovou ztrátu za rok 1993 ve zdaňovacím období 1997, je neústavní.
Poukazuje na ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Tvrdí, že nová právní úprava umožnila stěžovateli jako běžné akciové společnosti, uplatnění
daňové ztráty a je právně nerozhodné, zda stěžovatel jako investiční fond v roce 1993 nemohl
daňovou ztrátu uplatnit. Nikde ze zákona dle stěžovatele neplyne, že by si jako akciová
společnost nemohl uplatnit ztrátu v budoucnu. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu č. j.
IV. ÚS 66/02. Navrhuje rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud v první řadě zkoumal podmínky přípustnosti kasační stížnosti
stěžovatele. Kasační stížnost je přípustná, pokud se opírá o zákonem vymezený důvod (§103
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §104 odst. 4 s. ř. s.) a pokud se nejedná o stížnost
proti rozhodnutí, které je ex lege z kasačního přezkumu vyloučeno (§104 odst. 1 až 3 s. ř. s.).
Zatímco první podmínku přípustnosti, tedy přípustný důvod, kasační stížnost stěžovatele
splňuje, podmínku druhou již nikoliv.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) je kasační stížnost nepřípustná
proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno,
že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že z předloženého soudního spisu vyplývá,
že napadeným rozsudkem krajský soud rozhodl znovu poté, kdy Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 11. 7. 2006, č. j. 2 Afs 142/2005 - 80, předchozí rozsudek krajského soudu
ze dne 4. 3. 2005, č. j. 29 Ca 351/2003 - 53 zrušil a zavázal ho právním názorem. Dále
Nejvyšší správní soud z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zjistil,
že se krajský soud při svém novém rozhodnutí plně odvolal na odůvodnění zmíněného
rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel pak ve své kasační stížnosti ani nenamítá, že by krajský soud závazný
právní názor Nejvyššího správního soudu nerespektoval, jeho argumentace směřuje totiž
právě proti tomuto názoru. S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud uzavírá,
že předpoklady nepřípustnosti kasační stížnosti, jak je stanoví norma obsažená v ustanovení
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., byly naplněny.
Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 2 Afs 142/2005 -
80 jasně vyjádřil svůj názor na výklad hmotného práva (zde na možnost uplatnění daňové
ztráty), který byl pro krajský soud závazný; i ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.
IV. ÚS 136/05 ze dne 8. 6. 2005 vyjádřil, že ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. zajišťuje,
aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní
názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší
soud tímto právním názorem řídil.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu odmítl
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. a §104
odst. 3 písm. a) s. ř. s. , neboť návrh stěžovatele je podle s. ř. s. nepřípustný. Za této procesní
situace se Nejvyšší správní soud nemohl věcně zabývat důvodností kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační stížnosti - nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu