ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.72.2006
sp. zn. 5 Afs 72/2006 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: L. s. r. o., právně zast. Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Příkop 4, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, 602 00
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7.
2005, č. j. 30 Ca 298/2004 – 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. 30 Ca 298/2004 – 25
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený
rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne
5. 3. 2002, č. j. 110-6068/2001-0106. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Finančního úřadu v Letovicích ze dne 23. 7. 2001, č. j.
13597/01/285971/3811, platebnímu výměru, kterým mu byla předepsána k přímému placení
daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období roku 1999 ve výši
304 608 Kč.
Stěžovatel napadl rozsudek kasační stížností v celém rozsahu z důvodů tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení (ust.
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů - dále jen „s. ř. s.“), z důvodu vady řízení, neboť správní orgán vycházel
ze skutečností, které nemají oporu ve spise, a proto měl krajský soud napadené správní
rozhodnutí zrušit /ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s./ a z důvodů nepřezkoumatelnosti
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí /ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./. Stěžovatel
v prvé řadě namítá, že krajský soud rozhodl ve věci samé bez jednání, aniž by k tomu byl
ze strany žalobce nebo jeho zástupce vysloven souhlas, čímž tento soud odňal stěžovateli jeho
právo na projednání věci v jeho přítomnosti, kteréžto je mu zaručeno ustanovením čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadený rozsudek navrhoval stěžovatel zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření se k tomuto bodu kasační stížnosti nevyjádřil.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl žalobu a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání poté,
co s tímto postupem účastníci projevili souhlas (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že stěžovateli byla výzva
dle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez
nařízení jednání, doručena dne 8. 4. 2005. V reakci na tuto výzvu bylo krajskému soudu dne
15. 4. 2005 osobně doručeno sdělení stěžovatele, že souhlasí, aby Krajský soud v Brně
rozhodl o žalobě ve věci samé bez nařízení jednání, avšak pouze v případech uvedených
v ustanovení §76 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. §109
odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, neboť řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která by mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé /ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s./.
Podle ust. §51 odst. 1 s. ř. s., soud může rozhodnout o věci samé bez jednání,
jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen
také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu
svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Výše uvedené ustanovení presumuje předpoklady (fikci souhlasu), kdy může soud
o žalobě rozhodnout bez jednání. Pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení
ústního jednání, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání
(srov. též čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy České
republiky). Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání,
tato výjimka však musí být vykládána zejména s ohledem na zájmy účastníka řízení,
neboť je to tento účastník řízení, o jehož právech se rozhoduje a tento účastník také s řízením
disponuje.
V daném případě stěžovatel využil svého dispozičního práva a ve lhůtě stanovené
krajským soudem vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání pouze
pro případy uvedené v ust. §76 odst. 1 a 2 s. ř. s. Za situace, kdy však krajský soud nerozhodl
o žalobě v intencích ust. §76 odst. 1 a 2, nýbrž rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání,
bylo takovým postupem účastníkovi odepřeno jeho ústavně zaručené právo na veřejné a ústní
projednání věci.
Lze tak uzavřít, že právo účastníka trvat na nařízení ústního jednání musí soud
respektovat. V daném případě tímto způsobem krajský soud nepostupoval, a proto
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení (ust. §110 odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude krajský soud postupovat dále tak, že nelze o věci rozhodnout
bez nařízení jednání, neboť stěžovatel s takovým postupem nesouhlasil.
Pro úplnost pak Nejvyšší správní soud dodává, že v tomto svém rozhodnutí nikterak
nehodnotil kasační námitky stěžovatele ve věci samé ani důvody, pro které krajský soud
žalobu zamítl, neboť za situace, kdy shledal vadu v procesním postupu soudu, která by mohla
mít vliv na zákonnost rozhodnutí samotného se nemohl těmito zabývat.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne též o nákladech řízení účastníků
jak v řízení žalobním, tak i v řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu