ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.67.2007
sp. zn. 5 Afs 67/2007 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: Obec B., zastoupená Mgr. Janem Kratochvílem, advokátem se sídlem Belgická
38, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, Plzeň,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně – stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 57 Ca 24/2007 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včasnou kasační st ížností napadla shora uvedené
usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba
na zrušení rozhodnutí ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10445/06-1700-402153, jímž žalovaný zamítl
odvolání proti rozhodnutí o obnově řízení vydanému Finančním úřadem v Sokolově dne
27. 1. 2006 pod č. j. 2012/06/155980/2103.
Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení dospěl k závěru, že žaloba byla
podána opožděně, když lhůta pro její podání skončila uplynutím pátku 2. 3. 2007,
avšak žaloba byla předána k poštovní přepravě až dne 5. 3. 2007. Krajský soud
proto předmětnou žalobu dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou usnesením
odmítl.
Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu kasační stížností v celém rozsahu
z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dále z důvodu tvrzené
nezákonnosti napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že podala správní žalobu dne 5. 3. 2007,
kdy byla žaloba předána k poštovní přepravě. Tento den je dnem podání žaloby. Stěžovatelka
je toho názoru, že postupovala v souladu se zákonem a podání učinila včas, když podle §40
odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. V tomto konkrétním případě je zákonná
lhůta dvou měsíců, která počíná běžet počátkem dne následujícího od oznámení doručení
písemného vyhotovení správního rozhodnutí, tedy ode dne 3. 1. 2007.
Podle odst. 2 téhož ust. zákona lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Takovým dnem
je v případě stěžovatelky den 3. 3. 2007.
Podle odst. 3 téhož ust. zákona připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Jelikož poslední den
lhůty tedy den 3. 3. 2007 byla sobota, stal se posledním dnem lhůty pro včasné podání
nejblíže následující pracovní den a to bylo pondělí dne 5. 3. 2007.
Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
je v ní namítán důvod odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
neboť stěžovatelka tvrdí, že její žaloba nebyla podána opožděně, a proto je rozhodnutí
krajského soudu, které její žalobu pro opožděnost odmítlo, nezákonné.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Spornou otázkou je, zda krajský soud správně posoudil žalobu jako opožděnou
a zda bylo na místě ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnout.
Ustanovení §72 odst. 1 věta prvá s. ř. s. stanoví, že žalobu lze podat do dvou měsíců
poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným
zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. V posuzovaném
případě zvláštní zákon nestanovuje lhůtu jinou.
Podle ustanovení §40 odst. 1 věty prvé s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Podle ustanovení §40 odst. 2 věty prvé s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Nejvyšší správní soud vychází z tvrzení stěžovatelky, nezpochybněného žalovaným,
že stěžovatelce (zástupci stěžovatelky s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení), bylo
rozhodnutí správního orgánu napadené žalobou doručeno dne 2. 1. 2007.
Namítá-li stěžovatelka, že zákonná lhůta dvou měsíců, která počíná běžet počátkem
dne následujícího od oznámení doručení písemného vyhotovení správního rozhodnutí,
tedy ode dne 3. 1. 2007, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek lhůty, tj. dle stěžovatelky 3. 3. 2007, nelze s ní souhlasit.
Den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, je den oznámení rozhodnutí
doručením písemného vyhotovení, v daném případě pátek 2. 1. 2007,
nikoli, jak se stěžovatelka nesprávně domnívá, sobota 3. 1. 2007.
Lhůta pro podání žaloby pak počala běžet v sobotu 3. 1. 2007 (počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek) a zákonná lhůta k podání
žaloby určená podle měsíců skončila uplynutím dne 2. 3. 2007, tedy dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (pátek 2. 1. 2007). Dne 2. 3. 2007 byl
pátek – den pracovní. Žaloba byla podána k poštovní přepravě po uplynutí zákonné lhůty dne
5. 3. 2007 a nelze tak dospět k jinému závěru, než že byla podána opožděně.
Po přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby není nezákonné
a proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákl adů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. září 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu