ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.42.2007
sp. zn. 5 Afs 42/2007 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: obec B., zastoupené Mgr. Janem Kratochvílem, advokátem se sídlem Belgická 38,
Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně – stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 21. 3. 2007, č. j. 30 Ca 23/2007 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností napadla shora uvedené
usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba
na zrušení rozhodnutí ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10444/06-1700-402153 jímž žalovaný zamítl
odvolání proti rozhodnutí o obnově řízení vydanému Finančním úřadem v Sokolově dne
27. 1. 2006 pod č. j. 2009/06/155980/2103.
Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné uvedl,
že „jelikož v daném případě lhůta pro podání žaloby skončila v souladu s výše uvedeným
počítáním lhůt uplynutím pátku 2. 3. 2007, avšak žaloba byla předána k poštovní přepravě
až dne 5. 3. 2007, soud podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. předmětnou žalobu jako opožděně
podanou usnesením odmítl“.
Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu kasační stížností v celém rozsahu
z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dále z důvodu tvrzené
nezákonnosti napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že podala správní žalobu dne 5. 3. 2007,
kdy byla žaloba předána k poštovní přepravě. Tento den je dnem podání žaloby. Stěžovatelka
je toho názoru, že postupovala v souladu se zákonem a podání učinila včas, když podle §40
odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího poté,
kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V tomto konkrétním případě je zákonná lhůta
dvou měsíců, která počíná běžet počátkem dne následujícího od oznámení doručení
písemného vyhotovení správního rozhodnutí, tedy ode dne 3. 1. 2007.
Podle odst. 2 téhož ust. zákona lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Takovým dnem
je v daném případě den 3. 3. 2007.
Podle odst. 3 téhož ust. zákona připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Jelikož poslední den
lhůty tedy den 3. 3. 2007 byla sobota, stal se posledním dnem lhůty pro včasné podání
nejblíže následující pracovní den a to bylo pondělí dne 5. 3. 2007.
Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Stěžovatelkou výslovně uplatněné důvody v kasační stížnosti namítají nezákonnost
rozhodnutí soudu ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) a tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále nezákonnost
ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že kasační stížností
je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatelku v úvahu z povahy věci
pouze kasační stížnost dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. , kterou dle obsahu kasační
stížnosti stěžovatelka spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Stěžovatelka tvrzené nesprávné posouzení právní otázky soudem spatřuje v tom,
že krajský soud v předchozím řízení nesprávně dospěl k závěru ohledně určení dne,
kterým končí zákonná lhůta k podání žaloby.
Nejvyšší správní soud k posuzované otázce uvádí:
Ustanovení §72 odst. 1 věta prvá s. ř. s. stanoví, že žalobu lze podat do dvou měsíců
poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným
zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V posuzovaném
případě zvláštní zákon nestanovuje lhůtu jinou.
Podle ustanovení §40 odst. 1 věty prvé s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Podle ustanovení §40 odst. 2 věty prvé s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
s dnem, který určil počátek lhůty.
Nejvyšší správní soud vychází z tvrzení stěžovatelky, nezpochybněného žalovaným,
že stěžovatelce (zástupci stěžovatelky s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení), bylo
rozhodnutí správního orgánu napadené žalobou doručeno dne 2. 1. 2007.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že v tomto konkrétním případě je zákonná lhůta
dvou měsíců, která počíná běžet počátkem dne následujícího od oznámení doručení
písemného vyhotovení správního rozhodnutí, tedy ode dne 3. 1. 2007. Dle názoru
stěžovatelky pak zákonná lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty a za tento den považuje 3. 3. 2007.
Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci nesprávné posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, neboť se ztotožnil s názorem krajského soudu, že posledním
dnem lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného byl den 2. 3. 2007.
Den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek je den oznámení rozhodnutí
doručením písemného vyhotovení a tedy den 2. 1. 2007.
Lhůta pro podání žaloby pak počala běžet 3. 1. 2007 (počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek) a zákonná lhůta k podání žaloby určená podle
měsíců skončila uplynutím dne 2. 3. 2007, tedy dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (2. 1. 2007). Dne 2. 3. 2007 byl pátek – den pracovní.
Po přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby není nezákonné a proto
kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly, proto
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. srpna 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu