ECLI:CZ:NSS:2007:5.AS.32.2007:83
sp. zn. 5 As 32/2007 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce:
K. D. s. r. o., zastoupený Mgr. Josefem Pelechem, advokátem se sídlem Kardinála Berana
1157/32, 301 00, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem
Jungmannova 35/29, 111 21, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2007, č. j. 9 Ca 163/2005 - 50,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2007, č. j. 9 Ca 163/2005 - 50
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále též „stěžovatel“) rozsudek
Městského soudu v Praze dne 16. 2. 2007, č. j. 9 Ca 163/2005 - 50, kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, živnostenského odboru
(dále jen MHMP) ze dne 19. 4. 2005, č. j. MHMP-133263/04/B/Ja-305; tímto žalovaný uložil
stěžovateli podle ustanovení §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o regulaci reklamy) pokutu ve výši
250 000 Kč za porušení ustanovení §2 odst. 3 téhož zákona. Toho se stěžovatel měl dopustit
tím, že jako zadavatel reklamy zadal reklamu na služby D. C., která měla být v rozporu
s dobrými mravy tím, že ohrožovala obecně nepřijatelným způsobem mravnost a obsahovala
prvky pornografie; současně žalovaný podle ustanovení §8 odst. 2 téhož zákona nařídil
ukončení této reklamy, a to dnem nabytí právní moci napadeného rozhodnutí.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že podle závěrů znaleckého posudku by bylo
jeho jednání v rozporu s dobrými mravy výlučně tehdy, pokud by docházelo k nevyžádané
distribuci. Pokud by k ní nedocházelo, nejednalo by se o jednání, které by bylo v rozporu
s dobrými mravy, respektive předmětné letáky by obecně neohrožovaly mravnost,
tudíž by toto jednání nespadalo pod ustanovení o nedovolené reklamě.
Předmětné letáky dle stěžovatele (a výslovně tak uvádí i zmiňovaný znalecký
posudek) samy o sobě mravnost neohrožují, tudíž se na ně nevztahuje shora uvedené zákonné
ustanovení. To vše platí zvlášť za situace, kdy sám Městský soud v Praze považuje distribuci
letáků na veřejnosti ve vztahu k zákonnosti napadeného rozhodnutí za irelevantní (str. 10
odst. 2 napadeného rozsudku). Stěžovatel má tedy i nadále za to, že jak rozhodnutí MHMP,
tak i rozhodnutí soudu napadené kasační stížností, jsou nezákonná pro nesprávnost posouzení
právní otázky (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
Stěžovatel má dále za to, že ú vahy MHMP, potažmo i Městského soudu v Praze,
ohledně distribuce letáků na území hlavního města Prahy, jsou spekulativní a nemají oporu
ve spisech. Stěžovatel se opakovaně dopisy ze dne 31. 1. 2005 a ze dne 18. 4. 2005 vyjádřil
tak, že předmětné letáky žádným způsobem neuvádí na veřejnosti do oběhu
a ani je jinak na veřejnosti nedistribuuje s odůvodněním, že jsou k dispozici
pouze v prostorách klubu, který provozuje, tedy jsou výlučně určeny pasivním konzumentům.
Koneckonců irelevantnost této otázky se proj evila i v citovaném výroku, kdy měl stěžovatel
porušit zákon tím, že jako zadavatel reklamy zadal reklamu na D. C. Stěžovatel navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že na napadeném rozhodnutí
a svém vyjádření k žalobě trvá. Ze spisového materiálu, dle žalovaného, jednoznačně
vyplývá, že k nevyžádané distribuci propagačních letáků klubu D . C. obsahujících prvky
pornografie v inkriminované době docházelo a dochází i nadále s tím rozdílem, že tyto letáky
jsou dle názoru dozorového orgánu z hlediska pornografie nezávadné. Ze spisového materiálu
je zřejmé, že zaměstnanci MHMP provedli v součinnosti se strážníky dne 23. 11. 2004
kontrolu nabídky propagačních letáků na noční podniky v centru hl. města Prahy. Podáním ze
dne 10. 1. 2005 žalovaný oznámil stěžovateli zahájení správního řízení pro porušení
ustanovení §2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy, jehož se stěžovatel měl dopustit tím, že šířil
reklamu na D. C. formou letáků rozdávaných veřejnosti, která ohrožuje obecně nepřijatelným
způsobem mravnost a obsahuje prvky pornografie.
Stěžovatel ve správním řízení uvedl, že osoby rozdávající letáky nejsou k obchodní
společnosti K. D. s. r. o. v žádném pracovním, ale ani v jiném obdobném vztahu. Předmětnou
reklamu na letácích si sice obchodní společnost K . D. s. r. o. nechala vypracovat, žádným
způsobem je však neuvádí na veřejnosti do oběhu a ani je jinak na veřejnosti nedistribuuje.
Tyto letáky jsou v dispozici pouze v prostorách klubu, který provozuje, mimo to, dle jeho
názoru, není zřejmé, jaké konkrétní prvky pornografie by měly letáky obsahovat. V rámci
dalšího dokazování si žalovaný vyžádal znalecký posudek MUDr. R. U. CSc., znalce v oboru
sexuologie a stanovisko Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP). IKSP uvedl, že
z jejich strany nelze otázku pornografického charakteru předmětné reklamy posoudit
kompetentněji než může učinit soudní znalec, přitom ve svém posudku dospěl k obdobným
závěrům. Znalec zdůraznil, že reklamu, která mu byla předložena, považuje za reklamu
ohrožující mravnost a obsahující prvky pornografie. Tyto materiály však neohrožují obecně
mravnost, pokud by byly vystaveny pasivním konzumentům třeba i na místech široké
veřejnosti přístupném. Nepřijatelný způsob ohrožení spatřuje v jejich nevyžádané distribuci
v centru města, neboť distribucí těchto tiskovin je ohrožována většinová popul ace, která
podobné služby nevyhledává. Není ani možno vyloučit aktivní nabídku nezletilé mládeži. Po
posouzení důkazů žalovaný proto dospěl k závěru, že reklamou společnosti K . D. s. r. o. byl
zákon o regulaci reklamy porušen. Z podkladů jednoznačně vyplýv alo že stěžovatel
předmětnou reklamu šířil prostřednictvím osob, které je rozdávaly na V. n. MHMP na základě
těchto skutečností vydal dne 19. 4. 2005 rozhodnutí, ve kterém uložil stěžovateli pokutu
250 000 Kč a nařídil ukončení šíření této reklamy. Žalovaný navrhl kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítnout.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány
důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s . Jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodovat o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat, jelikož při rozhodnutí
o samotné kasační stížnosti je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Městského
soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že byl skutkový stav věci náležitě zjištěn,
a proto neprovedl další navrhované důkazy. Z výroku napadeného rozhodnutí je dle soudu
zřejmé, za které jednání byl stěžovatel sankcionován, přitom uvedl, že se pokuta žalobci
ukládá za porušení ustanovení §2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy, kterého se žalobce
dopustil tím, že jako zadavatel zadal reklamu na služby D. C., která je v rozporu s dobrými
mravy, protože ohrožuje obecně nepřijatelným způsobem mravnost a obsahuje prvky
pornografie. Stěžovatel byl dle názoru Městského soudu v Praze napadeným rozhodnutím
sankcionován nikoliv za způsob, jakým byly předmětné materiály šířeny, resp. za šíření
letáků, ale za rozpor jeho reklamy s dobrými mravy spočívající v tom, že tato reklama
obsahovala prvky pornografie. To, že stěžovatel popírá distribuci předmětných reklamních
letáků na veřejnosti, nemůže, dle názoru soudu, ničeho změnit na skutečnosti, že tyto
materiály v rozporu se zákonem o regulaci reklamy obsahovaly prvky pornografie.
Podle ustanovení §2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy nesmí být reklama v rozporu
s dobrými mravy, zejména nesmí, mimo jiné, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem
mravnost a obsahovat prvky pornografie, čehož se měl stěžovatel zadáním reklamy dopustit.
V souladu s ustanovením §8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy,
v tehdy účinném znění, orgán dozoru uloží, nestanoví -li zvláštní zákon jinak,
mimo jiné i zadavateli reklamy, která je v rozporu s tímto zákonem, pokutu až do výše
2 000 000 Kč podle závažnosti porušení povinnosti, a to i opakovaně.
Zadavatelem reklamy je pro účely zákona o regulaci reklamy právnická nebo fyzická
osoba, která objednala u jiné právnické nebo fyzické osoby reklamu (ustanovení §1 odst. 4
zákona). O skutečnosti, že zadavatelem reklamy je stěžovatel, není na základě informací
z předchozího řízení v tomto případě pochyb.
Reklama, která, mimo jiné, ohrožuje obecně nepřijatelným způsobem mravnost
nebo obsahuje prvky pornografie, je v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnou otázkou
je, zda reklama zadaná stěžovatelem tyto znaky naplňuje.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu, pokud zákon zmiňuje prvky ohrožující
mravnost obecně nepřijatelným způsobem, má na mysli především mravnost v obecnějším
významu tohoto slova. V tomto případě zřejmě půjde o tak ové způsoby jednání,
na jejichž odsouzení se shodne naprosto převažující většina společnosti (např. reklama
využívající prvky "tvrdé pornografie"). Nejvyšší správní soud má za to, že reklamní letáky
v daném případě samy o sobě obecně nepřijatelným způsobem mravnost neohrožují. Správní
orgán ve svém rozhodnutí nespecifikuje, čím dané letáky ohrožují obecně nepřijatelným
způsobem mravnost, a pokud tak činí, činí tak odkazem na znalecký posudek znalce,
který spatřuje ohrožení obecně nepřijatelným způsobem mravnosti v „jejich nevyžádané
distribuci v centru města, neboť distribucí těchto tiskovin je ohrožována většinová populace,
která podobné služby nevyhledává a tudíž není možno vyloučit aktivní nabídku i nezletilé
mládeži“. Sám znalec nicméně uvádí, že materiály (předmětné letáky) neohrožují obecně
mravnost, pokud by byly vystaveny pasivním konzumentům, třeba i na místech široké
veřejnosti přístupném.
Živnostenský odbor MHMP při určení výše pokuty vycházel mimo jiné i ze závažnosti
protiprávního jednání, kterou zejména spatřoval i v nevybíravém způsobu distribuce
s případným nevhodným slovním doprovodem a fyzickým kontaktem, kdy reklamní materiály
mohou zasahovat i adresáty, kteří o podobné materiály nemají zájem. Jak uvádí správní orgán,
při zvažování sankce vzal v úvahu i skutečnost, že reklama je díky způsobu šíření lehce
dostupná širokému okruhu subjektů.
Rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 250 000 Kč a současně
bylo nařízeno ukončení této reklamy, však postihuje stěžovatele jako zadavatele reklamy
a nikoliv jejího šiřitele. Šiřitelem reklamy je pro účely zákona o regulaci reklamy právnická
nebo fyzická osoba, která reklamu veřejně šíří (ustanovení §2 odst. 6 zákona).
Pokud by správní orgán sankcionoval stěžovatele jednou jako zadavatele a jiným rozhodnutím
jako šiřitele reklamy, která je v rozporu se zákonem, došlo by k dvojímu postihu stěžovatele
v téže věci.
Pokuta stěžovateli byla uložena za porušení zákona tím, že jako zadavatel zadal
reklamu, nikoliv za to že reklamu šířil, neboť tato činnost nebyla stěžovateli prokázána. Nelze
proto shledat reklamní letáky ohrožujícími obecně nepřijatelným způsobem mravnost
na základě skutečnosti, jakým způsobem jsou šířeny, pokud je správním rozhodnutím
postihován zadavatel reklamy. V tomto směru je rozhodnutí žalovaného nesrozumitelné.
Městský soud v Praze na rozdíl od správního orgánu uvádí, že způsob šíření
je irelevantní, protože stěžovatel byl sankcionován nikoliv za způsob, jakým byly předmětné
materiály šířeny, ale za rozpor reklamy s dobrými mravy. Tento rozdíl v právním posouzení
však soud ve svém rozhodnutí nebere v potaz a skutečnost, že dospěl ke stejným závěrům
stran výše sankce, jakož i samotnému zhodnocení skutkového stavu nikterak neodůvodnil.
Užitý pojem „pornografie“ spadá do kategorie tzv. neurčitých právních pojmů;
jejich definování obecně v právních předpisech pro jejich povahu samu nemusí být vhodné,
dokonce ani možné. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze
úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často bývá
podmíněn časem a místem aplikace normy . Při interpretaci neurčitého právního pojmu
se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi
případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu
objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem
neurčitého pojmu zařadit. Proto se zjištění, zda v daném případě reklama obsahuje prvky
pornografie, musí odvíjet od hodnocení všech okolností konkrétního případu, z nichž správní
orgán učiní závěr, zda je daný pojem naplněn či nikoli. Zákonodárce užitím neurčitých pojmů
dává orgánu aplikujícímu právní předpis prostor, aby posoudil, zda konkrétní situace patří
do rozsahu neurčitého pojmu či nikoli. To, zda předmětné letáky obsahují pornografii či prvky
pornografie, je nepochybně otázkou právní, s níž se správní orgán i soud musí řádně
vypořádat. To samo o sobě neznamená, že se nemůže obrátit na znalce či použít z veřejných
zdrojů obecně uznávanou definici, pokud se s ní ztotožní, a tato bude dostatečně způsobilá
k aplikaci; vždy však musí úvahy, z nichž vycházel, ve svém rozhodnutí uvést.
Správní orgán si při interpretaci pojmu pornografie vyžádal stanovisko Institutu
pro kriminologii a sociální prevenci (dále jen IKSP) a znalecký posudek znalce MUDr. R. U.,
CSc. Ve stanovisku IKSP je uvedeno, že charakteristickým znakem pornografického
materiálu je, že se snaží především stimulovat sexuální pud příjemce. Dle stanoviska IKSP
pokud zobrazení obnaženého lidského těla slouží jako propagační materiál, jehož účelem je
nalákat příjemce k návštěvě zařízení sloužícího přinejmenším částečně k uspokojování
sexuálních potřeb určitého druhu, pak je zřejmé, že takové zobrazení má za úkol právě
stimulovat sexuální pud příjemce. IKSP také dodal, že v posuzovaném případě nemůže otázku
pornografického obsahu posoudit kompetentněji než znalec v oboru zdravotnictví, odvětví
sexuologie. Z uvedeného důkazu, který byl žalovaným a poté i soudem brán v potaz nelze
v žádném případě dovodit, že byl potvrzen charakter předmětných reklamních letáků, jakožto
díla, které obsahuje prvky pornografie.
Znalec ve svém znaleckém posudku konstatoval, že definice pornografie je značně
vágní a jako jednoznačně škodlivé jsou posuzovány prezentace s prvky násilí, aktivity
s nezletilými nebo eticky odpudivé. V ostatním posuzování je pak nutno držet
se tzv. většinového principu, což znamená, že je zapotřebí odmítnout materiály, které ohrožují
mravnost obecně nepřijatelným způsobem u většiny lidí, kteří s dotyčným materiálem
přicházejí do styku. V takovém případě je nutno posuzovat místo šíření, způsob distribuce
a eventuálně věk zúčastněných konzumentů. Dále uvedl, že vzhledem k charakteru a zejména
způsobu šíření předložených letáků se jedná o reklamu, která jednoznačně ohrožuje obecně
nepřijatelným způsobem mravnost a prvky pornografie obsahuje. Jak již bylo uvedeno výše,
nelze ke způsobu šíření předmětných letáků v tomto případě přihlížet, neboť tato činnost
nebyla stěžovateli prokázána. Nelze z výše uvedeného proto rovněž dospět k jednoznačnému
závěru o pornografickém charakteru reklamy, nebyla-li prokazatelně naplněna podmínka
pro vyslovení takového soudu, neboť šíření a distribuce letáků nebyla stěžovateli prokázána.
K dalším definicím pornografie získaných správním orgánem z výkladových slovníků,
na základě kterých správní orgán usuzoval, co jsou prvky pornografie, lze uvést že předmětné
letáky většinu těchto vágních a jednoduchých popisů nesplňují (např. zobrazující pohlavní
život, vytvářené na ukájení primitivních potřeb atd.). Tyto literární, morální či jiné definice,
ale nikoliv právní, lze bezesporu uvést jako doplnění zdůvodnění rozhodnutí, ale pokud jsou
uvedeny, je nutno se vypořádat s tím, co tedy prokazují a jakým způsobem, a co nikoliv.
Nejvyšší správní soud v posouzení dané věci vycházel mimo jiné i z rozhodnutí
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 606/03, kde se uvádí, že dle přesvědčení Ústavního soudu
pro účely §205 trestního zákona je jakákoliv věc pornografickým dílem, pokud uráží,
způsobem, který lze stěží akceptovat, cit pro sexuální slušnost. Pornografické dílo může
u normální osoby vyvolávat sexuální vzrušení, vedle toho však může tuto osobu sexuálně
znechucovat či odpuzovat. Test pornografické povahy díla, který by měl být aplikován
obecným soudem, spočívá na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení
osobě s běžným cítěním. Jakkoli Nejvyšší správní soud zde vychází z definice užité
v souvislosti s ustanovením trestního zákona, lze ji beze zbytku aplikovat i v souvislosti s věcí
projednávanou.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zobrazení nahoty v předmětných letácích
není účelem, nýbrž prostředkem k dosažení jiného účelu, a to k přilákání návštěvníků
do daného klubu. Nesnaží se tedy především stimulovat sexuální pud jedince dle obecné
definice užité IKSP. Hranice mezi pornografií, materiálem se zákonem nedovolenými prvky
pornografie a erotikou není nijak jasně vymezena, zadání výroby reklamních letáků
obsahujících zobrazení v lascivních vyzývavých pozicích obnažených žen navozujících
atmosféru lesbických sexuálních aktiv je proto nutno brát ve všech souvislostech. Hranice
mezi pornografií a erotikou je nestálá, odvíjí se od kulturních, náboženských a jiných
zvyklostí společnosti i od osobních zkušeností každého jedince. Pornografií se rozumí
především znázorňování lidského těla či sexuálního chování, vytvořené především s cílem
podněcovat sexuální pud. Jako pornografické se zpravidla označují pouze materiály,
které překračují morální normy společnosti a vzbuzují u výrazné části stud, slabší formy
podobných zobrazení se v takovém případě označují jako erotika. Erotika naopak nezobrazuje
lidskou sexualitu jako dominantní motiv, může sexuálně vzrušovat, není to však její primární
cíl, takovéto vzrušení není primární a záměrné, erotika nepřekračuje soudobé standardy
společnosti. Podle názoru Nejvyššího správního soudu v souladu s výše uvedeným předmětné
letáky, zobrazující spoře oděné dívky ve vyzývavých postojích, nelze posoudit
jako pornografii či jako reklamu obsahující prvky pornografie, ale pouze jako reklamu
obsahující erotické vyobrazení, které sice mohou, a u některých jedinců budou, podněcovat
sexuální pud, toto však není jejich primárním cílem, kterým je bezesporu reklamní sdělení.
Nejvyšší správní právní soud proto dospěl k závěru, že tato vyobrazení nejsou způsobilá
vzbuzovat morální pohoršení u osob s běžným cítěním. Takováto vyobrazení se běžně
vyskytují na stránkách celostátního, i když bulvárního, tisku, jsou společnosti nabízena
prostřednictvím většiny ostatních komunikačních kanálů (např. MMS zprávy, apod...)
a společnost je obecně neodsuzuje.
V obdobných případech test pornografické povahy díla bude nutné provést správními
orgány a soudy při posuzování jednotlivých reklamních sdělení, protože, jak již bylo uvedeno
výše, linie oddělující hranici společností přijímaných a společností odsuzovaných materiálů
není předem stanovena a může se měnit v souvislosti s vývojem společnosti.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že přezkoumávané rozhodnutí Městského soudu v Praze je nezákonné z důvodu spočívajícím
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nejvyšší správní
soud shledal vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a proto napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.).
Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu