ECLI:CZ:NSS:2007:5.AZS.172.2006
sp. zn. 5 Azs 172/2006 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: D. M., zast. Mgr. Umarem
Switatem, advokátem se sídlem v Praze, Kloknerova 2212/10, proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2006, č. j. 28 Az 21/2006 –
24,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2006, č. j.
28 Az 21/2006 – 24, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský
soud“) žalobu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 3. 2006, č. j. OAM-
151/VL-07-04-2006. Tímto rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil azyl dle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo
rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91
téhož zákona.
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
včas kasační stížnost.
Stěžovatel napadl rozsudek v celém rozsahu pro vady řízení ve smyslu ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
neboť správní orgán vycházel ze skutečností, které nemají oporu ve spise a proto měl krajský
soud napadené správní rozhodnutí zrušit. Správní orgán porušil ve správním řízení ustanovení
§3, §4, §50 a §51 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Jako další důvod uvádí
stěžovatel zmatečnost řízení před soudem, tak jak má na mysli ustanovení §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s. Stěžovatel zaslal krajskému soudu písemné prohlášení o n esouhlasu, aby soud
rozhodl o věci samé bez nařízení jednání a bez jeho nepřítomnosti. Přesto krajský soud
rozhodl bez nařízeného jednání a stěžovatel tak byl krácen na svém právu na spravedlivý
proces.
Napadený rozsudek navrhoval stěžovatel zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2006 popřel oprávněnost podané kasační
stížnosti a zároveň odkázal na obsah spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele.
Žalovaný uvedl, že stěžovatel opustil vlast v důsledku činnosti soukromých osob, přičemž
nevyužil ochrany země původu. Navrhl kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek kasační
stížnosti nepřiznat pro nedůvodnost.
Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodl o žalobě bez nařízení jednání,
a to s ohledem na výslovný souhlas žalovaného a presumovaný souhlas stěžovatele.
Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že stěžovateli byla výzva
dle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím soudu
bez nařízení jednání, doručena dne 19. 6. 2006. V reakci na tuto výzvu bylo krajskému soudu
dne 27. 6. 2006 doručeno sdělení stěžovatele, že trvá na tom, aby bylo nařízeno ústní jednání
a byl mu ustanoven pro toto jednání tlumočník. Dále krajský soud v odůvodnění rozsudku
hodnotil důvodnost podané žaloby.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. §109
odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná v tom směru, že v řízení před krajským soudem došlo k vadě, která může mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (ust. §103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s., soud může rozhodnout o věci samé bez jednání,
jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také
tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Výše uvedené zákonné ustanovení stanoví předpoklady (fikci souhlasu), kdy může
soud o žalobě rozhodnout bez jednání. Pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení
ústního jednání, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání (srov. též
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky).
Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání, tato výjimka
však musí být vykládána zejména s ohledem na zájmy účastníka řízení, neboť je to tento
účastník řízení, o jehož právech se rozhoduje a tento účastník také s řízením disponuje.
V daném případě stěžovatel využil svého dispozičního práva a ve lhůtě stanovené
krajským soudem kvalifikovaně vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání. Krajský soud práv stěžovatele nedbal a věc rozhodl bez nařízení jednání. Takový
postup účastníkovi řízení bez rozumného důvodu upírá jeho ústavně zaručené právo
na veřejné a ústní projednání věci.
Lze tak uzavřít, že právo účastníka trvat na nařízení ústního jednání musí soud
respektovat. V daném případě tímto způsobem krajský soud nepostupoval, a proto
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení (ust. §110 odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude krajský soud postupovat dále tak, že nelze o věci rozhodnout
bez nařízení jednání, neboť stěžovatel s takovým postupem nesouhlasil.
Pro úplnost pak Nejvyšší správní soud dodává, že v tomto svém rozhodnutí zatím
nikterak nehodnotil důvody, pro které krajský soud žalobu za mítl, neboť se zaměřil pouze
na otázku naplnění podmínek pro postup podle ust. §51 odst. 1 s. ř. s.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne též o nákladech řízení účastníků
jak v řízení žalobním, tak i v řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu